Populační dynamika a management biotopů s výskytem okáče jílkového

Okáč jílkový (Lopinga achine) vymizel, stejně jako mnoho dalších druhů denních motýlů, z mnoha evropských lokalit z důvodu ztráty biotopu. Populační dynamika a vliv stromového a keřového zápoje na výskyt druhu byly studovány v jižním Švédsku. Kladoucí samice okáče jílkového a jeho housenky mají specifické nároky na stanoviště – vyskytují se pouze na okrajích světlin pod stromovým a keřovým zápojem, kde se zároveň vyskytuje živná rostlina ostřice horská. Typickým stanovištěm jsou řídké dubové lesy s podrostem lísky. Většina populací ve sledované oblasti dosahuje malých početností (méně než 500 jedinců) a synchronně kolísá. Dlouhodobá dynamika početnosti a výskyt korelovaly se zastoupením stromů a keřů. Populace se vyskytovaly pouze na lokalitách s alespoň 60% zápojem stromů a keřů, ovšem při zápoji nad 90% populační hustota prudce klesala. Nejvyšších populačních hustot dosahoval druh při 70 – 85% zápoji stromového a keřového patra. Přežívání (od vajíčka po vylíhnutí dospělce) bylo nejvyšší na okrajích pasek, nejnižší na nejvíce stinných a naopak osluněných plochách. Na osluněných plochách bylo nejčastější příčinou mortality vysychání vajíček, na stinných a lemových plochách se nejvíce uplatňovala predace. V letech 1992 – 1995 došlo k experimentu – prosvětlení na šesti neobhospodařovaných plochách za účelem vytvoření nových světlin - stanovišť pro okáče jílkového - a to na lokalitách s největším rizikem vymizení druhu. Světliny byly nepravidelného tvaru o délce 10 – 30 m, delší strana byla orientována na jihozápad. Experimentální managementová opatření měla za následek významný nárůst početnosti okáče na většině ploch spolu s nárůstem početnosti živné rostliny. Na pěti lokalitách došlo k navýšení početnosti okáče o 90%, na jedné lokalitě došlo k úbytku o 30%. Zastoupení živné rostliny ostřice Carex montana se významně zvýšilo na okrajích nově vytvořených světlin, zatímco se snížilo na zapojených plochách bez managementu. Úspěšná obnova pravděpodobně vyžaduje vytvoření světlin na místech s ještě existujícím výskytem ostřice, protože druh jen pomalu znovu osidluje plochy, ze kterých jednou vymizel. Nejvýznamnějším aspektem ovlivňujícím dlouhodobý výskyt okáče jílkového jsou změny v lesním stanovišti. Populační hustota se snižuje s rostoucím korunovým zápojem, čímž se zvyšuje i riziko lokální extinkce. Vysvětlením je, že dochází zároveň ke snížení rozlohy vhodných lemových ploch pro kladení vajec a ke snížené početnosti živné rostliny. I při hojném výskytu živné rostliny na více otevřených nebo naopak čistě lesních biotopech se zde okáči nevyskytují. V současnosti je 86% lokalit s výskytem okáče jílkového v jižním Švédsku bez managementu. Pokud bude obdobná situace pokračovat, dojde pravděpodobně ke kolapsu metapopulace během 20 – 40 let. Očekávaný sukcesní vývoj by měl na současné populace dramaticky negativní vliv, zejména z důvodu malých populací, jejich synchronního kolísání početnosti a omezené schopnosti rozptylu. Plán péče o druh by měl zohledňovat metapopulační dynamiku, zastoupení živné rostliny a dynamiku vegetace v čase. Jedním z klíčů úspěšné ochrany je návrat k tradičnímu obhospodařování. Praktická ochranná opatření by se v budoucnu měla zaměřit na zachování/obnovu extenzivní pastvy a určení nejcennějších plošek pro dlouhodobé zachování druhu.