Pohybová aktivita orla skalního v hnízdním a pohnízdním období
Orel skalní (Aquila chrysaetos) je dobře známý dravec, kdysi obývající většinu Evropy. U nás zcela vymizel, v posledních letech jeho početnost opět pozvolna narůstá díky vysazování uměle odchovaných jedinců. Znalost ekologických požadavků druhu je u takových reintrodukcí jedním ze základním předpokladů úspěšnosti. Kromě jiného jsou důležitým faktorem pohybové zvyklosti orlů, z nichž lze odhadovat optimální množství vypouštěných jedinců na rozlohu dostupného biotopu. Autoři článku uvádějí výsledky sledování pohybové aktivity orlů skalních v severním Švédsku.
- Autoři opatřili GPS vysílačkou 15 jedinců orla skalního v 9 různých teritoriích v letech 2011-2012.
- Velikost domovského okrsku metodou 95 % maximálního konvexního polygonu dosahovala u samců 100-525 km2, u samic 60-605 km2.
- Průměrná velikost domovských okrsků v této práci patří k největším ze všech publikovaných údajů.
- Autoři zjistili negativní vztah mezi velikostí domovského okrsku a procentem lesních holin v něm.
- Orli ve Švédsku tak zřejmě kompenzují nedostatek prostoru vhodného k lovu zvětšováním svého domovského okrsku.
- U některých jedinců byly i během období hnízdění zjištěny nestandardní pohybové aktivity (typické spíše pro pohnízdní období): přímý pohyb na velkou vzdálenost (až 700 km!), pohyby na střední vzdálenosti a pohyb v neobvykle velkém domovském okrsku.
- Pohnízdní pohybová aktivita je podle autorů nejčastěji výsledkem nedostatku dostupné potravy v domovském okrsku.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.