Následky nukleárních nehod pro biodiverzitu a ekosystémové služby

Jaderná energie nepřináší jen řešení energetické krize, ale také řadu problémů, spojených především s katastrofickými událostmi, a celou následnou sérií dopadů na životní prostředí. Autoři této studie se rozhodli revidovat 521 dalších studií, které se vyjadřovaly k následkům černobylské havárie, a stanovit přibližný dosah negativních dopadů.
Zvýšená hladina radiace byla zaznamenána napříč širokým spektrem druhů, často tisíce kilometrů od místa nehody. Přímé dopady zvýšeného radiačního pozadí byly zaznamenávány ještě dvě desetiletí od nehody. Mezi hlavní následky můžeme započítat fyziologické a morfologické proměny organismů v těsnějším okolí reaktoru, ale negativní dopady na ekosystémové služby se promítaly i do mnohem větších vzdáleností.
Mezi nejčastěji zaznamenaná narušení ekosystémových služeb patřila kontaminace vodních zdrojů, půdy, a zdrojů potravy z „přírodních zdrojů“ (lesní plody, houby). Autoři na bázi revize zmíněných studií doporučují přijmutí čtyř základních organizačních kroků, a implementovat zásady „předcházení narušení biodiverzity a ekosystémových služeb“ do jednotné nukleární politiky.

Využitelné výstupy: 

Navrhovaná doporučení: 1) plně začlenit „rizika pro biodiverzitu a ekosystémové služby“ do rozměru politického vnímání. 2) vyvinout koherentní informativní přístup, který by umožnil předcházet rizikům, spojeným s nukleárními nehodami. 3) využít proaktivní plánovací strategie „připravenosti“ proti podobným nehodám 4) vyvinout úsilí k vytvoření agendy výzkumu následků nukleárních nehod a prevence dopadů těchto událostí na biodiverzitu a ekosystémové služby.
IEAE (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) eviduje řadu nukleárních nehod, členěných podle závažnosti dle různé škály, v řadě světových zemí. V současnosti vévodí tomuto žebříčku události z Argentiny, Brazílie, Kanady, Československa, Francie, Japonska, bývalých států SSSR, Švýcarska, Velké Británie a USA.
Variace mezi naměřeným radioaktivním pozadím se silně lišila napříč všemi lokalitami. Často se extrémně vysoké hodnoty objevovaly na místech velmi vzdálených od epicentra výbuchu, v závislosti na depozici radioaktivního spadu.
Například při odběrech hub v jižním Švédsku se hodnoty radiace pohybovaly od 44 300 becquerelů na kilogram po 181 100 Bq/kg.
Údaje o naměřených hodnotách u netopýrů přímo v lokalitě Černobylu se pohybovaly od 3000 – 50 000 Bq/kg, a pro Rusko se naměřené hodnoty u vyšších rostlin pohybovaly od 176 – 587 000 Bq/kg.
Prakticky všechny tyto naměřené hodnoty mnohanásobně překonávají povolený zdravotní a hygienický limit, který je stanoven na 600 Bq/kg (stanoveno EUF)
Autoři varují, že řada studií sice popisuje fyziologické a morfologické proměny v sousedství černobylské zóny, ale že prakticky není možné vyčíslit či evidovat celkové množství těchto mutací napříč celou radioaktivním spadem zasaženou oblastí. To ale v konečném důsledku zkresluje negativní dopad celé události.
Perzistence vysoce radioaktivních prvků v prostředí, stanovená na základě poločasu jejich rozpadu, je odhadována pro jednotlivé prvky následně – Caesium137 za 31 let, Stroncium90 za 29 let, Iodin131 za osm dní.
Dosavadní debata o následcích nukleárních katastrof se soustředila především na potenciální a měřitelná nebezpečí vůči lidskému zdraví a „welfare“, případně byla rozebírána diskutována témata „maximálního dosahu“ působení, případně bylo řešeno široké spektrum otázek, souvisejících s nakládání s nebezpečnými a radioaktivními odpady (ionizující záření). Otázky, týkající se narušení biodiverzity a ekosystémových služeb byly spíše marginalizovány.

Grafické přílohy: 
Následky nukleárních nehod pro biodiverzitu a ekosystémové služby
Následky nukleárních nehod pro biodiverzitu a ekosystémové služby
Následky nukleárních nehod pro biodiverzitu a ekosystémové služby
Následky nukleárních nehod pro biodiverzitu a ekosystémové služby
Zdroj: 
Wehrden H., Fischer J., Brandt P., Wagner V., Kümmerer K., Kuemmerle T., Nagel A., Olsson O.,Hostert P. 2012: Consequences of nuclear accidents for biodiversity and ecosystem services. Conservation Letters 5: 81-89.
Zadal: 
Radomír Dohnal