Odkud přicházejí a kam jdou? Přírodní biotopy v Evropě jako zdroje invazních rostlin

Zastoupení invazního druhu v daném biotopu závisí na jeho zranitelnosti k invazi a počtu introdukovaných druhů. Globální spektrum cizích druhů vhodných pro určitý biotop je ale proměnlivé. V této studii určují autoři dárcovské biotopy invazních cizích druhů pocházejících z Evropy, zkoumají shodu mezi biotopy, které využívají v Evropě a v invadovaných biotopech, a testují, zda jsou biotopy, odkud pocházejí invazní druhy, náchylné nebo naopak odolné k invazi. Pro 35 přírodních biotopů v Evropě byly určeny domácí cévnaté rostliny, které jsou invazní v severní Americe. Zastoupení druhů invazních mimo Evropu z celkového počtu domácích druhů pro každý biotop bylo zjištěno pro porovnání dárcovských biotopů invazních druhů. Biotopové preference invazních druhů v invadovaných oblastech byly porovnány s těmi v Evropě. Evropské aluviální lesy, bažinné olšiny a pobřežní písečné duny hostí nejvíce domácích druhů, které jsou invazní mimo Evropu. Mimo jejich přirozený areál inklinují evropské druhy k invazi podobných biotopů, které v Evropě přirozeně obývají. Druhy aluviálních lesů a pobřežních stanovišť také často invadují jiné biotopy. Evropské biotopy, které jsou důležitými zdroji invazních druhů, čelí rovněž nejvyšší míře invaze cizích druhů z ostatních regionů. Tento vztah ale nebyl potvrzen pro invazi rostlin do severní Ameriky. Z výsledků vyplývá, že některé evropské biotopy jsou důležitějšími zdroji invazních druhů než jiné. Úroveň invaze v rozličných biotopech je ovlivněna rozdíly v počtu invazních druhů poskytnutých zdrojovými biotopy. V globálním měřítku jsou ty biotopy, které jsou důležitými zdroji invazních rostlin, nejvíce náchylné na invazi.