Obojživelníci využívají retenční nádrže u dálnic více, než se čekalo

Některé objekty konstruované za účelem technického antropogenního využití mohou být osídleny volně žijícími živočichy, ale jejich role z hlediska biodiverzity nebyla dosud dostatečně zkoumána. V této studii autoři zjišťovali, zda a jak jsou retenční nádrže na přívalové srážky u dálnic osídleny obojživelníky a využívány jako jejich reprodukční lokality.
Byl proveden průzkum 58 retenčních nádrží u dálnic a 45 vodních nádrží v okolní krajině ve Francii a byla porovnána druhová pestrost a početnost obojživelníků.
Osm druhů obojživelníků bylo zjištěno ve vodních nádrží v okolní krajině, a z toho sedm bylo zjištěno v retenčních nádrží. Rozmnožování bylo potvrzeno u šesti druhů. Nebyl zjištěn významný rozdíl v druhové pestrosti mezi oběma typy nádrží. Druhová pestrost byla pozitivně ovlivněna pouze zastoupením lesa, nebyla ovlivněna rozlohou zemědělské půdy, zastoupením makrofyt nebo přítomností ryb. Zastoupení nádrží využívaných obojživelníky se příliš nelišilo mezi retenčními nádržemi (71%) a nádržemi v okolní krajině (80%).
Většina druhů byla ale početnější v rybnících v okolní krajině než v dálničních nádržích, výjimkou byl skokan zelený. Retenční nádrže se lišily svými abiotickými charakteristikami: vyznačovaly se vyšším zastoupením zastavěných ploch, zemědělské půdy, obsahovaly více dusíku a fosforu a vyšší salinitu. Oproti tomu rybníky v okolní krajině se vyskytovaly v lesnatější krajině, což může vysvětlovat vyšší množství listového opadu a s tím spojené nižší pH. Nádrže se kupodivu nelišily v přítomnosti ryb, zastoupení makrofyt, poloměru rybníka a jeho trvalosti.
Nižší početnost obojživelníků v retenčních nádržích může být způsobena úbytkem lesních biotopů, protože některé druhy vyžadují lesní biotopy pro terestrickou fázi svého života. Početnost obojživelníků korelovala negativně se zastoupením zemědělské půdy. Příčinou může být nižší dostupnost vhodných zimovišť a zvýšené zastoupení hnojiv, pesticidů a dalších cizorodých látek. Na druhou stranu může vyšší přítomnost živin způsobit rozvoj vodní vegetace.
Z výsledků vyplývá, že retenční nádrže konstruované za účelem zachycení škodlivin spojených s dopravou v mnoha ohledech neodpovídají ostatním typům nádrží v zemědělské krajině. Retenční nádrže jsou pro obojživelníky méně důležité než polopřirozené rybníky. Na druhou stranu, tvoří rozsáhlou síť vodních ploch a velmi pravděpodobně přispívají ke spojitosti jednotlivých reprodukčních ploch a přispívají tak k zachování regionální biodiverzity.
Z výsledků rovněž vyplývá, že při projektování retenčních nádrží by měla být zohledněna i jejich potenciální role pro biodiverzitu. Jednou z klíčových záležitostí je rovněž prevence toho, aby se tyto nádrže staly ekologickými pastmi. Při budování nádrží by mělo být zohledněno zachování lesních plošek v jejich blízkosti, budování partií rybníka s pozvolnými břehy, management rybích populací apod. Je zapotřebí provést další studie, aby mohla být posouzena role těchto umělých struktur pro biodiverzitu a pro rozmnožování obojživelníků, zejména v krajinném měřítku.