Obnova raně sukcesních biotopů na bývalém vojenském cvičišti Šlovický vrch u Dobřan
Jiří Koptík
Bývalé vojenské cvičiště Šlovický vrch u Dobřan v okrese Plzeň-jih
v letech 2014-2016
Bývalé vojenské cvičiště Šlovický vrch u Dobřan v okrese Plzeň-jih patří mezi biologicky nejvýznamnější lokality Plzeňského kraje. Zvláště cenný je bohatý a stabilní výskyt typických ohrožených druhů periodických tůní (listonoh letní, žábronožka letní, kuňka žlutobřichá), ale i některých terestrických živočichů, ptáků či rostlin (např. užovka hladká, skřivan lesní, bělolist žlutavý, hrachor trávolistý a další).
Do roku 2014 bylo území téměř bez managementu, jedinou aktivitou s určitým dopadem na biodiverzitu bylo každoroční pořádání offroadového maratonu a nelegální motokrosové a offroadové jízdy, jež zásadní měrou přispěly k zachování minimálního potřebného množství raně sukcesních biotopů.
Po předchozím navázání vztahu s městem Dobřany jakožto vlastníkem byla v roce 2014 zahájena radikální obnova prioritních raně sukcesních biotopů. V rámci prvotního zásahu, financovaného z prostředků OPŽP a města Dobřany, byla odstraněna převážná část kompaktních porostů dřevin, realizovány první pojezdy armádní pásovou technikou, vytvořeny nové tůně a odstraněny vybrané maloplošné porosty třtiny křovištní. Na tento projekt navázala udržovací péče spočívající zejména v opakovaném maloplošném odstraňování náletu, pojezdech těžkou technikou a doplňování a obnově soustavy tůní. Díky všem těmto zásahům došlo k zásadnímu zlepšení podmínek pro cílové ohrožené organizmy.
Péče je od počátku koncipována komunitně, tzn. je realizována v úzké spolupráci s místní samosprávou, obyvateli města a místními zájmovými spolky, jejichž disturbanční činnost má pozitivní vliv na biotopy (motokros, offroady, fourcross, brigádní likvidace dřevin apod.).
V současné chvíli probíhá hledání optimálního dlouhodobého managementu. Ten bude nejspíše založen na kombinaci pastvy a mechanických disturbancí.
Vlastníkem území je město Dobřany, a proto bylo prvním krokem navázání kontaktu s představiteli města a srozumitelné objasnění významu území a potřebnosti péče. Velmi pozitivní roli zde sehrálo zjištění, že ochrana území neznamená zákaz vstupu a podobné restrikce, ale může být naopak realizována z velké části prostřednictvím zájmových aktivit jak místních obyvatel, tak dalších skupin. S těmito subjekty (offroadové a motokrosové kluby, oddíl fourcrossu, skupina geocacherů, majitelé BVP apod.) byl postupně navázán kontakt, který postupně přešel v trvalou a do jisté míry již rutinizovanou spolupráci při optimalizaci jejich aktivit (jež byly do té doby z velké části pro město neprůchodné) tak, aby docházelo k požadovanému dopadu na biotopy. Klíčová byla též ochota města kofinancovat úvodní obnovný projet z OPŽP částkou v řádu stovek tisíc Kč.
Z věcného hlediska se obnovný management v první řadě soustředil na řešení dvou prioritních problémů – masivní expanze dřevin a nedostatek potřebných disturbancí v travinobylinné vegetaci. Klíčové zásahy, realizované zejména v letech 2014 a 2015 a pokračující v omezené míře až do současnosti, proto spočívaly v mozaikovém odstranění většiny (cca 75 %) náletových porostů dřevin a zavedení každoročních jízd vyřazenou vojenskou pásovou technikou (BVP) po téměř celé lokalitě (tj. nejen v travních porostech, ale i v nejrůznějších křovinách, a dokonce i v mladých náletových porostech stromů). Dále bylo za pomocí bagru vybudováno několik zcela nových úseků cest, vedených přednostně přes plochy s odstraněnými dřevinami. Toto opatření jednak rozšířilo nabídku intenzivně disturbovaných stanovišť a přispělo ke zvýšení strukturní heterogenity území, zároveň však představovalo jeden z mála účinných způsobů eliminace obrůstání vyřezaných dřevin z pařezů a kořenů. Důležitou součástí disturbančních aktivit se stala také každoroční spolupráce s pořadateli offroadového maratonu při hledání optimální trasy závodu tak, aby v maximální míře vedla přes plochy s momentální potřebou intenzivní disturbance (stabilizace nově vytvořených cest, obnova zazemněných tůní), a naopak se vyhnula místům, u nichž je žádoucí dočasně intenzitu disturbancí snížit (vybrané tůně, cesty intenzivně disturbované v předchozím období apod.). Za pomoci bagru byla za poslední dva roky vytvořena i řada nových tůní či obnoveny některé stávající, maloplošně stržen drn se třtinou křovištní a odstraněn odpad a zbytky pevných vojenských struktur, limitující pojezdy BVP. Materiál byl následně zlikvidován za pomoci společnosti Druso.
Obecným principem, jenž je nutné bezpodmínečně respektovat zejména u plošných zásahů, je neprovádět je celoplošně v jeden časový okamžik, ale postupovat po jednotlivých fázích tak, aby byla stále zajištěna dostatečná stanovištní diverzita. Bude-li tato podmínka dodržena, není u takto rozsáhlého a pestrého území nezbytné plánovat zásahy příliš detailně a je možné vnést do realizace i přiměřený prvek náhody (což ostatně odpovídá charakteru veškerých disturbančních dějů v přírodě i režimu někdejších vojenských aktivit). Zároveň je žádoucí péči v rámci jednoho typu biotopu co nejvíce diverzifikovat, neboť různé způsoby managementu a z toho plynoucí parametry biotopu umožňují výskyt různým organismům. Např. v případě tůní je takto vhodné udržovat část v iniciálním sukcesním stádiu (vhodný biotop pro listonohy, žábronožky či kuňky) a část zarostlejší (biotop pro některé řasy, vodní cévnaté rostliny, čolky apod.).
Výsledky dosud realizovaných opatření lze z větší části hodnotit pozitivně. Jednoznačně úspěšné byly a jsou pojezdy BVP a offroadové aktivity (zejména modifikace trasy offroadového maratonu), které zásadně přispěly k rozšíření palety disturbovaných biotopů, a to i o velmi pozoruhodná stanoviště jako např. rozježděné řídké křoviny, v nichž se okamžitě začaly šířit ohrožené světlomilné elementy jako např. Peucedanum oreoselinum. Stejně úspěšné bylo vytvoření nových tůní, jež byly okamžitě kolonizovány většinou zájmových organismů. Jako pouze částečně zdařilé lze hodnotit odstranění dřevin, neboť i přes veškerou snahu (opakovaný výřez nebo frézování, potírání řezných ploch herbicidem) dochází vesměs k intenzivnímu zmlazování křovin z pařezů a kořenů. Jednoznačně úspěšné je opatření pouze tam, kde se podařilo zavést vhodnou následnou péči (vybagrování cesty, intenzivní disturbance pomocí BVP), jejíž plošný rozsah však byl zatím pouze omezený. Jako nepříliš efektivní se ukázalo být i odstranění svrchní vrstvy půdy s oddenky třtiny křovištní, jež je možné realizovat pouze v plošně velmi omezeném rozsahu.
Významným druhotným efektem zahájené péče bylo zásadní zlepšení vztahů mezi městem, ochranou přírody (jak státní, tak nestátní) a zájmovými spolky, obecně považovanými za problematické (motorkáři, majitelé offroadů apod.). Dnes jsou tyto strany schopny spolu otevřeně a pozitivně komunikovat, což prospívá jak lokalitě samotné, tak atmosféře ve městě.
Poměrně zajímavý je vývoj území z hlediska území ochrany. Původně se město stavělo k ochraně zdejší přírody velmi rezervovaně, což se podařilo změnit vysvětlením, že management nebude znamenat žádná omezení, ale naopak rozvoj do té doby marginalizované a problematické lokality. Vzhledem k výskytu kuňky žlutobřiché byla lokalita stále na seznamu potenciálních EVL, jejímuž vyhlášení se město od počátku bránilo. Spolupráci na managementu prostřednictvím úvodního projektu OPŽP proto pojalo částečně jako argument proti vyhlášení EVL, neboť tím mohlo ukázat, že vhodný management a ochranu je schopno zajistit i samo, bez shora nařízených restrikcí (tento postoj měl z velké části i naši podporu).
Přesto následně došlo k vyhlášení EVL během doplňování národního seznamu, což město neslo velmi nelibě a chápalo to do značné míry jako trest za svou aktivitu na poli ochrany přírody. Je nutno přiznat, že šlo o logický pohled a že zřízení EVL přišlo skutečně ve velmi nevhodnou chvíli a bez zjevných benefitů pro budoucí management a ochranu území.
Postupem času se však zjistilo, že částečně i díky velmi vstřícnému postoji lokálních OOP (regionální pracoviště AOPK, KÚ Plzeňského kraje) nebudou omezení vyplývající z existence EVL nijak zásadní a město ji nakonec vzalo na milost. Následně se dokonce ukázalo, že přiměřená institucionalizovaná ochrana území může zjednodušit cestu k některým finančním prostředkům. Město proto recentně přišlo s iniciativou vyhlásit zde maloplošné ZCHÚ (PP Dobřany). Kraj tento nápad reflektoval, přičemž svěřil městu a jeho odborným spolupracovníkům zpracování odborných podkladů pro vyhlášení, které je nyní v běhu. Management ZCHÚ počítá i nadále se všemi disturbančními aktivitami v dosavadním režimu.
Druhým zajímavým aspektem je intenzivní zapojení místních i přespolních obyvatel do managementu ZCHÚ. To má vedle přímého pozitivního dopadu na biotopy i nezpochybnitelný význam rovině sociální (posiluje vazby lidí k místu) a významně přispívá ke kultivaci vztahů mezi městem, institucemi ochrany přírody a místními obyvateli, která je obecně velmi žádoucí. Celkově tak činí aktivní péči o území racionálnější a dlouhodobě udržitelnější, než systém založený na represích a realizaci ochranářských managementů externími subjekty bez bližšího zájmu o území. Tento přístup s sebou sice nese nutnost náročnějšího vyjednávání mezi orgány ochrany přírody, vlastníkem pozemků a jejich uživateli a mnohdy je nezbytné jít cestou kompromisu, celkové přínosy takovéhoto přístupu jsou však zřejmé.
V současné chvíli je území managementově zabezpečené a s velmi dobrou perspektivou zachování a dalšího zvyšování stanovištní heterogenity. Zároveň se podařilo nastavit efektivní a pozitivně laděnou spolupráci s městem a jeho obyvateli, takže lze tento případ považovat za jakýsi model moderní, komunitně pojaté ochrany přírody, založené na souladu potřeb lidí a ohrožených organismů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
