Obnova společenstva obojživelníků po revitalizaci prostředí
V posledních zhruba 30 letech je věnována zvýšená pozornost sledování výrazného ubývání obojživelníků na celém světě. Potvrzených či předpokládaných příčin je několik, někdy působí samostatně, jindy v kombinaci, výsledek je ale vždy stejný. V evropských podmínkách patří k nejdůležitějším příčinám snižování početnosti populací obojživelníků jednoznačně úbytek životního prostředí a jeho častá fragmentace. V některých případech po využití území (těžba, skladištní plochy u staveb a podobně), které bylo dříve obojživelníky osídleno, mohou orgány ochrany přírody přistoupit k pokusu o obnovu životního prostředí s cílem návratu původních druhů živočichů a rostlin. Každý takový úspěšný pokus pak může sloužit jako návod pro další podobné projekty.
Skupina vědců sledovala v oblasti Maine a Loire v západní Francii lokalitu, která byla dotčena stavbou nedaleké dálnice. Nejprve monitorovali přítomnost obojživelníků na osmi izolovaných rybnících (vzdálenost mezi nimi byla 5,5-34,5 km), které byly následně zničeny při stavbě. Později byly vybudovány nové rybníky v blízkosti zničených, a to ve vzdálenostech 80-120 metrů. Při budování nových rybníků byl kladen důraz na podobnost parametrů (plocha hladiny, hloubka, sklon břehů) mezi původními a novými rybníky, aby hodnocení mělo co největší váhu. Jednotlivé rybníky byly naplněny dešťovou vodou. Obnova společenstva obojživelníků a faktory, které ji ovlivňují, byly monitorovány v následujících čtyřech letech.
Před zahájením stavby a likvidací původních rybníků bylo na osmi lokalitách zjištěno šest rozmnožujících se druhů žab (z našich druhů neurčený skokan ze skupiny zelených skokanů (Pelophylax synkl. esculenta), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea) a skokan štíhlý (Rana dalmatina)). V prvním roce obnovy byl zřejmý propad diverzity. Po čtyřech letech od obnovy se už na rybnících znovu objevilo pět druhů, z nichž čtyři se úspěšně rozmnožovaly. Také druhová diverzita v početnosti rostla podobně, jen na dosažení původních hodnot potřebovala více času. V některých případech však zůstávají meziroční fluktuace v početnosti, které ale budou pravděpodobně spíše odrazem klimaticky nepřívětivé sezóny a vyskytují se i u přirozených a početných populací. Nejdůležitějšími faktory, které nejlépe vysvětlují výskyt i diverzitu společenstva, byly plocha hladiny, hloubka a sluneční expozice. Také s rostoucím počtem vegetačních pater vzrůstal počet zastoupených druhů obojživelníků, což naznačuje důležitost pestré a strukturálně heterogenní skladby vegetace v okolí rozmnožovacích lokalit žab. Tento projekt ukazuje, že obnova společenstva obojživelníků i v relativně jednotvárném, přeměněném a z hlediska přírodního prostředí málo hodnotném území na okraji dálnice je možná. V tomto specifickém případě autoři zdůrazňují, že obnova rybníků jako míst, kde se různé druhy obojživelníků rozmnožují, sama o sobě k zachování populací nestačí. Zároveň navrhují další opatření v podobě podchodů pod přilehlou dálnicí jako ochranu před mortalitou pod koly aut a zároveň koridor pro spojení nedalekých populací, a vytvoření ochranného pásma v okolí rybníků pro terestrickou fázi života žab. Za nezbytný považují monitoring probíhající v násedujících pěti letech, aby bylo možné posoudit úspěšnost obnovy z hlediska demografického a populačně-genetického.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
