Hnízdní podpora dutinových dravců a sov v Javořích horách v CHKO Broumovsko
Miroslav Dusík, práce byla financována z prostředků Programu péče o krajinu MŽP Správou CHKO Broumovsko
Javoří hory, CHKO Broumovsko
2010 - 2012
V letech 2010 – 2011 bylo vyvěšeno 56 budek pro dravce a sovy (poštolku obecnou, puštíka obecného a sýce rousného) v Javořích horách v CHKO Broumovsko v oblasti o rozloze 12 km2 (z toho 8 km2 lesy, 4 km2 louky). Výsledek druhé hnízdní sezony s 22 % přírůstkem hnízdících párů a 39 % navýšením obsazených teritorií usazovanými druhy predátorů lze považovat za přiměřený s ohledem na omezenou produktivitu hnízdní populace v předchozím roce. Hustěji zasídlena byla západní část zájmového území, zejména v oblasti Vižňova (viz mapy v příloze). Druhá hnízdní sezona dutinových dravců a sov usazovaných do hnízdních budek v Javořích horách na území CHKO Broumovsko byla velmi úspěšná. Relativně vysoké populační hustoty drobných zemních hlodavců umožnily zahnízdění sýců rousných po celé ploše zájmového území. Hnízdící páry byly v lesním prostoru více rozptýleny a dosáhly vysoké úspěšnosti hnízdění. Počet vyváděných mláďat byl určován nabídkou i dostupností kořisti v jednotlivých loveckých teritoriích a stoupl nad průměrné hodnoty, které při počtech hnízdících párů na malé ploše znamenají další významný populační přírůstek. U poštolky obecné byla zaznamenána trvalá přítomnost skupiny nehnízdících jedinců vytvářející předpoklad pro usazení v další sezoně. Naopak nebyl dosud zaznamenán hnízdní výskyt puštíka obecného. Má-li systém dravec – kořist směřovat k potřebné stabilitě, je nutné využít pro usazení predátorů všech vhodných biotopů podle biotopové preference jednotlivých druhů také v širším okolí.
V letech 2010 – 2011 bylo vyvěšeno 56 budek pro dravce a sovy (poštolku obecnou, puštíka obecného a sýce rousného) v Javořích horách v CHKO Broumovsko v oblasti o rozloze 12 km2 (z toho 8 km2 lesy, 4 km2 louky). Vzhedem k tomu, že na počátku nelze stanovit optimální početnost ani strukturu budoucího společenstva, tedy ani hustotu a rozložení jednotlivých typů umělých hnízdišť, je tato síť průběžně upravována a doplňována. Velký dopad na konečné počty umělých dutin mají také ostatní dutinoví živočichové, kteří o ně s cílovými druhy úspěšně soupeří (kuny, brhlík lesní, blanokřídlý hmyz atd.). V lokalitách, kde k tomu dochází, je proto nutné počítat s odpovídajícím navýšením počtů budek a omezení konkurenčního tlaku. Vývoj početnosti umělých dutin a polodutin je uvedený v Tab. 1.
Výsledek druhé hnízdní sezony s 22 % přírůstkem hnízdících párů a 39 % navýšením obsazených teritorií usazovanými druhy predátorů lze považovat za přiměřený s ohledem na omezenou produktivitu hnízdní populace v předchozím roce. Hustěji zasídlena byla západní část zájmového území, zejména v oblasti Vižňova (viz mapy v příloze). Podle zjištěných stop po drobných hlodavcích v terénu i počtů odchovávaných mláďat v budkách se právě v této oblasti nacházela ohniska zvýšených hustot kořisti.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) obsadila celkem 4 instalované polobudky a ve 2 založila snůšku. Mláďata (5 ks) však byla vyvedena pouze z jednoho hnízda, ve druhém došlo k opuštění 4 snesených vajec pravděpodobně u mladého páru, rušeného nadměrným pohybem na pastvině. Chování ostatních nehnízdících poštolek odpovídalo stavu za nízkých hustot kořisti, kdy se ptáci trvale zdržují v okolí hnízdiště, ale do budek pouze zaletují nebo v nich odpočívají. Pro urychlení zasídlení omezené výměry zájmového prostoru byly doplněny budky na oblíbených stanovištích poštolky obecné v nejníže položené části lokality na sloupy elektrického vedení.
Puštík obecný (Strix aluco), se neusadil v žádné z vhodných budek ani ve druhé sezoně. Podle hlasových signálů zaznamenaných v minulém období tu přežívá jen omezený počet jedinců. Stav zdejších lesních porostů těmto sovám nenabízí žádné vhodné přirozené dutiny. Je pravděpodobné, že ojedinělé páry značně zesláblé populace vyvádějí mladé v půdních prostorách budov, ale nestačí doplňovat ztráty v okolním rozsáhlém prostoru. Pro podchycení puštíka a přilákání do zdejšího prostředí bude nutné pravděpodobně v příštích letech rozšířit hnízdní nabídku také do vzdálenějších lokalit. Regenerace místní populace puštíků obecných bude v celé oblasti dlouhodobou záležitostí, ovlivňovanou především reprodukční úspěšností a přežíváním jedinců v důsledku predace výrem.
Sýc rousný (Aegolius funereus), je nejpočetnějším predátorem drobných hlodavců z usazovaných druhů v Javořích horách. V druhém roce hnízdní podpory obsadil 14 teritorií, ve kterých zahnízdilo 7 párů. V odpovídajícím prostředí dosáhl překvapivě vysoké hustoty 1,75 ter. / 1 km2 a 0,88 páru/km2 (v Orlických horách 0,19 páru/km2). Mláďata byla úspěšně vyvedena z 5 hnízd (1x3, 1x4, 1x5 a 2x6 ml.) s průměrným odchovem 4,80 ml. / hnízdo oproti loňským 2,25 ml. / hnízdo. Nadprůměrná byla také úspěšnost hnízdění 71 %, která se obvykle pohybuje mezi 50 a 60 %. Průběh reprodukce sýců byl do značné míry ovlivněn postupným narůstáním početnosti norníka rudého v letním období, kdy z opožděných snůšek v VIII. měsíci vyvedlo mladé ještě 30 % párů a počet vyváděných mláďat byl shodný s jarními hnízděními. Na celkových 29 % ztrátách se shodně podílela v 1 případě predace kunou (14,5 %) a na 1 hnízdě (14,5 %) došlo k opuštění snůšky v důsledku prováděné těžby.
Hnízdící páry byly v této sezoně více rozptýlené a usadily se ve vyšších polohách vždy v blízkosti velkých mýtin na vrcholcích hor. K nápadnější koncentraci sýců došlo východně od Ruprechtického Špičáku nad Vižňovem.
Potravní specializace staví v našich podmínkách sýce rousného k významným potravním konkurentům lasicovitých šelem, ale také puštíka obecného, který jej z atraktivních lovišť na hraně lesa dokáže účinně vytlačovat. Proto sýc úspěšně osídluje rozsáhlé uzavřené lesní porosty nejčastěji v prostředí horských lesů, otevřené plochy vysokohorského prostředí až na hranici lesa nebo rozsáhlé imisní holiny se solitérními stromy a zbytky původních porostů. Stává se jedním z hlavních predátorů drobných zemních savců v prostředí, kde větší druhy sov a denní dravci nemohou dlouhodobě přežívat.
Zavedení systému plošné hnízdní podpory dutinových dravců a sov vede ke zcela samovolnému a přirozenému způsobu obnovy jejich populací. Jmenované druhy na sebe při osídlování trvalých domovských okrsků dobře navazují a stejnoměrně zvyšují predační tlak na kořist po celé ploše zájmového území. V důsledku narůstání početnosti jednotlivých druhů, kdy vedle hnízdících párů narůstá podíl nehnízdících jedinců, dochází zejména v období nízkých populačních hustot kořisti ke stupňování vnitrodruhové konkurence se všemi jejími základními rysy. Ty se při evidenci počtu hnízdících párů, případně sledování hnízdní úspěšnosti, projevují značnou mezisezonní variabilitou a jsou v podmínkách nasycené populace přímo závislé na vzniku ohnisek zvýšených populačních hustot všech druhů drobných zemních savců. Konkurence mezi jedinci i napříč druhovým spektrem vede k intenzivnímu vyhledávání ohnisek kořisti a tedy k průběžnému snižování její hustoty v refugiích, omezuje emigraci i plošný průběh gradace a promítá se do konečné hustoty drobných hlodavců ve vrcholu gradace.
Celková průměrná hustota budek dosahuje 4,7 ks / km2; z toho v odpovídajícím prostředí pro poštolku obecnou 3,3 ks / km2, puštíka obecného 1,1 ks / km2 a sýce rousného 4,4 ks / km2. Touto hnízdní nabídkou jsou vytvořeny podmínky pro zdárné vyhnízdění u několikanásobně většího počtu usazených rodin než v oblastech, které tuto možnost ptákům nenabízejí. V současnosti jí nejlépe využívá pouze jeden ze tří druhů (sýc rousný). Další dva druhy volnou krajinu v této oblasti do značné míry opustily a přežívají pravděpodobně v podobě synantropní populace, hnízdící především na budovách nebo hospodářských či výškových stavbách. Jejich návrat do původních hnízdních biotopů s dostatkem kořisti a umělou nabídkou dutin je otázkou času a není pochyb o tom, že k němu v průběhu dalších let dojde.
Aby společenstvo mohlo dosáhnout potřebných hustot a mezi usazovanými druhy docházelo k dostatečnému vymezování životního prostoru na základě potravně konkurenčního vztahu, bude v následujících letech věnována pozornost především zvýšení počtu poštolek obecných a usazení puštíka obecného. Ve zdejším prostoru je situace komplikována jeho velmi nízkou výměrou (cca 12 km2) a tedy sníženou pravděpodobností udržení vyvedených mláďat v zájmové oblasti. Pro stabilitu jednotlivých druhů i celého společenstva by bylo velmi prospěšné rozšíření hnízdní podpory do sousedních lokalit.
Druhá hnízdní sezona dutinových dravců a sov usazovaných do hnízdních budek v Javořích horách na území CHKO Broumovsko byla velmi úspěšná. Relativně vysoké populační hustoty drobných zemních hlodavců umožnily zahnízdění sýců rousných po celé ploše zájmového území. Hnízdící páry byly v lesním prostoru více rozptýleny a dosáhly vysoké úspěšnosti hnízdění. Počet vyváděných mláďat byl určován nabídkou i dostupností kořisti v jednotlivých loveckých teritoriích a stoupl nad průměrné hodnoty, které při počtech hnízdících párů na malé ploše znamenají další významný populační přírůstek. U poštolky obecné byla zaznamenána trvalá přítomnost skupiny nehnízdících jedinců vytvářející předpoklad pro usazení v další sezoně. Vyostření konkurenčních vztahů mezi predátory vedoucí k přesnějšímu přirozenému rozdělení životního prostoru a současně ke stupňování plošného predačního tlaku na kořist však prozatím neumožní. Příčinou je současná absence puštíka obecného v prostředí. Má-li systém dravec – kořist směřovat k potřebné stabilitě, je nutné využít pro usazení predátorů všech vhodných biotopů podle biotopové preference jednotlivých druhů také v širším okolí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
