Polopřirozené koridory v zemědělské krajině - hlavní faktory pro využívání šelmami

Lidská činnost a s ní spojená intenzifikace zemědělství, rozšíření dopravy a zvětšování měst s sebou přináší ničení a fragmentaci přirozeného habitatu. Díky těmto změnám v krajině došlo k vytvoření bariér a tím k redukci propojení mezi jednotlivými oblastmi. Koridory jsou v podstatě jedinou možností, aby vhodné prostředí zůstalo pro živočichy propojené, a tím se jim umožnilo volně se šířit  a sezónně migrovat. Šelmy jsou na podobné fragmentace přirozeného prostředí obzvláště citlivé, neboť dochází k narušování jejich domovských okrsků. Díky tomu a neustálým konfliktům s člověkem počty šelem přes jejich nespornou důležitost v potravním koloběhu stále klesají. Přítomnost přírodních koridorů v zemědělsky využívané krajině zvyšuje populační hustoty, tok genů, druhovou diverzitu a snižuje rychlost vymírání. Mezi koridory můžeme počítat např. živé ploty oddělující pole. Ty v zemědělské krajině poskytují příležitost k rozmnožování, úkrytu či lovu kořisti. Přítomnost šelem v takovýchto koridorech ovlivňuje více faktorů, jako je dostupnost kořisti, struktura vegetace, vzájemná propojenost, intenzita využívání krajiny, atd. K porovnání koridorů v různých typech krajiny byly vybrány dvě studované zemědělské lokality: v jižních Čechách (mozaikovitá krajina s poli, loukami, lesy a rybníky) a na jižní Moravě (homogenní krajina tvořená převážně poli). V obou studovaných lokalitách byly na polích pěstované převážně obilniny, kukuřice a řepka olejka. Koridory pak tvořily živé ploty mezi poli, odvodňovací strouhy, zalesněné či vegetací (křoviny, trávy) zarostlé pásy a větrolamy. Pro zjištění přítomnosti šelem byly použity pachové stanice (tvořené čtverci s pískem, z nichž pak byly vyhodnocovány stopy, jako pachový atraktant byla použita králičí moč). Z analýzy byly vyloučeny stopy psů. Zaznamenány byly stopy 176 zvířat sedmi druhů. Nejvíce dominantními druhy v jižních Čechách byly domácí kočky (25,4%) a tchoři (22,4%), na jižní Moravě dominovaly kuny (23,9%) a lasice kolčavy (Mustela nivalis, 22%). V obou oblastech byly nalezeny i stopy lasice hranostaje (Mustela erminea), jezevců lesních (Meles meles) a lišek obecných (Vulpes vulpes). Větší pčetnost predátorů byla nalezena na jižní Moravě, vyjma tchořů, kteří byli více přítomni v jižních Čechách. Početnost kořisti (=malých savců) byla posuzována pomocí odchytů. Podařilo se nachytat 255 jedinců, nejvíce myšic (Apodemus flavicolis a Apodemus sylvaticus, 71,8%), poté hrabošů polních (Microtus arvalis, 22%) a norníků rudých (Myodes glareolus, 5,9%). Nejdůležitějším faktorem pro přítomnost šelem v koridorech se ukázala být početnost drobných savců, kteří v zemědělské krajině reprezentují pro šelmy nejdůležitější zdroj potravy. Více šelem se v koridorech vyskytovalo na jižní Moravě, což souvisí zřejmě s větší ztrátou přirozených habitatů v homogenní krajině. Studovaná oblast v jižních Čechách představovala více heterogenní krajinu, kde šelmy nebyly na koridorech tolik existenčně závislé. Výskyt šelem byl i negativně ovlivňován intenzitou využívání zemědělské půdy, čím více byla půda obdělávána, tím více se zvířata vyskytovala na okrajích koridorů (docházelo k rušení zvířat). Zároveň byla potvrzena důležitost šířky koridorů, s větší pravděpodobností se v širších koridorech vyskytovaly kolčavy, kuny i hranostajové (tchoři naopak vyhledávají užší koridory). Dalším klíčovým faktorem pro výskyt šelem je přítomnost křovin (tím se snižuje možnost, že drobné šelmy budou uloveny např. dravcem) a lokálních silnic s nízkou hustotou provozu (umožňují pohyb šelem napříč jejich teritorii).
 Přítomnost koridorů, které umožňují propojení vhodných habitatů napříč zemědělskou krajinou, může zvýšit druhovou bohatost zejména v homogenní krajině. Pro šelmy představují koridory příležitost k získávání kořisti, rozmnožování i úkrytu, proto je do managementu ochrany šelem ve fragmentované zemědělské krajině nutné zahrnout i přítomnost a udržování koridorů.