PP Jezírko Kutnar – dlouhodobý monitoring a revitalizace

Autoři:

Olga Skácelová

Lokalita:

PP Jezírko Kutnar, k.ú, Rakvice

Období sledování:

1986-2013

Souhrn:

Přírodní památka Jezírko Kutnar (k.ú. Rakvice, chráněné území od r. 1956) byla na konci 80. let 20. století jednou z posledních aluviálních tůní v dolním Podyjí uchovávající pestrou vodní makrovegetaci a specifickou mikroflóru. Specifičnost a mimořádná hodnota byly uchráněny díky izolovanosti od okolních silně eutrofizovaných toků a kanálů, na druhé straně zde probíhalo rychlejší zazemňování. Během sledování sinicové a řasové flóry, které bylo započato v roce 1986 a trvá dodnes, byly zaznamenávány i změny v zastoupení makrovegetace a připomínkován management. Nejvýznamějším managementovým zásahem bylo odbahnění a omezení rákosin, což navrátilo biotop do mladšího sukcesního stádia. í

Metodika:

Každoročně je prováděno několik odběrů fytoplanktonu, síťového planktonu (zooplankton a velké druhy fytoplanktonu) a nárostů z různých substrátů (mikrobiotopy jako rákosová a orobincová stařina, živé listy a stonky, různé druhy submerzních a natantních rostlin, epipelon). Vzorky nárostů a zooplanktonu jsou zpracovávány kvalitativně, fytoplankton i kvantitativně (počty buněk v 1 ml). Průběžně je zaznamenáváno složení a rozsah makrovegetace, výše vodní hladiny, průhlednost vody, pH a vodivost.
Na výzkum navazuje práce s veřejností: komunikace s obyvateli obce, přednášky a články do časopisu Veronicy a Rakvického zpravodaje a exkurze.

Výsledky:

Průběh změn oživení, managementové zásahy a jejich dopady

Na přelomu 80. a 90. let došlo k výrazné změně v květeně i mikroflóře jezírka. Původní populace leknínu Nymphaea alba byla silně oslabena až vymizela, vymizela i voďanka Hydrocharis morsus-ranae, která v roce 1988 pokrývala velkou část hladiny a vodní těleso s poklesem hladiny vyplnil růžkatec ostnitý Ceratophylum demersum. Populace vzácné sinice Microchaete calothrichoides byla zeslabena, ze vzácných druhů sinic naopak prosperovala Planktothrix (nově přeřazená do rodu Limnoraphis) cryptovaginata (oba druhy zde byly nalezeny jako nové pro ČR). Ke změnám došlo také v rozsivkové flóře: čistomilné druhy přirozeně eutrofních tůní včetně mesohalobních druhů byly postupně nahrazovány všudypřítomnými rozsivkami s širší ekologickou valencí. Vzácné druhy zelených vláknitých řas (např. Schizomeris leibleinii, Cylindrocapsa geminata) byly nacházeny jen výjimečně, naopak masově rozvinuté byly v litorálu řasy rodu Cladophora (žabí vlas). Tato situace byla důsledkem poklesu hladiny spodní vody, ale také rozšiřováním okolní intenzívně využívané zemědělské půdy do ochranného pásma. Poté i při následném zvýšení hladiny podzemní vody v nivě docházelo k eutrofizaci průsakem.
V polovině 90. let bylo ochranné pásmo obnoveno, přeložena polní komunikace načerno vedená kolem tůně, zredukovány dřeviny problematické kvůli stínění a listovému opadu (odstraněny křovité vrby, ponechány duby). V souladu s tehdejším trendem využívaným při redukci makrofyt byli do tůně vysazeni amuři. Jejich vliv se projevil negativně: přednostně byla zlikvidována měkká submerzní vegetace a zbytky natantních porostů, navíc došlo ke konverzi na rybniční společenstvo jak s ohledem na složení planktonu, tak nárostů. Po slovení amurů následovala s mineralizací organických zbytků pozvolná regenerace biotopu, objevily se jednotlivé rostliny leknínů a některé ze vzácných řas a sinic. Hlavním problémem zůstalo zabahnění.
Pro připravované odbahnění byla odčerpána voda z tůně na konci roku 2005, během zimního období se však těleso tůně naplnilo vodou z průsaku. Následující sezóna byla odlišná od předcházejících: v bezrybné tůni se objevily perloočky r. Daphnia, z řas byla poprvé za 20 let sledování nalezena např. Draparnaldia sp. Odbahnění a odstranění části rákosinového drnu bylo provedeno na konci roku 2006. V následující sezóně obsadil hladinu lakušník (Batrachium sp.), který následně téměř vymizel. Ze semenné banky se obnovila populace leknínu Nymphaea alba, dále se objevila šípatka (Sagittaria sagittifolia), stulík (Nuphar lutea), několik druhů rdestu a byla zaznamenána jedna rostlinka voďanky (Hydrocharis morsus-ranae), v rozlivu do louky a poté v litorálu populace okřehku trojbrázdého (Lemna trisulca) a trhutka (Riccia sp.). Sinicová a řasová flóra je zastoupena především čistomilnými druhy přirozeně eutrofních vod se silnou dominancí rozsivek Epithemia spp., objevily se znovu vzácné druhy sinic a řas. Fytoplankton odpovídá tůňovému typu (převaha bičíkovců – zlativky r. Dinobryon, obrněnky r. Peridinium, bohaté druhové zastoupení skupiny krásnooček). Nadále je oživení tůně monitorováno a prováděny menší zásahy (částečné kosení rákosin, mechanické odstraňování přebujelého růžkatce, částečné slovení obsádky kaprovitých ryb).

Diskuze:

Historie jezírka Kutnar prokázala vhodnost/nevhodnost použitých managementových zásahů. Posílení rybí obsádky vysazením amura je nevhodné a vede nejen k likvidaci cenných složek makrovegetace a posléze likvidaci litorálních rákosin, ale i k degradaci vodního společenstva (příkladů je dost v okolí na kanálech a ramenech, do nichž jsou neřízeně vysazovány ryby). Odbahnění se zachováním části litorálu je nejlepším řešením. Odstraněný materiál (bahno se stařinou) je vhodné vyvézt na náhradní lokalitu, což zde nebylo provedeno (z Kutnaru po odbahnění vymizela pijavka lékařská (Hirudo medicinalis)). Průběžně je třeba sledovat stav planktonu, potažmo rybí obsádky, a zajistit redukci množství plevelných ryb (zejména karase stříbřitého), nejlépe vysazením dravců (štika), pokud se tito nedostanou do tůně při jarních záplavách, případně odlovem do sítí. Růžkatec a další přebujelé submerzní rostliny je třeba průběžně odstraňovat mechanicky.

Závěr:

Závěry lze uplatnit při revitalizaci dalších poříčních tůní, floristická data pro obohacení znalostí a flóře a mikroflóře mokřadů a ČR. Důležitá je komunikace s místními obyvateli, zejména rybáři, ale i ostatními: zdůrazňovat jim přírodovědnou i estetickou hodnotu tůně jako památky na krajinu otců.
Literatura:
Skácelová, O. & Komárek, J. (1989): Some interesting cyanophyte species from the Kutnar reserve (Southern Moravia, Czechoslovakia). - Acta Mus. Moraviae, Sci. nat. 74: 101-116.
Skácelová, O. & Marvan P. (1991): A comparative study of the past and present diatom flora of south-moravian saline habitats. – Ibidem,.76: 133-143.
Skácelová, O. & Houk V. (1993): An occurrence of the centric diatom Aulacoseira italica (Ehr.) Sim. in some pools of the Thaya-river floodplain (South Moravia, Czech Republic). - Ibidem, 78: 47-56.
Gardavský, A., Skácelová,, O., Lenský, V. (1990): Einige interessante grüne Fadenalgen aus dem Naturschutzgebiet Kutnar (Südmähren, Tschechoslowakei). Some interesting filamentous green algae the Kutnar pool nature reserve (southern Moravia, Czechoslovakia). – Ibidem, 75: 107-123.
Wołowski, K., Skácelová,, O., (1999): Some euglenophytes from the Kutnar Reserve (Southern Moravia, Czech Republic). – Ibidem, 84: 235-247.
Skácelová O. (2009): „Obnova poříční tůně a její další vývoj na příkladu PP Jezírko Kutnar (výsledky 24letého sledování). – Říční krajina 6. Sborník z konference, Olomouc 2009, pp.: 140-145.
Skácelová O., Zapomělová E. 2010: Remarks on the occurrence and ecology of several interesting cyanobacterial morphospecies found in South Moravian wetlands. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) 95(1): 201–221.
Skácelová O. (2013): Jak se neutopit aneb pomsta růžkatce ostnitého. – Veronica 4/2013: p. 13.

Grafické přílohy: