Pohybová aktivita ropuchy obecné v terestrické fázi
Roční cyklus dospělých jedinců většiny druhů obojživelníků se skládá ze dvou základních fází. Známější a výrazně nápadnější je fáze vodní, při níž se dospělci často ve velkých počtech shromažďují u tůní, rybníků, zahradních jezírek a jiných vodních ploch, aby si zde z hlasitě kvákajících samců vybraly samice ty nejvhodnější a s nimi pak zajistily pokračování další generace. Díky této nápadnosti je reprodukční fáze ročního cyklu u všech evropských druhů poměrně dobře známá. I to je jedním z důvodů, proč se ochrana obojživelníků mnohem výrazněji zaměřuje právě na prostředí, využívané v této fázi života. Cyklus však má ještě druhou, neméně důležitou terestrickou (suchozemskou) fázi. Při ní se jedinci pohybují v určité vzdálenosti od rozmnožovacích lokalit a vedou nesrovnatelně nenápadnější život, spojený se získáváním potravy a dostatečných zásob k úspěšnému přezimování a začátku dalšího cyklu. A právě nenápadnost je příčinou velmi útržkovitých znalostí o využívání životního prostředí obojživelníky mimo období rozmnožování. Přitom tyto znalosti jsou pro účinnou ochranu stejně nezbytné, jako znalosti o nárocích jednotlivých druhů na vodní plochy, v nichž se rozmnožují. Technický pokrok v posledních letech ale začal zaplňovat i tuto mezeru. Jednou z užitečných technických pomůcek jsou miniaturní vysílačky, které jsou ke sledování pohybu zejména nočních a málo nápadných druhů zvířat ideální.
Jedním z druhů obojživelníků, jejichž život v terestrické fázi je velmi nenápadný, je ropucha obecná (Bufo bufo). Na souši tráví převážnou část roku. Právě proto je velmi důležité vědět, jaký je její akční rádius a jakou strukturu biotopu během terestrické fáze využívá. V českých podmínkách zatím výzkum tohoto druhu nikdo neprovedl, proto je třeba pokusit se aplikovat na naše populace výsledky ze zahraničí. Jedním z posledních je sledování pohyblivosti ropuch z populace ve středním Španělsku. Ačkoliv zdejší populace logicky obývají z vegetačního hlediska biotop relativně odlišný od našich ropuch, není důvod se domnívat, že by se pohybová aktivita měla nějak výrazně lišit. Španělským herpetologům se podařilo sledovat pohyb 23 jedinců ropuchy obecné po dobu 88 dnů od skončení období rozmnožování. Sedmnáct z nich zaznamenali během tohoto období alespoň osmkrát, ostatní jedinci nebyli do výsledků zahrnuti. Herpetologové zjistili, že vrcholem pohybové aktivity ropuch ve středním Španělsku je měsíc červen, v dalších měsících se pohyblivost postupně snižovala. Celkově jsou ropuchy relativně málo pohyblivým druhem obojživelníků. Průměrná vzdálenost, kterou za jeden měsíc urazí, je jen málo přes 29 metrů. Zde je ovšem třeba uvést, že se jedná o nejkratší vzdálenost mezi dvěma body, na nichž byl ten který jedinec lokalizován, tento údaj tedy vypovídá spíše o tom, že ropuchy zůstávají delší dobu na stejném území, konkrétní celková uražená vzdálenost bude jistě vyšší. Plocha biotopu, kterou jednotliví jedinci během sledování využívali, měřila od 245 m2 až po 2,5 ha. Důležitým údajem je maximální vzdálenost od rozmnožovací lokality, do které jedinci dokážou doputovat, neboť ta určuje maximální hranici potencionálního ochranného pásma kolem těchto vodních ploch. V případě španělské populace to bylo 470 metrů (a autoři tedy navrhují ochranné pásmo o poloměru minimálně 550 metrů). Nejčastěji využívanými úkryty byly hromady kamení a skupiny jalovců Juniperus communis nana, tento faktor ale bude u jakýchkoliv jiných populací silně závislý na místních podmínkách. Ještě je třeba dodat, že obě pohlaví se v pohybové aktivitě po období rozmnožování nijak nelišila.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
