Obnova lužních lesů: shrnutí metod a jejich využitelnosti v Evropě

Lužní lesy jsou v Evropě vzácným a značně ohroženým habitatem. Data ze 45 zemí udávají, že 88% těchto lesů zmizelo ze svého potenciálního území. Hlavní příčinou je přeměna tohoto území na zemědělskou půdu a změny schématu toků způsobené konstrukcí vodních děl.
Schéma toků a jeho změny v čase (meziroční i v rámci jednoho roku) mají pro regeneraci a růst tohoto habitatu zásadní význam. Načasování, období a tvar hydrografu určuje totiž úspěšnost jeho regenerace (k záplavě musí dojít před rozšířením semen, která by byla jinak při špatném načasování spláchnuta proudem či vystavena stresu z nedostatku vody). Důležitý je také objem vody, který se musí pohybovat mnohem výše, než jsou stanoveny minimální měsíční standardy.
V některých evropských oblastech je možno dosáhnout optimálního meziročního toku pouhou spoluprací správy povodí a přírodovědců, a to především v místech, kde průtok může být spravován na nižším toku řeky za pomoci přehrad. Nicméně v Evropě, jakožto hustě zalidněném kontinentu s intenzivním rozvojem hospodářské krajiny, je zapotřebí pracovat více na lokální úrovni, jelikož rozsáhlé záplavy zde logicky nejsou možné. Tady je proto vhodné spíše zapojení lokálně specifických obnovujících iniciativ a vytvoření nových příležitostí k obnoveně lužních lesů, které jsou součástí systému protipovodňových zábran.
V některých oblastech (Regelsbrunn, Dunaj, Rakousko) původní rytmus řeky stále ještě existuje a jeho plné reaktivace může být docíleno odstraněním umělých hrází a náspů. Jinde musí být lokálně specifická regenerace propojena se změnou průtoku na celém povodí, aby se možnost přirozené obnovy lužních lesů zvýšila.