Návrh nové klasifikace způsobů šíření nepůvodních druhů organizmů a její legislativní aplikace
Zavlékání nepůvodních druhů organizmů významně přispívá ke snižování biodiverzity. Základem fungující legislativní ochrany je srozumitelné vymezení možných způsobů jejich šíření, které umožní biologické invaze účinně regulovat či jim zcela zamezit. Paradoxně, právě tento předpoklad není zcela uspokojivě splněn. V současné době existují dva hlavní způsoby třídění - Světová databáze invazních druhů (Global Invasive Species Database GISD) vymezuje 30 hlavních invazních tras, zatímco klasifikace navržená úmluvou o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity - CBD) pracuje pouze s dvěma typy - šíření s lidskou pomocí a samostatné šíření. Oba tyto koncepty nejsou z hlediska praktické aplikace zcela vyhovující. Na základě dat z Evropské unie byl proto navržen nový rámec pro označování typů biologických invazí, snižující klasifikaci na zvládnutelných a zároveň srozumitelných šest invazních tras v rámci tří hlavních mechanismů:
(a) přímým dovozem, (b) pomocí transportního vektoru (neúmyslným dovozem), (c) přirozeným šířením
Tyto tři mechanismy vyúsťují v šest hlavních typů invazních tras:
(1) vypuštěním a (2) únikem se mohou šířit zejména druhy původně dovozené jako využitelná komodita, které jsou pak úmyslně vypuštěny nebo ze zajetí uniknou (lovná zvěř, domácí mazlíčci, okrasné rostliny či zemědělské plodiny); dalším způsobem je pak (3) kontaminace dováženého produktu, a to patogenními mikroorganizmy či různými, nejčastěji hmyzími, škůdci; invazní druhy se také často šíří jako (4) černí pasažéři, kdy využívají stejných dopravních tras jako úmyslně dovážené zboží (např. balastní voda, nákladové prostory). V současné době je nejvíce opomíjeno možné šíření různými druhy (5) koridorů jako jsou například mosty, tunely, kanály propojujícími vodní plochy apod. a v neposlední řadě také (6) samovolné šíření původně neinvazních druhů.
Je nezbytné, aby jednotlivé státy EU dodržovaly již platné legislativní normy a nové zaváděly pouze na základě vědecky potvrzených poznatků. Například při chovu nepůvodních druhů, je velice obtížné regulovat úniky ze zajetí, pokud zodpovědné subjekty nejsou žádným způsobem postihovány za nedbalosti vedoucí k úniku potencionálně invazních druhů. Faktory typu specifikace podmínek chovu, zabezpečení proti úniku, možnosti dohledání původního majitele dosud nejsou ošetřeny žádnou evropskou legislativou, a to i přesto, že se touto problematikou zabývá celá řada organizací. Certifikát pro dovážené osivo obilovin zaručuje max. 99,9 % čistoty, což při velkém množství semen stále ponechává dost prostoru pro případnou kontaminaci. Dovoz půdy je sice poměrně účelně regulován, nicméně tyto regulace se žádným způsobem nevztahují na půdu kořenového balu při transportu rostlin pro zahradnické účely. Na rozdíl od celé řady právních předpisů týkajících se kontroly invazních tras souvisejících s přímou přepravou zboží, trasy typu černý pasažér, koridor či samovolné šíření jsou legislativně ošetřeny pouze minimálně.
Navrhovaná opatření pro lepší kontrolu vstupu a dalšího šíření nepůvodních druhů jsou definována takto:
- Legislativa umožňující kontrolu chovu a identifikaci nepůvodních druhů.
- Záměrné vypouštění by mělo být umožněno pouze v rámci licence, prokazující že bylo provedeno důkladné zhodnocení možných rizik.
- Dovozci domácích zvířat či okrasných rostlin by měli být zodpovědní za prověření potencionálních rizik a informování kupujících o těchto rizicích.
- Dovozci komodit by měli zaručit důkladné sanitární opatření zamezující nebezpečí kontaminace či převozu nežádoucích organismů.
- Vývoj jednotné strategie při likvidaci nalezených kontaminantů.
- Zodpovědnost dovozců za přítomnost nepůvodních druhů v balastních nádržích či jiných přepravních prostorech.
- Zodpovědnost developerů za zhodnocení rizik a následnou kontrolu vytvořených koridorů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
