Odolnost půdy proti propustnosti - klíčový faktor ovlivňující reprodukci ptáků hnízdících v norách

Všechny tři středoevropské ptačí druhy, které hnízdí v norách (tj. břehule říční Riparia riparia, vlha pestrá Merops apiaster  a ledňáček říční Alcedo atthis) hnízdí přednostně v dutinách, které si samy vyhrabou. Obzvláště břehule říční si budují každou hnízdní sezónu nové nory, aby se vyhnuli vysoké míře parazitace. Půdní druh je klíčovým faktorem ovlivňujícím reprodukci ptáků hnízdících v norách. Pokud je v půdě přílišné zastoupení jílu, je obtížné pro ptáky vyhrabat hnízdní nory. Proč ale břehule říční opouštějí hnízdní nory, které splňují všechny známé požadavky včetně půdního druhu? Klíčem může být propustnost půdy.
V této studii bylo zkoumáno 96 stěn s hnízdními norami jako potenciálními hnízdišti z hlediska půdní kompaktnosti.  59 z nich bylo obsazeno břehulemi, pět vlhami pestrými a dvě ledňáčkem říčním. Zbývajících 30 zůstalo neobsazeno, ačkoli se jednalo o kolmé stěny bez přítomnosti dřevin v jejich okolí.
Průměrná odolnost půdy u hnízdních nor břehule říční byla 141,4 kPa +- 105,3 kPa (minimum 20 kPa, maximum 500 kPa). Nory s největšími otvory se vyskytovaly u odolnosti 21 – 40 kPa. Při vyšší odolnosti půdy byly vstupní otvory menší. Hnízdní chodby byly kratší se zvyšující se odolností půdy. U neobsazených nor byla ve velké míře (87,6%) zjištěna vysoká kompaktnost půdy přesahující 500 kPa.
Průměrná odolnost půdy u hnízdních nor vlhy pestré byla 164,7 kPa +- 89,6 kPa (minimum 40 kPa, maximum 310 kPa). Rovněž u vlhy odolnost půdy u neobsazených nor obvykle přesahovala hodnoty 500 kPa nebo nedosahovala 20 kPa.
Průměrná odolnost půdy u hnízdních nor ledňáčka říčního byla 97,1 +- 47,1 kPa (minimum 40 kPa, maximum 150 kPa).
Z výsledků studie vyplývá, že odolnost (kompaktnost) půdy je stěžejním faktorem ovlivňujícím přítomnost či nepřítomnost břehule, vlhy a dokonce i ledňáčka. Všechny tři druhy se vyhýbaly příliš kompaktním nebo naopak příliš sypkým půdám. Vysoká kompaktnost půdy byla jednou z hlavních příčin opuštění mnoha lokalit. Nejpozoruhodnějším výsledkem je nulová obsazenost nor s kompaktností půdy nad 500 kPa a pod 20 kPa. Všechny takové stěny nebyly obsazeny, ačkoli zde před několika lety břehule hnízdily.
Na stěnách s nízkou půdní kompaktností si břehule vybírají místa s vyšší kompaktností, aby nedošlo k zasypání nor. Tato místa potom tvoří dno hnízdních nor.