Repatriace tetřeva hlušce Tetrao urogallus v Krkonoších v letech 2000 – 2002
Jana Ertnerová, Jiří Flousek, spolupráce Pavel Pecina
Lví důl, Rýchory, východní Krkonoše, Krkonošský národní park
2000 - 2002
Vzhledem k nepříznivému vývoji populaci tetřevů po celé Evropě došlo na mnoha místech k pokusům o posílení populace vypouštěním jedincům z umělých dochovů. Jeden z programů probíhal i na území Krkonošského národního parku.
Tetřevi byli vypuštěni ve východní části Krkonoš ve Lvím dole mezi Saggaserovými a Dolskými boudami (2000) a v oblasti Dvorského lesa na Rýchorách (2001 – 2002). Průměrná doba přežívání všech ptáků v roce 2000 byla 33 dní, v roce 2001 23 dní. Nejčastější příčinou úhynu vypuštěných tetřevů byla predace liškou (90% případů), jednou byla zaznamenána predace výrem, jestřábem a kunou. Míra predace se nelišila mezi jarním a podzimním vypouštěním.
Vypouštění nezkušených, fyzicky nevytrénovaných a vzhledem k věku málo adaptabilních a konzervativních ptáků (navíc s velmi problematickou schopností samostatné reprodukce) je nevhodné a předem odsouzené k neúspěchu. Dospělé tetřevy z chovů je nutno použít pouze k dalšímu chovu a k vypouštění používat jejich potomky, pokud je dokážeme na život v přírodě náležitě připravit. Pokud bude v budoucnu uvažováno o repatriaci tetřeva v Krkonoších, je nutné aby se vypouštění jedinci dostali do přirozeného prostředí v co nejranějším věku, musí být také zvyklí na přirozenou potravu nebo musí dostat příležitost k tomu naučit se ji vyhledávat a přijímat, musí dostat příležitost k normálnímu vyrovnanému růstu a vývoji za současně probíhající fyzické zátěže, tréninku pohybového aparátu a možnosti nacvičovat a zdokonalovat pohybové dovednosti, musí mít možnost se naučit antipredačnímu chování, musí být schopni samostatně vychovávat potomstvo.
Vzhledem k nepříznivému vývoji populaci tetřevů po celé Evropě došlo na mnoha místech k pokusům o posílení populace vypouštěním jedincům z umělých dochovů. Jeden z programů probíhal i na území Krkonošského národního parku.
Tetřevi byli vypuštěni ve východní části Krkonoš ve Lvím dole mezi Saggaserovými a Dolskými boudami (2000) a v oblasti Dvorského lesa na Rýchorách (2001 – 2002). Dominantním typem prostředí ve Lvím dole jsou smrkové monokultury, které se střídají s různovětými porosty smrku ztepilého s příměsí jedle bělokoré, borovice lesní, jeřábu ptačího, buku lesního a břízy bělokoré a se světlinami hustě porostlými borůvkou. V lesních porostech se nachází velké množství padlých stromů a je zde dobře vyvinuté bylinné patro.
Na Rýchorách také dominuje smrk s podrostem borůvky, ale vyskytuje se zde více smíšených porostů než na předchozí lokalitě. Rovněž zde se vyskytují světliny s borůvkou.
Vypouštění byli tetřevi poddruhu Tetrao urogallus urogallus z umělého odchovu ze Švédska. Po zhruba měsíčním karanténním pobytu byli vypuštěni do volné přírody. V roce 2000 byli
jedinci ve Lvím dole vypuštěni v říjnu, v Rýchorách v roce 2001 v listopadu a v dubnu 2002. Ve všech případech byla ptákům pouze otevřena dvířka voliéry, aby ji mohli opustit. Všichni ptáci byli označeni ornitologickými kroužky, vybraní jedinci byli označeni vysílačkami.
Plocha domovských okrsků tetřevů se pohybovala od 2,3 do 172 ha. Průměrná rozloha domovského okrsku u samců byla 77,1 ha a u samic 51,1 ha. Průměrná rozloha domovského okrsku bez ohledu na pohlaví byla 60,3 ha.
Tetřevi vypuštění v roce 2000 ve Lvím dole upřednostňovali smrkový porost ve stáří 100 – 160 let, se zakmeněním 8 a s hojným podrostem borůvky (68,7% zaměření). Na Rýchorách se tetřevi vyskytovali nejčastěji ve 100 – 160 let starém smrkovém porostu s příměsí buku lesního a jeřábu ptačího se zakmeněním 7 – 9 (22,2%), dále ve stejně starém buko-smrkovém porostu (20,6%) a ve 116 let starém smrkovém porostu s podrostem borůvky (16%).
Průměrná doba přežívání všech ptáků v roce 2000 byla 33 dní, v roce 2001 23 dní. Nejčastější příčinou úhynu vypuštěných tetřevů byla predace liškou (90% případů), jednou byla zaznamenána predace výrem, jestřábem a kunou. Míra predace se nelišila mezi jarním a podzimním vypouštěním.
Vypouštění tetřevů z umělých odchovů má řadu specifik, které se projevují v (ne)úspěšnosti jedinců přežít ve volné přírodě:
- ptáci jsou obtížně schopni nebo vůbec neschopni adaptace na změněné, nesrovnatelně složitější podmínky života,
- neznají přirozenou potravu a nevědí, kde a jak ji vyhledávat,
- nemají pravděpodobně správnou mikroflóru v trávicím traktu v důsledku umělého odchovu a prefabrikované výživy,
- jejich kostra, svalstvo a celkově pohybový aparát neodpovídají očekávané zátěži v přírodě, protože se vyvíjely bez této zátěže,
- nejsou pohybově vytrénovaní („vylétaní“), neměli možnost se naučit různým manévrům a dovednostem,
- jsou méně termostabilní a celkově méně odolní, protože nemuseli vyvíjet v juvenilním období větší aktivitu a vyrůstali v prostředí vyhřívaném elektrickými kvočnami, což ovlivnilo rozvoj prokrvení orgánů,
- neznají predátory, kteří jsou na ně zaměřeni, a nedovedou na ně reagovat tak, aby jim unikli, ani kolizím s nimi předcházet,
- pokud i přesto přežijí a překonají všechny tyto hendikepy, je jejich přítomnost v přírodě bezcenná z toho důvodu, že jsou většinou neschopní samostatně odchovat potomstvo.
Aby vysazování tetřeva hlušce v Krkonoších bylo úspěšné a smysluplné, je třeba zvolit metodiku, která v maximální míře kopíruje přirozený stav věcí. V případě tetřeva musí tato metodika umožňovat následující:
(1) Vypouštění jedinci se musí dostat do přírodního prostředí v co možno nejranějším věku, dokud se rádi a ochotně učí a přizpůsobují, tedy v období plně otevřené senzitivní periody pro učení a exploraci.
(2) Musí být také zvyklí na přirozenou potravu nebo musí dostat příležitost k tomu naučit se ji vyhledávat a přijímat (ve výše zmíněném období k tomu dochází i spontánně, metodou „pokusu a omylu“ při hravém exploračním ochutnávání); ptáci by také měli být infikováni (přirozeně či uměle) správnou symbiotickou střevní mikroflórou.
(3) Vypouštění ptáci musí dostat příležitost k normálnímu vyrovnanému růstu a vývoji za současně probíhající fyzické zátěže, tréninku pohybového aparátu a možnosti nacvičovat a zdokonalovat pohybové dovednosti.
(4) Nezbytné je rovněž včas se naučit antipredačnímu chování od dospělého vodícího jedince v gynopediu a seznámit se s predátory.
(5) K tomu, aby výsadek měl smysl, tedy aby inicioval vznik místní populace, musí být vypuštění ptáci schopni samostatně vychovávat potomstvo. To je možné především za předpokladu, že vysazení ptáci sami zažili intenzivní mateřskou péči.
Uvedeného je možno dosáhnout dvěma způsoby.
První je zcela přirozený, tedy vypuštění vodící tetřeví samice s kuřaty předrženými do věku 4-5 týdnů kvůli termostabilitě. Existuje ale několik nevýhod, které hovoří proti. Spolehlivě hnízdící a vodící tetřeví samice je pro záchranný chov velmi cenná a zbavit se jí vypuštěním (s nejistým výsledkem) je velký hazard. Dále je pochybné, že jedince, který za normálních okolností není schopen postarat se ani sám o sebe, by byl najednou schopen zvládnout navíc i péči o mláďata v nebezpečném přírodním prostředí.
Druhým, etologicky méně vhodným, ale přesto k dobrým výsledkům vedoucím způsobem, je metoda adopce. V případě tetřeva by připadala v úvahu pro roli adoptivních matek lehčí, létavá plemena slepic nebo drobnější krůty (nejlépe divoké), a to zejména starší, zkušení jedinci ze samot u lesa nebo hájoven, kteří znají predátory a „umí se v přírodě chovat“.
Metodika adopce byla zpracována a publikována mnohokrát, více nebo méně seriózně, především pro použití odchovu a vypouštění bažantovitých kurů. Vedle využití k účelům myslivosti byla na konci minulého století úspěšně aplikována i v ochranářské praxi, a to k repatriaci bažanta Catraeus wallichii v Pákistánu. U tetraonidů z ní plyne ještě určité vyšší procento ohrožení drůbežími infekcemi a parazitózami, vůči nimž jsou jejich kuřata velmi vnímavá a bez adekvátních imunologických reakcí, takže je nutno potenciální adoptivní matky preventivně „přeléčit“ proti všem možným patogenům.
Naproti tomu vypouštění nezkušených, fyzicky nevytrénovaných a vzhledem k věku málo adaptabilních a konzervativních ptáků (navíc s velmi problematickou schopností samostatné reprodukce) je nevhodné a předem odsouzené k neúspěchu. Dospělé tetřevy z chovů je nutno použít pouze k dalšímu chovu a k vypouštění používat jejich potomky, pokud je dokážeme na život v přírodě náležitě připravit.
Pokud bude v budoucnu uvažováno o repatriaci tetřeva v Krkonoších, je nutné aby se vypouštění jedinci dostali do přirozeného prostředí v co nejranějším věku, musí být také zvyklí na přirozenou potravu nebo musí dostat příležitost k tomu naučit se ji vyhledávat a přijímat, musí dostat příležitost k normálnímu vyrovnanému růstu a vývoji za současně probíhající fyzické zátěže, tréninku pohybového aparátu a možnosti nacvičovat a zdokonalovat pohybové dovednosti, musí mít možnost se naučit antipredačnímu chování, musí být schopni samostatně vychovávat potomstvo. Vypouštění nezkušených, fyzicky nevytrénovaných a vzhledem k věku málo adaptabilních a konzervativních ptáků (navíc s velmi problematickou schopností samostatné reprodukce) je nevhodné a předem odsouzené k neúspěchu. Dospělé tetřevy z chovů je nutno použít pouze k dalšímu chovu a k vypouštění používat jejich potomky, pokud je dokážeme na život v přírodě náležitě připravit.
Dále je nezbytné vytipovat lokality s vhodným biotopem pro tetřevy, s dostatečnou potravní nabídkou, s malou návštěvností turistů a nižší početností predátorů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
