Péče o vřesoviště a vliv pastvy na vegetaci v NPP Křížky
Přemysl Tájek
NPP Křížky, Mariánskolázeňsko
2008-2014
Pastva ovcí na vřesovištích v NPP Křížky umožňuje přežívání cenných rostlinných formací a zamezuje nežádoucímu šíření travin. Snižuje však pokryvnost keříčkovitých rostlin, především vřesovce pleťového, a může společenstva významně obohacovat o nežádoucí živiny. Proto je nutné, aby zvířata nocovala mimo cenné přepásané plochy. Vegetaci je nezbytné pravidelně monitorovat a pružně na ni reagovat při plánování ochranářských zásahů (tj. období a intenzita pastvy, doplnění o kosení travnatých částí při snížené intenzitě pastvy apod.). Nezbytné je také sledovat další možná ovlivnění stanovišť, vřesoviště v NPP Křížky významně negativně ovlivňuje zimní pastva lesní zvěře.
Popis území a historie hospodaření:
Národní přírodní památka Křížky se nachází ve střední části CHKO Slavkovský les, asi 10 km severně od Mariánských Lázní. Rozloha lokality je 4,5 ha, nadmořská výška území se pohybuje mezi 790 a 817 m n. m. Hlavním předmětem ochrany jsou zde vzácné druhy rostlin vázané na tyto vzájemně se prolínající typy stanovišť:
1. skalní terásky s mělkou půdou s kociánkem dvoudomým (Antennaria dioica), vratičkou měsíční (Botrychium lunaria), netřeskovcem výběžkatým (Jovibarba globifera) a s endemickým rožcem kuřičkolistým (Cerastium alsinifolium) a jeho křížencem s rožcem rolním (C. arvense)
2. skalní stanoviště s hadcovými kapradinami sleziníkem nepravým (Asplenium adulterinum) a sleziníkem hadcovým (A. cuneifolium), vrancem jedlovým (Huperzia selago),
3. smilkové trávníky (Platanthera bifolia) s všivcem lesní (Pedicularis sylvatica)
4. vřesoviště s bohatými populacemi vřesovce pleťového (Erica carnea), zimostrázku alpského (Polygala chamaebuxus), prhy arniky (Arnica montana) a jalovce obecného (Juniperus communis).
Většinu plochy NPP pokrývá vegetace sekundárních vřesovišť svazu Genisto pilosae-Vaccinion, asociace Vaccinio-Callunetum vulgaris Büker 1942 (ve starším pojetí byla tato vegetace řazena do asociace Arnico montanae-Callunetum Schubert 1960). Původní vegetací zde byl s největší pravděpodobností světlý bor s podrostem do značné míry druhově podobným současnému vřesovišti (tyto bory se vyskytují na ostatních hadcových lokalitách v regionu, které nebyly odlesněny).
Křížky byly v první polovině 20. století extenzivními ovčími pastvinami. Po 2. světové válce bylo území do roku 1954 součástí vojenského výcvikového prostoru. V té době docházelo k disturbanci lokality pojezdem těžkých pásových vojenských vozidel, vyhrabáváním mělkých okopů polními lopatkami apod. V dlouhé řadě následujících let byla na hřebeni Křížků údajně velice početná populace endemického rožce kuřičkolistého, především v 60. a počátkem 70. let. V roce 1962 bylo území vyhlášeno jako maloplošně chráněné území v kategorii „chráněné naleziště“. Koncem 70. let a v 80. letech bylo území oblíbeným výletním místem, sbíraly se zde brusinky, docházelo zde k plošnému sešlapu a územím vedla síť pěšinek. V roce 1979 zde proto byla zřízena naučná stezka, jejíž trasa vedla z velké části při jižním okraji chráněného území a koncentrovala návštěvníky do jihozápadní části území. V důsledku nadměrného sešlapu vegetace bylo však roce 1993 Správou CHKO Slavkovský les vydáno rozhodnutí zakazující vstup do chráněného území, jehož dodržování bylo v 90. letech důsledně kontrolováno profesionálními o dobrovolnými strážci CHKO Slavkovský les.
Letecké snímky z 50. let ukazují, že lokalita byla oproti dnešnímu stavu ještě více prostá dřevin – stromové nálety se zde sice vyskytovaly, ale jen dosti mladé a s výrazně menší pokryvností.
Po doznění tradičního hospodaření na lokalitě po 2. světové válce a následném vyloučení veškerých zásahů v 60. letech začalo území postupně zarůstat a vřesovištní vegetace degradovat v důsledku šíření trav – především třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a místy také ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). V 90. letech bylo přistoupeno k vyřezání náletových dřevin a od roku 1996 je lokalita pravidelně extenzivně přepásána – zpočátku malým stádem koz, později větším stádem ovcí. Po zkušenostech z prvních let byla pasoucí se zvířata na noc zaháněna mimo plochu NPP, aby nedocházelo k hromadění trusu na místech, kde zvířata s oblibou nocovala nebo odpočívala. V několika posledních letech je intenzita pastvy snižována a travnaté okrajové části lokality jsou koseny.
Metodika:
Ke sledování vývoje vegetace (především vřesovištní) bylo na lokalitě v roce 2008 založeno 15 dvojic trvalých monitorovacích ploch o velikosti 1,5×1,5 m. Polovina ploch byla oplocena drátěným 1,2 m vysokým pletivem navázaným na 4 rohové kůly. Snímkování probíhalo v letech 2008, 2011 a 2014, standardními fytocenologickými metodami s použitím devítičlenné stupnice pokryvnosti. Snímkování bylo vždy prováděno před pastvou zvířat (v roce 2014 nebylo území přepásáno). Plochy byly rovnoměrně rozmístěny po celém území NPP.
Díky pastvě ovcí se podařilo zastavit šíření nežádoucích vysokých trav (tj. třtiny rákosovité a ovsíku vyvýšeného). Zachování vřesovištního a krátkostébelnějšího květnatého charakteru vegetace s sebou však přineslo i snížení pokryvnosti většiny keříčkovitých rostlin (brusinka, borůvka, vlochyně, zimostrázek, vřes, vřesovec).
Především u vřesovce je snížení jeho pokryvnosti (a následně i výrazné snížení podílu kvetoucích rostlin) velmi nápadné a je negativně vnímáno veřejností (časně zjara kvetoucí koberce vřesovce jsou zde oblíbenou přírodovědnou atrakcí). Hlavní příčinou úbytku kvetoucích rostlin vřesovce však s největší pravděpodobností není pastva ovcí, ale pastva lesní zvěře, především nepůvodního jelena siky, který je v oblasti silně přemnožen. Lesní zvěř se v území zdržuje především v zimním období, kdy není lokalita navštěvována lidmi a kdy je na skalním hřbetu díky větru a rychlejšímu odtávání sněhu obnažena vegetace. Okousané rostliny časně kvetoucího vřesovce pak nestihnou do začátku vegetačního období vytvořit náhradní květenství. Ve sterilním stavu však zůstávají všechny druhy keříčků poměrně hojně zastoupeny.
Výrazně pozitivní vliv má pastva na vegetaci smilkových trávníků a vegetaci mělkých půd, kde umožňuje přežívání (a dokonce i mírné zvýšení početnosti) dnes již velmi vzácného kociánku dvoudomého (Antennaria dioica).
V případě vřesovišť se jako dostačující jeví vyřezávání náletových dřevin doplněné o extenzivní pastvu ovcí v míře, která zajistí, že nebude docházet k expanzi nežádoucích vysokých travin. Z praktického hlediska je nutné, aby pastva zvířat probíhala v době, kdy jsou nežádoucí traviny pro pasoucí se zvířata ještě atraktivní, tzn. ve druhé polovině června a první polovině července. Z dlouhodobého pohledu je pro zdejší vřesoviště vhodné střídaní několikaletých období s pastvou a bez pastvy, které zajistí regeneraci keříčkovitých druhů – toho lze docílit např. rozdělením území na 2–3 dílčí plochy, které jsou přepásány ve 2–3letých intervalech. Z pohledu ochrany cenných krátkostébelných trávníků a vegetace mělkých půd je vhodná vyšší intenzita pastvy, případně nahrazení části pastevního období kosením vybraných míst s převahou travinné vegetace.
Důležité je vzít v úvahu i ochranu dalších skupin organismů – např. vzácného žluťáska borůvkového (Colias palaeno), jehož samice kladou vajíčka na koncové části větviček vlochyně. V území se rovněž vyskytuje několik vzácných druhů lišejníků, především dutohlávek, z nichž nejvýznamnější je druh Cladonia portentosa rostoucí na osluněných vřesovištních plochách s malým zápojem. Velikost jeho populace se na lokalitě v posledních letech snížila. Příčiny ústupu nejsou zcela zřejmé, snad by mohlo jít o důsledek expanze mechorostů či zvýšeného přísunu dusíku. Proto byl v území v roce 2011 založen pokus (24 ploch) kombinující různé typy managementu (pasení a vyhrabávání mechorostů).
Vhodným a levným způsobem péče o lokalitu by snad mohlo být i řízené vypalování, které je s vysokou pravděpodobností tradičním způsobem obnovy zdejších vřesovišť; v současnosti však naráží na legislativní omezení.
Pravidelná ochranářská péče spočívající ve vyřezávání náletových dřevin, pastvě ovcí a mozaikovité seči travnatých částí je nezbytnou podmínkou udržení cenných společenstev a rostlinných druhů na lokalitě. Vyhodnotit samotný vliv pastvy na vřesovištní vegetaci je velmi obtížné, protože kromě letní pastvy ovcí je území poměrně intenzivně spásáno i lesní zvěří během zimního období. Zimní pastva zaměřená na přezimující části keříčkových rostlin může mít paradoxně velmi silný negativní vliv na pokryvnost cílových vřesovištních druhů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
