Použití chemických repelentů při boji proti škůdcům - studie na jezevci lesním
Metody, které nezpůsobují úmrtí zvířete, mohou pomoci při odstranění např. nežádoucího okusu a z etického či ochranářského hlediska jasně vítězí nad metodami letálními. Využití např. chemických repelentů přináší možnosti nového přístupu, který ale dosud nebyl důkladně studován. Tato práce si proto kladla za cíl zjistit efektivitu repelentů při řešení konfliktu mezi lidskými zájmy a zvířaty. Jako modelové zvíře si autoři vybrali jezevce lesního (Meles meles). Testovali účinnost třech druhů repelentních látek (kapsaicinu, cinnamamidu a ziramu), na něž byla posuzována behaviorální odpověď jezevců. Jezevci dávali prokazatelně přednost návnadám, které neobsahovaly ani jednu ze zmíněných látek, nejvíce jim pak vadil fungicid ziram. Zprvu byly všechny návnady se ziramem zkonzumovány, ale v průběhu experimentu klesla jejich konzumace na nulu. Jezevci se pravděpodobně naučili vyhýbat se pachu ziramu a toto chování jim vydrželo až do skončení pokusu. Z výsledků této práce vyplývá, že použití ziramu je účinná metoda při prevenci škod způsobených jezevcem. Tato neinvazivní metoda by mohla sloužit i v případě dalších živočišných druhů.
Neletální přístupy při prevenci škod způsobených živočichy mohou poskytnout nejen etičtější, ale zároveň z ochranářského hlediska i šetrnější způsoby, jak docílit požadovaných výsledků. Zároveň mohou být účinnější než např. metody (odstřel aj.), které jsou závislé na vysoké hustotě populace daného živočicha. Tyto metody však nebyly dosud překvapivě ve volné přírodě adekvátně studovány, ačkoli využití repelentů by mohlo být alternativním a mírným řešením oproti třeba utrácení zvířat. Nedostatek informací o behaviorální odpovědi cílových zvířat pak znemožňuje využít repelenty v praxi. Zvířata si v průběhu evoluce vyvinula řadu strategií, jak se vyhnout toxinům. Pokud pozřou potravu nevalné chuti, po které jim navíc nebude úplně dobře, příště se této chuti či jen zápachu vyhnou.
Jezevec lesní je pro studium účinku repelentů dobrým modelovým druhem. Zvláště ve Velké Británii je zemědělci považován za škůdce. Jezevec je všežravec a způsobuje přímé škody na obilí až 12,5 milionu liber ročně. Jezevci také přenášejí na dobytek tuberkulózu. I přes ne příliš velkou oblíbenost u farmářů a zemědělců je však přísně chráněn zákonem. Alternativní metody, které by zabránily jeho přítomnosti na nežádoucích místech, by proto mohly přinést kýžené výsledky i bez ztrát na životech jezevců.
Ve studii byly jako návnada použity granule pro štěňata, na které byly aplikovány tři druhy repelentu - kapsaicin, cinnamamid a ziram, kontrolní granule nebyly ošetřeny žádným přípravkem. Reakce jezevců na návnady byly natáčeny infračervenou kamerou. Nejprve byla fáze před pokusem (68 nocí), kdy se zvířata učila chodit k návnadám (bez aplikace repelentu). Následovala fáze pokusu (56 nocí), kdy byly jezevcům předkládány návnady, které obsahovaly repelenty plus opět neošetřené návnady.
Zjistilo se, že jezevci nejprve požírali všechny čtyři typy granulí (3 s repelentem a 1 kontrolní). Nejméně byly požírány granule se ziramem, nejvíce kontrolní. První dvě experimentální noci konzumovali všechny typy granulí, postupem času však konzumace granulí se ziramem klesla na nulu a do konce pokusu tyto granule požírali jen velmi zřídka. V době, kdy přestali jezevci konzumovat návnady se ziramem, se začali místu s návnadami úplně vyhýbat, po několika dnech se ovšem začali zase vracet (ale návnady se ziramem stále ignorovali, i když byly ostatní návnady již zkonzumované, a jezevci se vyhýbali i místu, kde byly granule umístěny).
Z výsledků vyplývá, že se jezevci naučí vyhýbat danému místu a potravě, pokud s ní mají špatné zkušenosti. Použití ziramu by tedy mohla být účinná metoda při ochraně polí před jezevčími nájezdy. Je pravděpodobné, že stejné účinnosti by mohlo být dosaženo i pro ostatní druhy živočichů. Dalším nutným krokem bude vymyslet, jak tyto neletální metody uvést do praxe.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
