Ne všechny lze vypálit. Jaké jsou výhody a limity managementu evropských trávníků?
Řízené vypalování travnatých porostů je cenově efektivní variantou ochrany biodiverzity a maloplošné řízené vypalování je současně nástrojem prevence velkých požárů. Autoři se v přehledu soustředili na to, proč je tato metoda na rozdíl od severu Ameriky (kde je často provozována) v Evropě zamítána.
Autoři předpokládají, že zavedení řízeného vypalování jako nástroje managementu travinných porostů by mělo být do evropské ochranářské praxe začleněno, ale pokud jde o konkrétní doporučení a habitat-specifické experimenty, nedostává se nám zatím jakýchkoliv doplňujících informací.
Přímo k praxi managementu travinných porostů řízeným vypalováním se v Evropě vyjadřuje jen minimum prací (dle nastavených kritérií nevyhovoval ani jeden z 26 výsledků), studie vedené ve vztahu pozitivních dopadů vlivu ohně na travinné porosty (3833) vyhovovalo kritériím částečně 595 prací.
Severoamerický management travnatých porostů s pomocí řízeného vypalování je mnohem lépe „vyladěn“ a načasován. Obvykle je kombinován s dalšími opatřeními (vypásání, výsev semen cílových druhů). V takovém provedení se jedná o skutečně užitečný nástroj zvyšování krajinné heterogenity, protipožární ochrany a zákroků vůči invazním druhům.
Mezi nejčastější pozitiva zavedené praxe řízeného vypalování patří – snížení množství rostlinného opadu, omezení rizika poškození růstu stromů (v důsledku likvidace nežádoucího zmlazení či náletu), vytvoření suššího a teplejšího mikroklimatu, které limituje rozšíření již existujících stromů, a zvýšení pokryvnosti cílových (vzácných) druhů rostlin.
Pokud jde o negativa – na rozdíl od mulčovacích metod nebo vysekávání se vypalováním nezvyšuje druhové bohatství, skladba diverzity zůstává podobná, dochází k likvidaci plžů, mění se skladba necílových druhů, zvyšuje se podíl rostlin s vysokým růstem a dochází k poklesu druhové rozmanitosti.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
