Přechodně chráněná plocha Pískovna Lžín

Jedná se o mělkou pískovnu s malou rozlohou (cca 0,5 ha), která je na dně z větší části porostlá náletem borovice lesní (Pinus sylvestris). V mladších částech pískovny se dosud sporadicky těží písek pro slévárenské účely a nachází se zde jedna větší tůň, která ovšem v letních měsících často vysychá. Právě tyto otevřenější partie pískovny hostí zajímavá společenstva písčin a oligotrofních mokřadů. Systematický botanický (ale zejména mykologický) průzkum dosud nebyl v pískovně proveden. Z ochranářsky zajímavějších taxonů je z průzkumů z minulých let znám výskyt bělolistu nejmenšího (Filago minima), který je zařazen do červeného seznamu rostlin v kategorii C4a. Rostlinám vázaným na živinami chudé půdy s nezapojenou vegetací prospívá obnova hnízdní stěny, při které dochází k narušování vegetace v pískovně.
Pískovna je tradičním hnízdištěm břehule říční (Riparia riparia), která zde má jednu z největších jihočeských kolonií (Heneberg 2009). V roce 2009 vyhrabaly břehule v hnízdní stěně 129 nor, v roce 2010 297 nor, v roce 2011 360 nor, v roce 2012 181 nor, v roce 2013 238 nor a konečně v roce 2014 197 nor. Díky hnízdišti břehulí byla lokalita v roce 2011 rozhodnutím Městského úřadu Soběslav vyhlášena přechodně chráněnou plochou. Od roku 2009 do roku 2014 se každoročně podařilo obnovit hnízdní stěnu pro břehule a blanokřídlý hmyz. Obnova spočívá vždy ve stržení vrstvy písku se starými norami a odstranění osypového kuželu pod stěnou. Tato opatření jsou nezbytná především kvůli tvrdnutí materiálu ve stěně (ten se pak stává příliš tvrdým pro hrabání nor) a také eliminaci hnízdních parazitů břehulí. Problém s parazity na původních lokalitách odpadal, protože říční břehy každoročně strhávaly jarní povodně i se starými norami. V roce 2014 byl ve střední části stěny vyřezán porost náletových dřevin, který stěnu stínil a bez zásahu by mohl způsobit i zánik hnízdní kolonie.
Z dalších zvláště chráněných druhů živočichů zde byl do roku 2014 znám výskyt svižníka polního (Cicindela campestris), zelených skokanů (Pelophylax esculentus synkl.) a ještěrky obecné (Lacerta agilis). Lokalita se stala také vhodným refugiem pro živočichy a rostliny, kteří v okolní zemědělské krajině obtížně nalézají vhodné biotopy. V roce 2011 došlo k úpravě a mírnému prohloubení tůněk v západní části pískovny, v nichž se začali poté začali úspěšně rozmnožovat čolci obecní (Lissotriton vulgaris).
Podrobnější faunisticko-ekologické průzkumy lokality zatím byly provedeny pro žahadlové blanokřídlé (Heneberg 2010) a pavoukovce (Heneberg 2011). Díky těmto průzkumům, jejichž motivací byla krom faunistiky také práce na širším ekologickém výzkumu postindustriálních lokalit v ČR, víme o výskytu zranitelných druhů blanokřídlých – ploskočelky Halictus sexcinctus a kutilky Nysson maculosus. Odborný článek o blanokřídlých v pískovnách (Heneberg, Bogusch & Řehounek 2013) obsahuje tedy také data získaná ve Lžíně. Výzkum blanokřídlých odhalil také skutečnost, že obnova břehulí stěny jejich společenstvu prospívá. Ukázalo se, že zhruba třetina druhů z této skupiny dává přednost kolmým písčitým stěnám, které by bez ochranářského managementu v pískovně rychle zanikly. Vzhledem k rozdílným biotopovým nárokům zjištěných druhů blanokřídlých však byly okrajové části hnízdní stěny od roku 2011 upravovány v mírnějším sklonu a z materiálu zbylého po obnově stěny jsou vytvářeny pozvolné kopečky.
Protože dosavadní biologické průzkumy naznačovaly větší význam pískovny Lžín pro ochranu ohrožených druhů, přistoupili jsme v roce 2014 k podrobnějšímu průzkumu zaměřenému především na rostliny, hmyz a obratlovce. Kromě individuálního sběru a fotodokumentace lokality i pozorovaných druhů byly využity též zemní pasti a žluté misky pro odchyt hmyzu.