Ochota obyvatel měst začlenit opatření zelené infrastruktury, případová studie

Autoři v případové studii poukázali na rozdíly v ochotě veřejnosti začlenit opatření zelené infrastruktury (ať už estetické či funkční, např. opatření k vyšší vododržnosti krajiny a snížení rychlosti odtoku srážkové vody) na soukromých pozemcích.
Výsledky anketního průzkumu napovídají, že dotázaní obyvatelé disponují vysokými znalostmi o zelené infrastruktuře jako prostředku ke snížení rychlosti povrchového odtoku srážkové vody. Tyto znalosti nejsou vázány na nějakou konkrétní socio-ekonomicko-demografickou proměnnou. Lidé navíc disponují silnou ochotou pro implementaci prvků zelené infrastruktury, zejména těch, jejichž začlenění zprostředkovává nějakou formu úspor. Další klíčové faktory ovlivňující ochotu občanů k začlenění zelených prvků je jejich efektivita, cena a estetické hledisko.

Využitelné výstupy: 
  • Celkem bylo osloveno 229 respondentů. 75,5 % (n=173) ze Strathmore (odpovědí 16,7 %), 24,5 % (n=56) z West Side (odpovědí 7,5 %). V obou geograficky příslušných skupinách byli zastoupeni ženy i muži, etnicky pestřejší podskupinou (Afroameričané, Hispánci, ostatní) byli obyvatelé z Strathmore. Autoři se soustředili na faktory pohlaví/etnicita/vzdělání (pět sledovaných úrovní od základního po VŠ) a právní vztah k pozemku (majitel/nájemce). Obecně nižší zastoupení měli majitelé než nájemci (45,5 % vs. 54,5 %).

 

  • Nebyl zjištěn žádný prokazatelný vztah mezi socio-demografickými výstupy a úrovní znalostí o zelené infrastruktuře.

 

  • Obě sousedství v zásadě souhlasila s tím, že stávající management odtoku srážkové vody je nedostatečný (M=3,88, SD=1,17), indikováno 63,5 % (n=143).

 

  • V obou lokalitách dosahovala na dotaz míra osobního začlenění, tj. ochota něco s tím osobně udělat, hodnoty 0,60 (SD=049) od 0-nezájem po 1,0 ochota. Ochota asistovat nebo nějakým způsobem se podílet na instalaci/implementaci zelených prvků činila ve West Side (M=0,57, SD=0,49), Strathmore (M=0,61, SD=0,49). Analýza potvrdila zanedbatelný vztah mezi „ochotou zapojit se“ a a)„pohlavím respondenta“ a b)„právním vztahem k nemovitosti“

 

  • Nejvyšší mírou ochoty zapojit se (z hlediska etnické příslušnosti) vynikali Hispánci (ačkoliv nejvíce kritizovali úroveň stávajícího managementu povrchového odtoku srážkové vody)

 

  • Pokud jde o konkrétní opatření k omezení odtoku, z 229 dotázaných si myslí, že barely (M=4,03, SD=1,15), stromy (M=4,13, SD=1,11) a vsakovací zahrádky (M=4,12, SD=1,04) jsou efektivní opatření.

 

  • Spíše průměrných výsledků pak dosahují porézní vsakovací a samo-zasakovací povrchy vozovek ( M=3,90, SD= 1,17) a rozšířené zelené/travnaté lemy a pásy podél silnic (M =3,71, SD= 1,16), což podle autorů vypovídá o menším povědomí o účinnosti těchto opatření.

 

  • PCA (Principal component analysis) byla využita ke kategorizaci 25 proměnných do komponent. Jen 7 z nich nabývalo vyšší hodnotu než 1 % a vysvětlovalo variace ve vyšší míře (tři tyto faktory ale byly vyřazeny). Čtyři zbývající komponenty vysvětlovaly dohromady 53 % celkové variace. Faktor, který měl největší vliv na ochotu občanů k implementaci zelených opatření bylo „fyzické zlepšení osobního prostoru“ (M=4,10, SD=0,80), druhým nejsilnějším faktorem byla „cena“ (M=3,57, SD=0,88).

 

  • Obecně jsou to ale znalosti, efektivita, estetika a cena, které nejvíce ovlivňují ochotu dotázaných. Velkou roli při rozhodování hrají i osobní zkušenosti dotazovaných.

 

  • V průměru většina dotázaných vykazuje průměrnou až vyšší hladinu ochoty k implementaci zelených opatření, pokud budou tyto prvky zajištěny zdarma (M=4,07, SD=0,98).
Grafické přílohy: 
Ochota obyvatel měst začlenit opatření zelené infrastruktury, případová studie
Ochota obyvatel měst začlenit opatření zelené infrastruktury, případová studie
Ochota obyvatel měst začlenit opatření zelené infrastruktury, případová studie
Zdroj: 
Baptiste, A., K., Foley, C., Smardon, R., Understanding urban neighborhood differences in willingness to implement green infrastructure measures: a case study of Syracuse, NY, Landscape and Urban Planning 136 (2015), pp.: 1–12
Zadal: 
Radomír Dohnal