Ekozóna Vřesná
Simona Poláková, Monika Krolová
zátoka Vřesná, Frymburk
2013
Cílem projektu Ekozóna je vytvoření přírodně blízkých stanovišť, kde mohou hnízdit ptáci, třít se a schovávat fytofilní druhy ryb a rozmnožovat se obojživelníci. Součástí ekozóny je i naučná stezka, která zábavně naučnou formou seznámí návštěvníky s ekosystémem vodních nádrží a historií kraje. Projekt vznikl za podpory nadace Via a ČSOB.
Vodní nádrž Lipno se nachází na horním toku řeky Vltavy, v podhůří Šumavy (prakticky na území CHKO Šumava). Byla budována jako horní stupeň Vltavské kaskády, kam započítáváme devět přehrad – Lipno I a II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Se stavbou se započalo v roce 1952, napuštěna byla 1960. Objem nádrže při maximální kótě 726,00 metrů nad mořem činí 306 milionů kubíků vody. Maximální hloubka u hráze je 21,5 metrů, přičemž průměrná hloubka činí 6,6 metrů. Obvod celé nádrže, respektive břehové čáry, činí 115 kilometrů. Délka vzdutí řeky je dvaačtyřicet kilometrů
Údolní nádrže ke kulturní, člověkem pozměněné krajině, už prostě tak nějak patří. Plní řadu funkcí – zásobování vodou, protipovodňovou ochranu, výrobu energie. O vodních nádržích se dá hovořit jako o krajinných prvcích, které skutečně plní významné ekologické funkce. Výraznou pozitivní roli přitom sehrávají příbřežní a pobřežní porosty, které vytvářejí „zónu pro život“ – ryb, ptáků a obojživelníků. Ovšem v případě Lipna, a mnoha dalších víceúčelových nádrží, to neplatí, protože kolísání vody, které může dosahovat až 3,5 m během roku, úspěšně likviduje litorální porosty.
Litorální druhy rostlin jsou významnou součásti vodního ekosystému a svoji přítomností jej pozitivně ovlivňují. Emerzní druhy získávají živiny absorpcí kořenovým systémem ze substrátu. Kumulují během vegetační sezóny do svého rostlinného těla značné množství živin. Touto schopností pomáhají porosty rákosin vytvářet přirozenou bariéru a filtr mezi nádrží a okolními pozemky, což chrání alespoň trochu vodu před splachem a průsakem minerálních živin a jiných látek z okolí. Rostliny, které plavou na hladině, rovněž čerpají živiny kořeny nebo rhizoidy ze substrátu a celým povrchem těla z vodního sloupce. Porosty rákosin a ostřic jsou pevně ukotveny v substrátu dobře vyvinutým oddenkovým systémem. Svým výskytem tlumí nárazy vln na břehy jezer a snižují tak jejich erozi. Porosty rákosin a ostřic vytvářejí životní prostředí mnohých druhů ptáků vázaných v hnízdící i mimohnízdní době na litorál. Svou přítomností v pobřežních vodách makrofyta s plovoucími listy (např. lekníny) tlumí účinky vln na břehy a zabraňují erozi.Spolu se submersními (ponořenými) a emerzními formami makrofyt rostlin vytvářejí vhodná stanoviště pro dravcedravé ryby, zejména pro štiku a okouna, a nabízejí optimální prostředí, kde se vyvíjejí pro raná vývojová stádia ryb, čímž dochází k pozitivnímu ovlivnění rybí obsádky. Dříve nebyl dáván litorální vegetaci žádný význam, její přítomnost nebyla hodnocena příliš kladně. V současné době se hodnotí kladně, neboť zejména submersní „ponořené“ druhy rostlin pozitivně ovlivňují charakter celého vodního ekosystému i kvalitu vody.
Před třinácti lety došlo v Bruselu k přijetí rámcové směrnice (2000/60/ES) „O vodách“. Tato Směrnice o vodách nehodnotí jen jednotlivé fyzikální, chemické, mikrobiologické a biologické ukazatele, ale jde víc na dřeň základním společenstvům vodního ekosystému, které uvnitř stojatých i tekoucích vod žijí. Zmiňuje se tu plankton (mikroskopičtí prevíti vznášející se ve vodním sloupci), bentos (rostlinní a živočišní prevíti na dně a břehu), perifyton (rostlinní a živočišní prevíti žijící přichycení na předmětech na dně), makrofyta (vodní kytky) a ryby. Definuje se tu „dobrý ekologický stav“: „Při němž skladba společenstva vodního ekosystému vykazují pouze mírnou úroveň narušení lidskou činností a jen málo se liší od vodních útvarů nacházejících se ve zcela nenarušených podmínkách.“
Velké kolísání vodní hladiny vede k tomu, že se zvířata nemají kde v dolní části Lipna schovávat a v případě, že se tam rozmnožují, hrozí, že vyschne okolí jejich hnízda. Rozhodli jsme se proto vybudovat umělá stanoviště a to pro ryby, ptáky a obojživelníky. Celý projekt je situován do zátoky Vřesná, která je dobře chráněná před erozní činností vln, a je současně dobře přístupná. Smyslem projektu bylo rovněž zainteresovat obyvatele a návštěvníky Frymburka v zájmu o umělé vodní nádrže a měkkou turistiku.
V případě ryb jsme se snažili podpořit výskyt dravých druhů, které jsou důležité pro kvalitu vody. Pro jejich podporu bylo vytvořeno hned několik typů habitatů. Prvním typem jsou třecí habitaty, které slouží primárně pro výtěr candátů. Jsou to tzv. hnízda, které byly umístěny v řečišti potoka Černý. Jsou to ostřicové kopce tvořené z železné sítě a ostřice. K těmto hnízdům se přiváže provaz o délce cca 3 m a nahoru se umístí PET lahev jako bójka. Hnízda vyrábějí studenti místní základní školy. Toto opatření je potřeba každé jaro obnovit.
Další typ habitatu je tvořen ponořením vzrostlých jehličnatých stromů do vody. Takový habitat budou ryby moci využívat celoročně, a to nejen pro tření, ale především jako úkryt před predátory. Pro juvenilní a malotělé malé druhy ryb totiž makrofyta či jiné podvodní struktury slouží ve světlé části dne jako úkryt před predátory a zvyšují tak jejich míru přežití. Na dvou místech v zátoce Vřesná byly umístěny vždy tři stromy. Jsou ukotveny ke dnu, aby nedošlo k jejich uvolnění do nádrže, a jsou označeny bojkou. Funkce tohoto habitatu bude monitorována pracovníky Hydrobiologického ústavu, Biologického centra AVČR.
Pro ptáky je vybudován hnízdní ostrov, který je ze dřeva nadnášeného barely. Tato lokalita sice neoplývá vzácnými druhy vodních ptáků, ovšem je zde vysoká hnízdní predace způsobená tím, že kachny zahnízdí takříkajíc na vodě, ale ta brzy odteče a hnízda jsou velmi náchylná na predaci norky americkými.
Habitat pro podporu obojživelníků vznikl v oblasti vtoku drobného přítoku do nádrže, pod parkovištěm kempu Vřesná. V oblasti ústí by měl být přítok mechanicky zvětšen na šířku cca 2 m a prohlouben cca 1 m. Cílem bylo vytvořit lagunu, která je sycena vodou z přítoku a není tak ovlivňována změnami výšky vodní hladiny v nádrži. Hloubka laguny je průměrně 30 cm, v nejhlubším místě 50 cm.
Cílem směrnice O vodách je výrazně zlepšit ochranu a nastolit dlouhodobě udržitelný způsob využívání vod ve všech členských státech EU. Směrnice je založena na respektu k ekologickým vztahům ve vodních ekosystémech. Měřítkem udržitelného způsobu využívání vod je tu stupeň zachování souladu s přírodními ekosystémy. Tato směrnice zároveň respektuje, že technická řešení, která se pro plnění hospodářských funkcí používají, mají často velké dopady na vodní ekosystém, a je proto potřeba posuzování takových vodních útvarů provádět odlišně od útvarů přírodních. Nelze tedy srovnávat směrnici EU a náš Vodní zákon.
V rámci projektu vznikla unikátní ekozóna složená z umělých habitatů připomínajících přírodní. Podobným postupem se dá řešit nepříznivá ekologická situace i na dalších nádržích bez vyvinutého litorálu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
