Pískovny slouží jako refugia pro vosy a včely

Celkem bylo zjištěno 1258 jedinců 221 druhů, z toho 1080 jedinců (184 druhů) bylo chyceno Moerickeho pastmi a 178 jedinců (66 druhů) bylo nalezeno smýkáním. Společenstva vos a včel v pískovnách byla charakterizována nízkou dominancí, tj. rozložení početnosti jednotlivých druhů je víceméně rovnoměrné. V porovnání s ostatními vzorky (písečné duny, vojenské prostory, náhodně vybrané lokality z kulturní krajiny) se zde nevyskytoval žádný vysoce dominantní druh. Nejpočetnějším druhem byl Bembecinus tridens (7,7%), další druhy s dominancí nad 2% byli Trypoxylon minus, Lasioglossum morio, Lasioglossum leucozonium, Diodontus minutus, Lasioglossum villosolum a Tiphia femorata, společně představovali 31,8% zjištěných jedinců. Většina z těchto druhů se vyskytuje v agregacích nebo bydlí v solitérních hnízdech s mnoha jedinci. Druhová společenstva vos a včel pískoven se lišila od společenstev z ostatních biotopů. Nejpočetnější druh pískoven, Bembecinus tridens, zcela chyběl ve vzorcích z kulturní krajiny a dokonce i ve vojenských prostorech. Nejméně 27 druhů charakterizovaných jako ohrožené, kriticky ohrožené, vyhynulé nebo nedávno objevené se vyskytovalo pouze v pískovnách. Dalších pět druhů bylo přítomno i v ostatních vzorcích. V pískovnách byla většina jedinců hnízdících v zemních norách (67% jedinců, 55% druhů), následovali ostatní druhy (18%, resp. 24%) a paraziti (16%, resp. 22%). V pískovnách se vyskytoval vysoký podíl obligatorních specialistů na obnažené písky (45% jedinců, 34% druhů) a fakultativních specialistů na obnažené písky (47%, resp. 50%), zatímco zastoupení druhů s jinými preferencemi bylo nízké (8%, resp. 16%).
Druhová pestrost vos a včel byla významně vyšší v pískovnách nedotčených technickými rekultivacemi v porovnání s pískovnami, kde technické rekultivace probíhaly, a tam, kde již byly dokončeny. Ohrožené, kriticky ohrožené a vyhynulé druhy byly zjištěny pouze v pískovnách nedotčených rekultivacemi.
Na nerekultivovaných pískovnách byla zjištěna nejnižší druhová pestrost a početnost u lokalit s chybějícími nebo téměř chybějícími ploškami holého písku a nejvyšší druhová pestrost a početnost byla zaznamenána na lokalitách s téměř nejvyšším zastoupením holého písku. Na extrémních plochách s žádným vegetačním nebo naopak stoprocentním vegetačním pokryvem se vosy a včely nevyskytovaly. Přítomnost obnaženého písku je stěžejní pro hnízdění většiny druhů, nicméně je zřejmé, že vosy a včely vyžadují i další zdroje, které jsou rozmanitější s postupující sukcesí. Druhová pestrost a početnost se měnila s časem po ukončení těžby. Raná sukcesní stadia (do roku od ukončení těžby) byla osídlena zejména čeleděmi Andrenidae a Halictidae. S postupujícím časem rostla druhová pestrost i početnost do deseti let od ukončení těžby. V pozdějších stadiích začala druhová rozmanitost klesat a vzácné druhy nebyly již přítomny. Většina čeledí upřednostňovala lokality 6 – 10 let po ukončení těžby, pouze čeleď Apidae preferovala druhý rok po ukončení těžby.
Druhová pestrost vos a včel byla vyšší než ve vojenských prostorech a písečných dunách. Z výsledků vyplývá, že pískovny jsou důležitým biotopem pro rozmanitou faunu včel a vos. Zcela chyběly jinde dominantní druhy jako vosa útočná a sršeň obecná. Z porovnání s ostatními třemi vzorky vyplývá, že pískovny slouží jako refugium pro početné druhy, které se již nevyskytují v okolní krajině. Většina zjištěných ohrožených druhů dříve obývala písečné duny a písečné břehy řek. Vosy a včely jsou vázány na otevřená a polootevřená stanoviště a tudíž antropogenní otevřená stanoviště slouží jako důležité refugium v urbanizované krajině.
V rámci nerekultivovaných pískoven existovalo široké rozpětí mikrostanovišť, z nichž každé bylo preferováno jiným společenstvem včel a vos. Činné pískovny se ukázaly jako stěžejní pro početné druhy, které chyběly v těch opuštěných. Některé druhy vyžadovaly specifická stanoviště vyžadující rozsáhlé plochy písků, které byly dostupné pouze v pískovnách s každodenní těžební činností. Z výsledků rovněž vyplývá, že vosy a včely mají dobrou schopnost osídlit nové vzniklé pískovny a přežívat v nich, pokud není těžební činnost příliš intenzivní. Raná sukcesní stadia v činných i opuštěných pískovnách jsou důležitými refugii pro xerotermofilní a psamofilní druhy včel a vos. Tato refugia jsou zcela a nenávratně ztracena, pokud dojde k jejich technické rekultivaci.