Obnova cestní sítě a mobiliáře v městských parcích města Olomouc
Vlastimil Kostkan
Olomouc
2008 - 2013
Městské parky (místně nazývané "sady") v Olomouci vznikly z velké části spontánně na místě rozvalin tereziánské městské pevnosti Olomouc a jejich předpolí, které sloužilo jako cvičiště pro místní vojenskou posádku a až do poloviny devatenáctého století bylo ze strategických a obranných důvodů udržováno bez zástavby a v době rizika válečného konfliktu také zbavováno porostů dřevin.
Ve chvíli, kdy se změnila taktika vedení válek, a městské hradby ztratily smysl, město začalo růst za jejich linií. Ovšem velký objem materiálu, který hradby představovaly, a zřejmě také ne zcela známý systém tzv. „minových chodeb“, komplikovaly možnosti výstavby na tomto rumišti mezi historickým jádrem města – původní pevností – a okolními osadami. Tak vznikl přirozený nezastavěný prstenec téměř kolem celého centra města, který z části zarůstal náletovými dřevinami a z části byla rozvíjena jeho dřívější rekreační funkce v podobě korza za hradbami. Tuto funkci měla jako první část lemovaná známou Rudolfovou alejí, poblíž které probíhají známé výstavy květin Flora Olomouc.
Spontánně vyšlapané cestičky z městské periferie do centra byly postupně zpevněny a původní náletové dřeviny byly doplňovány různými exotickými druhy, často ovšem zcela spontánně a bez koncepce. V parcích, kterým nebyla po dlouhá desetiletí věnována patřičná pozornost, tak přibývalo starých, a pro uživatele parku nebezpečných, dřevin, cesty byly narušovány kořenovými náběhy stromů, protože původní asfaltový koberec byl položen příliš blízko jejich patě. Současně s tím se ale v parku vytvářelo jedinečné prostředí pro řadu živočišných druhů, zejména ze skupiny tzv. xylofágního (na dřevo vázaného) hmyzu, ptáků a letounů. Po několik desetiletí připravovaný projekt obnovy cestní sítě a mobiliáře (lavičky, osvětlení a další zařízení) parků se vzhledem k jejich rozsahu dlouho nedařilo realizovat z finančních důvodů. Teprve s přispěním zdrojů operačních programů se otevřela cesta k realizaci rozsáhlého projektu. Ovšem po dlouhých letech příprav hrozilo, že realizace záměru bude z důvodů snahy o naplnění termínů natolik uspíšena, že vzniknou škody na mimořádné přírodovědné hodnotě tohoto území.
Ve fázi přípravy dokumentace pro územní řízení, jako podkladu pro výzvu operačního programu Životní prostředí, se do správního řízení přihlásilo Hnutí Duha Olomouc, které mělo o biotě parku dobré informace z průzkumu, prováděného před zahájením obnovy Rudolfovy aleje a plánované údržby dřevin v parku. Magistrát města Olomouce, jako investor akce, následně požádal Katedru ekologie a životního prostředí PřF UP o zpracování souhrnného posouzení projektu obnovy cestní sítě a mobiliáře a navržení zmírňujících opatření, která by pomohla minimalizovat vlivy tohoto rozsáhlého stavebního zásahu. Pracoviště pro tento projekt vytvořilo tým, jehož součástí byli i pracovníci Katedry zoologie PřF UP a Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Na řešení projektu se podílel Magistrát města Olomouce i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Olomouc a velkým dílem k úspěchu řešení přispěla i flexibilita projekčního týmu firmy IDOP, který byl schopný rychle reagovat na výsledky terénních šetření a průběžně upravovat původní, značně zastaralý projekt rekonstrukce cestní sítě a mobiliáře olomouckých parků.
Jako výchozí podklady byly použity, kromě projektové dokumentace obnovy cestní sítě, rovněž detailní mapy dřevin v městských parcích, vytvořené atelierem Zahrada Olomouc pod vedením Ing. Radka Pavlačky, který tento plán vytvořil jako podklad pro údržbu a obnovu dřevin. V tomto materiálu dostal každý strom a každá skupina keřů vlastní číslo a byly do něj v prostředí GIS přeneseny plány rekonstrukce cestní sítě a mobiliáře. Následně byly kontrolovány všechny dřeviny, kterých by se mohly stavební práce jakkoliv dotknout. Jednalo se především o riziko narušení kořenového systému při obnově komunikací a sítí (elektrické rozvody osvětlení), které by do budoucna mohly představovat nejen zánik těchto dřevin, ale i riziko pro uživatele parku (provozní bezpečnost komunikací).
Posuzovány byly u každé dřeviny tyto parametry:
- stáří,
- zdravotní stav,
- dendrologický význam dřeviny,
- možnost ovlivnění dřeviny stavbou,
- význam dřeviny jakožto biotopu pro hmyz,
- význam dřeviny z hlediska rozmnožování a zimování letounů,
- význam dřeviny z hlediska hnízdění dutinových druhů ptáků.
Každý strom tak získal v prostředí GIS několik parametrů, které byly vyhodnoceny tak, aby byly zachovány dřeviny s dobrými předpoklady pro dlouhodobou udržitelnost v parku a současně stromy významné z hlediska ochrany biodiverzity. Dřeviny, které jsou významným zdrojem biodiverzity, ale mohou představovat riziko z hlediska bezpečnosti uživatelů parku, byly ošetřeny tak, aby jejich potenciál pro hmyz, ptáky nebo letouny byl zachován, ale současně bylo sníženo riziko pro návštěvníky. Většinou se jedná o tzv. ořezy na „torzo“. Tento postup zatím není u nás obvyklý a často je hodnocen jako „mrzačení“ nebo „poškození“ dřevin a to nejen návštěvníky, ale i kontrolními orgány (Česká inspekce životního prostředí). Naše současná legislativa totiž takové zásahy „nezná“ a neumí je správně posoudit.
Torza dřevin ale představují řešení, které umožní prodloužit životnost starých a často již narušených dřevin na několik dalších let až desetiletí, což by měla být dostatečná doba pro vznik nových biotopů v dřevinách, které jsou díky nižšímu věku v dobrém zdravotním stavu a biotopy pro dutinové druhy a xylofágní hmyz v nich začnou vznikat teprve v budoucnosti.
Tento postup umožňuje vytvořit kontinuitu biotopů pro druhy, vázané na staré a rozpadající se dřeviny i v takových parcích, kterým nebyla po několik desetiletí věnována pozornost, nebyly průběžně obnovovány a jednorázovou obnovou v nich hrozí přerušení kontinuity věku dřevin a tím i výskytu řady ohrožených druhů s rizikem jejich vyhynutí.
Nejcennějším výsledkem tohoto složitého projektu bylo zachování biotopů všech druhů xylofágního hmyzu, ptáků, hnízdících v dutinách, i dřevin, zásadních pro rozmnožování a zimování letounů, které byly v parcích nalezeny.
Z nejvýznamnějších druhů, které byly v olomouckých parcích zjištěny a které jsou vázané na staré dřeviny (zejména jejich dutiny), můžeme uvést (podle originálních podkladů Jana Kašáka a Tomáše Bartoničky):
tesařík Leioderes kollari L.Redtenbacher, 1849
tesařík Rhamnusium bicolor (Schrank, 1781)
kovařík rezavý - Elater (Ludius) ferrugineus Linnaeus, 1758
tesařík drsnorohý - Megopis scabricornis (Scopoli, 1763)
tesařík pižmový - Aromia moschata (Linnaeus, 1758)
pýchavkovník červcový - Endomychus coccineus (Linnaeus, 1758)
zdobenec - Gnorimus sp. Lepeletier et Serville, 1825
nosorožík kapucínek - Oryctes nasicornis (Linnaeus, 1758)
zlatohlávek tmavý - Oxythyrea funesta (Poda, 1761)
potemník - Diaclina fagi (Panzer, 1799)
sýkora babka - Parus palustris Linnaeus, 1758
sýkora koňadra - Parus major Linnaeus, 1758
sýkora modřinka - Parus caeruleus Linnaeus, 1758
puštík obecný - Strix aluco Linnaeus, 1758
šoupálek dlouhoprstý - Certhia familiaris Linnaeus, 1758
lejsek šedý - Muscicapa striata (Pallas, 1764)
netopýr vodní - Myotis daubentonii (Kuhl, 1817)
netopýr rezavý - Nyctalus noctula (Schreber, 1774)
netopýr večerní - Eptesicus serotinus (Schreber, 1774)
netopýr hvízdavý - Pipistrellus pipistrellus (Schreber, 1774)
netopýr ušatý nebo n. dlouhouchý - Plecotus auritus Linnaeus, 1758 nebo P. austriacus (Fischer, 1829)
Kromě zachování starých stromů byly při pokládce asfaltového koberce na páteřních komunikacích všechny dřeviny, které by mohla poškodit vysoká teplota kladeného asfaltu, opatřeny izolačními obaly. Některé vedlejší cesty v parku, v původním projektu navržené k vyasfaltování, byly změněny na tzv. "mlatové" cesty, které jsou zpěvněny kamennou drtí a umožňují lepší zasakování srážkových vod.
V České republice prevděpodobně dosud nebyl realizován tak rozsáhlý projekt zásahu do městské zeleně, který by dokázal sladit zájmy bezpečnosti obyvatel, zachovat charakter městských parků, obnovit možnosti pro kontinuitu dalšího management jedné z největších ploch městské zeleně v České republice a současně zachovat biodiverzitu tohoto jedinečného prostředí. Teprve dlouhodobý monitoring výskytu druhů xylofágních druhů hmyzu, ptáků a letounů v olomouckých parcích prokáže, zda uvedený postup byl správný a skutečně pomohl zachovat druhovou diverzitu parků v celém rozsahu.
V současné době zatím nejsou k dispozici výsledky (postmanagementový monitoring) výše popsaných zásahů v olomouckých parcích. Přes to, čtyři roky po zahájení přípravy projektu a rok po dokončení realizační fáze, lze konstatovat, že dřeviny klíčové pro ochranu nejvýznamnějších živočišných druhů v olomouckých parcích, jsou na svých místech a dál mohou plnit funkci biotopů pro všechny zjištěné druhy.
Vzhledem k tomu, že obnova mobiliáře olomouckých „sadů“ představuje dosud ne zcela běžný přístup k realizaci projektu, na kterém se vedle investora a projekčních organizací podílely i nevládní organizace a tři odborná univerzitní pracoviště, přičemž všechny zúčastněné strany došly k vzájemné shodě a konsenzu, byl tento projekt oceněn v roce 2013 cenou za ekologický přínos realizovaného projektu v rámci 11. ročníku soutěže o stavbu s ekologickým přínosem. Tu udělují ve spolupráci Ministerstvo životního prostředí ČR a Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR.
Vzhledem k tomu, že se v rámci tohoto projektu podařilo skloubit běžné požadavky praxe i ochrany přírody, byly výsledky tohoto projektu využity v roce 2013 jako pilotní území pro ukázky „dobrých řešení“ v rámci dvou vzdělávacích workshopů projektu OPVK č. CZ.1.07/3.1.00/37.0033 „REGOL“.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.