Klamač bobrů – ukázka možnosti kompromisu mezi člověkem a divokým zvířetem
Vlastimil Kostkan, Jana Laciná
Rožnov pod Radhoštěm
Říjen 2012
Bobr evropský (Castor fiber), stejně jako jeho severoamerický vikariant (druh, obsazující stejnou ekologickou niku) bobr kanadský (Castor canadensis), mají do značné míry podobnou historii. Oba druhy byly široce rozšířeny na celé severní polokouli a jejich populace dosahovaly řádů miliónů jedinců. Neřízený lov v terénu velmi nápadného zvířete na všech třech kontinentech přivedl oba velmi podobné druhy během krátké doby blízko k úplnému vyhynutí.
Co mají tyto dva taxonomicky blízce příbuzné, morfologicky i ekologicky velice podobné druhy hlodavců společného z hlediska jejich ochrany? Bobři člověku poskytují řadu velice cenných produktů. Je to kvalitní kožešina i srst, ze které se na začátku novověku v Evropě vyrobily miliony plstěných klobouků, dále je to hodnotné maso, považované až do chvíle, než katolická církev uznala systém živočichů, za postní stejně jako rybí a vydří maso (plavou ve vodě a jsou to ryby…) a nakonec i dosud ničím nenahraditelný obsah pachových žláz (tzv. „castorea“ neboli „bobří stroje“). Castoreum je od středověku až dodnes používané ve farmacii i při výrobě parfémů. Kromě vysoké využitelnosti „bobřích produktů“ ale byla jedním z důvodů pronásledování bobra i jeho mimořádná aktivita. Bobr kácí stromy, staví hráze na vodních tocích a hrabe hluboké nory. Všechny tyto aktivity, zejména v současné intenzivně využívané kulturní krajině, mohou znamenat značný problém pro člověka.
Všechny zmíněné důvody přivedly oba druhy začátkem dvacátého století na hranici vyhubení. V Evropě a Asii přežívalo tehdy jen asi 2-3 tisíce bobrů evropských, v Severní Americe došlo k vytlačení bobra kanadského z celé východní poloviny kontinentu do refugií, neosídlených člověkem, na západě a severu. Po první světové válce (v Německu již koncem devatenáctého století) však došlo k obratu a bobři se stali nejen cílem, ale v řadě zemí i vlajkovým druhem ochrany přírody. Změna pohledu na bobry vedla na obou suchozemských částech severní polokoule k zásadnímu obratu ve vývoji početnosti jejich populací. Koncem dvacátého a začátkem jedenadvacátého století se díky přísné ochraně bobři velice rychle začali navracet do svého původního areálu a jejich početnost narůstala a narůstá. Jen početnost evropského druhu se dnes odhaduje na jeden milion jedinců. Takový obrat v početnosti druhu, relativně nedávno ohroženého vyhynutím, nemá v ochraně přírody prakticky žádnou obdobu. Tento úspěch ovšem přinesl i dosud pro ochranu přírody málo zavedenou nutnost, a tou je kontrola aktivity zachráněného druhu a případně i regulace jeho početnosti.
Vedle své „užitečnosti“, jak máme tendenci subjektivně nálepkovat živočichy, vyvolávají oba druhy bobrů díky své mimořádné aktivitě při přeměně krajiny v celém svém původním areálu rozšíření také značné konflikty se zájmy člověka.
Bobr není zdaleka jediným živočišným druhem, jehož efektivní ochrana způsobila růst dlouhou dobu zanedbatelné populace a vedla až k ekonomickým konfliktům. Jako další známé příklady můžeme (alespoň ze střední Evropy) uvést velké šelmy, vydru říční a samozřejmě – kormorána velkého.
Jedním z možných problémů, které mohou bobři způsobit na vodních nádržích, je nežádoucí zvyšování hladiny vody. Pro bobry je zvyšování hladiny vody přirozeným pudovým chováním a snaží se o to všude, kde jsou k tomu podmínky. Zúžená místa na odtoku z nádrží, jako jsou stavidla, „požeráky“ nebo bezpečnostní přepady, k tomu poskytují výborné podmínky. Bohužel, voda pak může nejen zaplavit přilehlé pozemky, komunikace a někdy i domy nebo hospodářské a průmyslové objekty, ale může narušit i hráz nádrže a vyvolat přívalovou povodňovou vlnu.
Na tento složitý konflikt zvířete a člověka nalezl začátkem devadesátých let dvacátého století různé varianty řešení americký biolog Skip Lisle. Jeden z jeho patentů, dnes běžně používaný v USA i Kanadě, je znám jako tzv. „beaver deceiver“TM [bívr disívr] (http://www.beaverdeceivers.com/, http://en.wikipedia.org/wiki/Flow_device).
Zjednodušeně bychom mohli tento název přeložit jako „klamač bobrů“. Toto zařízení vychází ze znalosti přirozeného chování bobrů. Ti se totiž, vedeni přirozeným pudem, snaží přehradit každé úzké místo, kudy odtéká voda z nádrže. Velmi citlivě vnímají proudění vody a zúžená místa, kde voda proudí rychleji, se snaží větvemi, vodními rostlinami a blátem přehradit. Principem zařízení je široké oplocení zúženého místa s proudící vodou tak, aby se k němu bobři nemohli dostat a proudění v nich nevyvolávalo typické chování – stavbu hráze. Nezbytné tedy je, aby oplocení bylo umístěno dostatečně daleko od přepadu a na tak hluboké části nádrže, aby zvířata nevnímala proudění vody. Pokud oplocení není umístěno správně, může naopak bobrům posloužit jako velmi vhodná opora pro hráz a výsledek je zcela kontraproduktivní. Zároveň je nutné zamezit proniknutí zvířat dovnitř oploceného prostoru, tedy k vlastnímu přepadu. Tam by se bobři mohli buď podhrabat, nebo naopak přelézt oplocení při vysoké sněhové pokrývce. Všechny výše uvedené skutečnosti musí být při stavbě „deceiveru“ uváženy a každé zařízení je vlastně originálem, postaveným „na míru“ na danou lokalitu.
V konkrétním případě, který jsme řešili od léta roku 2011, byla situace na odtoku z nádrže v areálu vodního zdroje města Rožnov pod Radhoštěm, v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Nádrž a přilehlé pozemky jsou v majetku organizace Vodovody a kanalizace Vsetín a již více než rok museli pracovníci této organizace vynakládat značné prostředky na opakované odstraňování bobří hráze na přepadu nádrže, aby voda nezaplavila rozsáhlé území zdroje pitné vodu a neznehodnotila jej. Bobr je ovšem mimořádně „pilný“ a „vytrvalý“ živočich a ani opakované čištění přepadu, kde se bobři snaží stavět hráz, nevedlo k trvalému výsledku.
Neopomenutelnou součástí přípravy na výstavbu „deceiveru“, zejména pokud je realizován v chladném období a při napuštěné nádrži jako byla uvedená stavba v Rožnově, je důležité i průběžné zásobování brigádníků teplými nápoji a náhradní suché oblečení všech zúčastněných, protože často se pracuje na hraně pádu do vody.
Díky podpoře Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy, byl ze zdrojů Programu péče o krajinu v říjnu 2012 na uvedené lokalitě v Rožnově pod Radhoštěm vybudován první „beaver deceiver“TM v České republice. Po přesném změření rozměrů přepadu a hloubky nádrže v jeho okolí začátkem října proběhly konzultace s americkým autorem patentu ohledně návrhu tvaru zařízení a použitého materiálu a začátkem listopadu bylo toto opatření navrženo a realizováno. Věříme, že dílo bude dobře fungovat a získané zkušenosti využijeme také na dalších lokalitách, kde bobři „zlobí“ majitele vodních nádrží.
Uvedený „deceiver“ je podstatně mohutnější, než jeho obdoba v USA a Kanadě. Hlavním důvodem byl požadavek správců areálu, aby po horní části zařízení byla umístěna lávka, po které by se mohli pohybovat pracovníci údržby. V případě, že by se bobři pokusili obvodové pletivo zarovnávat větvemi, bude možné navršený materiál z lávky pomocí háků odstranit. Tato „lávka“ byla jistým kompromisem, protože jsme si uvědomovali nedůvěru správce areálu v zařízení, se kterým u nás zatím nemáme žádné zkušenosti. Na druhé straně si bezpečné umístění lávky vyžádalo využití podstatně silnějších nosných obvodových kůlů než je obvyklé, což výrazně zvýšilo pracnost při instalaci i cenu za použitý materiál.
První „beaver deceiver“ TM neboli „klamač bobrů“ v České republice bude brzy „slavit“ první výročí svého vzniku a zatím slouží bez problémů. Bobři byli oklamáni a netuší, kudy voda odtéká, a vlastnímu k přepadu se nedostanou. Proto se v uvedeném místě již nesnaží obnovovat hráz. Také velkou „zatěžkávací“ zkouškou, za kterou jsme považovali zimní zamrznutí nádrže i nezanedbatelné množství sněhu v Beskydech, prošlo zařízení bez úhony. Doufejme, že tento počin může být příkladem, jak zamezit střetu lidských zájmů s přirozeným chováním divokého zvířete a při tom jeho biotop zásadním způsobem nenarušit.
Na závěr je nutné poznamenat, že toto zařízení zvířata nijak neomezí ani nepoškodí jejich biotop, bobři zde budou dál spokojeně žít, jen hladina vody zůstane na úrovni, která nebude nikomu škodit. Toto řešení je kompromisem, který by měl „otupit“ hrany často vyostřeného konfliktu mezi člověkem a chráněným živočišným druhem, jehož vynalézavost a pracovitost nás sice někdy dohání k šílenství, ale na druhou stranu často musíme tyto schopnosti obdivovat. Jde tedy o specifickou formu současné ochrany živočicha i zájmů člověka.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
