Nenáhodné vymírání lesní flóry v lesích na Děvíně
Během 20. století se dramaticky měnila struktura a s ní i biodiverzita evropských nížinných lesů, jako je např. ten nacházející se na Děvíně. Vegetace se tu změnila z druhově bohatého společenstva relativně otevřených a na živiny chudých lesů, na flóru rostoucí pod zapojenými korunami, které dominuje jen několik málo druhů přizpůsobených růstu ve stínu. Došlo tedy k celkové taxonomické homogenizaci zdejšího prostředí. Přitom změny teplot na této lokalitě hrají v tomto nenáhodném vymírání jen podružnou úlohu. Nejohroženější jsou zde druhy závislé na dostatku světla, s persistentní semennou bankou. Naopak profitovaly druhy s relativně velkou plochou listů. Bohužel, dokud bude lesní hospodářství podporovat lesy s uzavřenými korunami, bude i nadále docházet k úbytku světlomilných druhů rostlin až k jejich vymizení. I přes případná rizika je proto nanejvýš nutné v této dnes již neobhospodařované pařezině porosty otevřít.
Děvínský les leží na vápencovém podloží ve výšce 550 m n. m. na hranici panonského, alpinského a kontinentálního biogeografického regionu. Díky tomu patří se svými 643 druhy cévnatých rostlin k horkým místům (tzv. "hotspot") středoevropské biodiverzity. Jeho rozloha, stejně jako pařezení bylo po staletí stabilní, jen doba obměny se postupně prodlužovala z původních 7 let na 20. V roce 1946 byl vyhlášen za bezzásahovou přírodní rezervaci. Kvůli tomu ho teď zvětšiny tvoří přerostlá pařezina plus později vysazené nepůvodní druhy, jako dub cer a borovice černá. Dominantní biocenózou je panonský dubohabrový les, suťové lesy Tilio-Acerion a perialpidické basifilní termofilní doubravy. Ze stromů zde převažuje lípa velkolistá, dub zimní, jasan ztepilý, habr obecný a dub pýřitý.
Počet druhů cévnatých rostlin zde poklesl ve druhé polovině 20. století z 356 na 228. Na jednotlivých studovaných místech došlo k poklesu druhové rozmanitosti o více jak čtvrtinu, a to nenáhodně, což vedlo k celkovému zvýšení homogenity mezi jednotlivými oblastmi. Došlo k posunu od flóry chudých půd a otevřených lesů k mesickému společenstvu na živiny bohatých půd. Čtvrtina všech druhů změnila nějak svou frekvenci výskytu, přičemž jen 15 v početnosti narostlo a 76 pokleslo anebo dokonce místně vymizelo. Vymizení se týkalo hlavně druhů, které potřebují dostatek světla a mají nízkou specifickou plochu listů. Nárůst se naopak týkal stínomilných druhů s velkou listovou plochou. Tato změna přitom není ojedinělá a týká se i nedaleko ležícího lužního lesa u Milovic a vůbec všech nížinných lesů, které byly pěstovány jako pařezina, a děje se tak hlavně změnami managementu a zvyšováním podílu dusíku. Zvýšené množství stromů totiž napomáhá svým bohatým opadem eutrofizaci půd, takže ze začátku začne rostliny podporovat, nicméně po pár letech, jakmile dojde k zapojení korun na velké ploše a zvýšení eutrofizace půd nad určitou mez, začnou některé druhy rostlin v konkurenčním boji prohrávat, jak je napsáno výše. Změna se projeví také u těch druhů živočichů, které jsou na rostliny navázány. Asi nejrychlejší a nejlépe pozorovatelné to je u motýlů, nicméně s určitým zpožděním se dá očekávat i u druhů s delší generační dobou.
Návrat k původnímu managementu těchto oblastí tedy povede k záchraně nejen rostlin, ale celé řady dalších druhů včetně motýlů, xylofágních brouků a půdních bezobratlých. Autoři soudí, že by se k tomuto kroku mělo přistoupit i při hrozícím nebezpečí, že otevřením lesního porostu na eutrofizovaných půdách se otevřou dveře druhům zemědělské krajiny, neboť půda může být sice momentálně bohatá na dusík, limitujícím se ale v ten moment stane fosfor. Dá se předpokládat, že podobná změna managementu by pomohla i dalším lesům se stejnou historií, nejen Děvínu a Milovicím.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
