Obnova bezlesí v přírodní rezervaci Hraniční louka v Orlických horách
Alžběta Čejková, Správa CHKO Orlické hory a krajské středisko Hradec Králové
PR Hraniční louka, CHKO Orlické hory
2009-2013
PR Hraniční louka představuje pouhý zbytek (cca 9ha) kdysi rozsáhlých komplexů luk a pastvin navazující na dnešní bezlesí v oblasti Orlického Záhoří. Rezervace byla vyhlášena v roce 1982. Území rezervace představuje dlouhý úzký pruh potoční nivy s loukami na meandrujícím toku Černého potoka v nadmořské výšce 726 – 784 m n. m u hranice s Polskem. Lesními porosty obklopená lokalita je dnes od ostatního bezlesí izolovaná, což může být důvodem postupného ochuzování o typické luční druhy.
Čím je PR Hraniční louka v rámci území Orlických hor významná?
„Polopřirozené“ bezlesí PR Hraniční louky se sestává z mozaiky a přechodů vegetace vlhkých až rašelinných luk (as. Cirsietum rivularis, případně až as. Chaerophyllo hirsuti-Calthetum palustris, pramenišť, fragmentů přechodových rašelinišť (sv. Sphagno recurvi-Caricion canescentis) a dlouhodobou absencí hospodaření ochuzených sušších trávníků (sv. Violion caninae). Nejzachovalejší a nejcennější vegetaci území představují právě vlhké pcháčové louky a prameniště, které se postupně zatahovaly zejména smrkovými nálety. Západní část již kompletně zarostlá olšinou. V těchto společenstvech je zastoupena převážná většina vzácných a ohrožených druhů např. prstnatec májový, škarda měkká čertkusolistá, upolín nejvyšší, hojně starček potoční, kozlík dvoudomý a ojediněle prha arnika atd. V tomto území se také vyskytuje jedna ze dvou recentně známých lokalit jednokvítku velekvětého v Orlických horách. PR Hraniční louka je mimojité významným refugiem pavouků vázaných na mozaiku otevřených lučních biotopů, pramenišť a podmáčených horských lesů, zejména smrčin. K nejvýznamnějším druhům patří: plachetnatky Agyneta ramosa, Aphileta misera, Notioscopus sarcinatus, pavučenka Troxochrus nasutus a zejména Alopecosa pinetorum - velmi vzácný reliktní horský slíďák vázaný na rašeliniště a podmáčené smrčiny, který má zdrojovou populaci v Polsku v oblasti Topielisko a Czarne bagno (tzv. Torfowisko pod Zielencem).
Do II. světové byly louky v tomto území pravidelně obhospodařovány. V 90. letech 20. století byla část luk ve střední části rezervace několikrát pokosena a došlo i k nevelkým vyřezávkám náletů. V roce 2009 se začaly po cca 10leté přestávce znovu kosit některé části luk a to ve větším rozsahu než v 90. letech. Postupně v celém území navíc probíhají rozsáhlé vyřezávky ve spolupráci se zástupci vlastníka, a to především díky jejich vstřícnému postoji k této problematice.
Cílem zásahů na území PR Hraniční louka je zachování mozaiky „polopřirozeného“ bezlesí. Účelem je vzájemně propojit jednotlivé bezlesé enklávy s výskytem ohrožených druhů, pomocí celkového prosvětlení rezervace a mozaikovité seče pro usnadnění migrace živočichů a rostlinných diaspor v rámci území.
Nejprve bylo v území provedeno několik průzkumů pro účely plánu péče a celkové revize stavu PR: botanický (2009-2010 A. Čejková), bryologický (T. Štechová 2009), entomologický (V. Křivan et A. Jelínek 2010).
Od roku 2009 probíhá v PR Hraniční louka pravidelné mozaikovité sečení vybraných částí luk, zahrnujících především enklávy vlhkých pcháčových a rašelinných luk. Termín seče se zatím pohyboval od druhé poloviny srpna do konce září.
Vyřezávky probíhají postupně od roku 2011 ve spolupráci se Správou lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové. První etapa vyřezávek, která proběhla spíše ve střední a východní části území, byla finančně velmi náročná a více jak polovinou prostředků se na ní podíleli sami vlastníci. Pro vyklízení dřeva z této části rezervace byla zvolena technologie přibližování dřeva vrtulníkem, protože k dané lokalitě vzhledem k celkovému podmáčení území v roce 2011 nevedla použitelná cesta ani svážnice. Bohužel od relativně přístupné polské strany s komunikací je území odděleno potokem a navíc elektrickým vedením, pod kterým je komplikované manipulovat s těžební technikou. Navíc plochy káceného náletu jsou značně podmáčené, běžná technika by vedla nejen k značnému narušení povrchu, ale především by měla faktické technické problémy. Jednalo se o odtěžení vzrostlých mocných smrků zavětvených až k zemi. Následně byly z louky odstraněny veškeré popadané větve, vyřezán a vytrhán drobný smrkový nálet. V druhé etapě v roce 2011 došlo k odkácení olší a několika smrků kolem dvou světlin v západní části území, dřevo bylo ponecháno v přilehlé olšině. V roce 2013 proběhlo odkácení smrků v nejvýchodnějším cípu území díky nově zprovozněné cestě poblíž. Nyní je naplánované postupné těžení náletů ve střední až západní části, které bude probíhat po etapách (po cca 20m3) při vhodných klimatických podmínkách. V této etapě bude převládat ruční práce s transportem dřeva přes potok na polskou stranu. Část dřeva bude ponechána v okolních lesních porostech k zetlení.
V roce 2012 byly založeny na vyřezaných a vyklizených místech dvojice trvalých monitorovacích ploch 5x5 m v rámci monitoringu Programu péče o krajinu (PPK A). Jeden pár ploch je založen na podmáčeném stanovišti s vegetací vlhkých pcháčových luk až nevápnitých mechových slatinišť a druhý na sušším až mezofilním stanovišti podhorských smilkových trávníků. Jedná se vždy o kontrolní plochu a plochu s managementem – kosení, na kterých je každoročně v červenci provedeno fytocenologické snímkování.
V roce 2011 bylo pomocí vrtulníku z území odstraněno přibližně 180 m3 hmoty ze smrkových náletů. Některé pokácené stromy měly v posledních cca 20 letech roční přírůst na patě stromu přes 1cm a to přesto, že území leží ve velmi chladné mrazové kotlině Orlicko-Záhorské sníženiny. V západní části bylo ve stejném roce odtěženo 20m3 včetně olše (Alnus glutinosa, A. incana) a smrku, veškerá hmota byla ponechána v okolních olšinách k zetlení. V roce 2013 bylo zatím odtěženo v nejvýchodnějším cípu území 25m3 smrkového hroubí, které bylo provedeno za účelem otevření a prosvětlení trávníků s výskytem populace prhy arniky.
Ze dvou let fytocenologického snímkování trvalých monitorovacích ploch není zatím možné dělat konečné závěry, přesto dochází ke značným změnám zejména v pokryvnosti a počtu druhů. Počet druhů cévnatých rostlin v prvním roce byl na podmáčených monitorovacích plochách 49/51 kontrola/management a na mezofilních plochách 18/10 kontrola/management. V roce 2013 se na sušších až mezofilních plochách zvedl počet druhů 34/24 kontrola/management a u podmáčených kontrolních ploch na 56/62. Posun je vidět zejména u sušších mezofilních ploch, které byly navíc v prvním roce téměř bez vegetace, pokryvnost vegetace byla 10/13% kontrola/management v roce 2012, kdežto v letošním roce jsou již tyto plochy zarostlé vegetací z celých 40/60 % kontrola/management. Rychlé zarůstání odtěžených ploch je v druhém roce markantní také u podmáčené varianty, kdy se pokryvnost zvedla na 95/90 % kontrola/management z 50/45% kontrola/management v roce 2012.
Zarůstání hůře přístupných stanovišť bezlesí je v české krajině v současnosti velmi běžné. Tomuto problému se v posledních letech věnuje velká pozornost v rámci ochrany přírody, kdy na jednotlivých cenných lokalitách je snaha zvrátit tento trend. Typicky se jedná o suchomilnou vegetaci strání a sadů, které zarůstá keři, akáty, jasany atd. nebo naopak zarůstají podmáčené stanoviště olšinami. Situace na Hraniční louce je trochu jiného typu, ale určitě s mnoha analogiemi v horských a podhorských oblastech. Kdy tyto lokality, které byly v minulosti ušetřeny osázení smrky, jím dnes velmi rychle samovolně zarůstají. V prvních fázích zarůstání smrkem postupuje spíše nenápadně a plíživě, v podstatě se vytváří na první pohled příjemná horská krajinná mozaika. Ve svých důsledcích však vede zarůstání s mrkem ke kompletnímu zastínění prostředí po celý rok a k okyselování okolního prostředí, které vede k úbytku až vymizení na světlo a trofii náročnějších lučních druhů. Hraniční louka je typickým příkladem opuštěné zarůstající enklávy, kde byl čas na efektivní a zároveň snadné zásahy bohužel promeškán. Včasný radikální zásah v minulém století by s minimálním úsilím vedl efektivněji k lepšímu stavu území než je tomu dnes i po provedených zásazích. Navíc v současnosti odstraňovat mohutné smrky, které jsou zavětvené až k zemi je finančně i logisticky velmi náročné. Z těchto důvodů je na podobném typu stanovišť nezbytné nepodceňovat drobné smrkové nálety a přistoupit k jejich výřezu nebo pokosení zavčas, kdy je k jejich likvidaci potřeba minimální úsilí.
Rozsáhlé odlesnění v nivě potoka a propojení jednotlivých lučních enkláv je v rámci rezervace velmi žádoucí a z dlouhodobého hlediska nezbytné pro zachování populací řady významných druhů vázaných na specifické rašelinné a podmáčené biotopy v tomto vzdáleném a zapomenutém místě Orlických hor.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
