Nároky na prostředí u ohrožených druhů modráska vičencového a modráska ligrusového

Druhy polopřirozených trávníků patří mezi nejohroženější, protože jejich biotopy byly po staletí udržovány tradičními postupy, v současnosti však zastaralými. Xerické biotopy ve střední Evropě, kde se mnoho druhů vyskytuje při severní hranici svého areálu, jsou obzvláště vystaveny tlaku intenzivního hospodaření, protože se nacházejí v teplých úrodných oblastech. Fragmentované zbytky xerických trávníků, často chráněné jako rezervace, obvykle nejsou dostatečné pro ochranu regionální diverzity xerofilních druhů. Osud jednotlivých druhů závisí na druhově specifických nárocích na stanoviště, nabídce potenciálních biotopů (rozloha, konektivita) a jejich kvalitě. Způsob, jak porozumět, jak životní historie, kvalita lokality a krajinné faktory spolupůsobí při ovlivňování jednotlivých druhů, je zkoumat dvojice společně se vyskytujících druhů, které se liší v míře svého úbytku. V této studii autoři zkoumají nároky na prostředí u modráska vičencového, jenž od padesátých let 20. stol. ustoupil o 62% ze svého rozšíření a modráska ligrusového, u něhož došlo k 94% poklesu v rozšíření. Oba druhy se vyvíjejí na vičenci. Modrásek vičencový má dvě generace, modrásek ligrusový je jednogenerační. Sledování ovipozice bylo provedeno na Kamenickém vrchu, 65 ha rezervaci na jihovýchodní Moravě. Během letové periody byly sledovány kladoucí samice a byla dohledávána nakladená vajíčka. Charakteristiky biotopu byly zjišťovány na 54 lokalitách na jihovýchodní Moravě.
Bylo pozorováno celkem 48, 47 a 155 ovipozicí u modráska vičencového z první generace, u jeho druhé generace a u modráska ligrusového. Počet nalezených vajíček byl 14, 22 a 47. Hustota rostlin vičence v kruzích o poloměru 5 m se nelišila mezi oběma generacemi modráska vičencového a modráskem ligrusovým. Modrásci vičencoví první generace kladli zejména na listy (54%), dále na stonky (31%) a poupata (15%), u druhé generace rovněž převažovaly listy (58%), dále listeny (17%), trávy dotýkající se živné rostliny (17%) a stonky (8%). Modrásek ligrusový kladl přednostně na listeny květenství (84%). Modrásci vičencoví druhé generace a modrásci ligrusoví využívali nejvíce plodící rostliny pro ovipozici. Modrásek ligrusový umísťoval vajíčka významně výše než obě generace modráska vičencového. Rovněž okolní porost byl významně vyšší u modráska ligrusového. Výskyt a početnost obou druhů byly pozitivně ovlivněny početností živné rostliny.
Skutečnost, že modrásek ligrusový umísťuje svá vajíčka na květenství (oproti listům u m.vičencového), tj. ve větší výšce, činí jeho larvy zranitelnějšími než u m. vičencového. Sečení ve vrcholném létě (červenec – srpen), které je uplatňováno jako nejčastější management xerických trávníků na Moravě, zničí květenství včetně vajíček modráska ligrusového. Rovněž zabraňuje opětovnému vykvetení u vičence, takže modrásek ligrusový trpí nedostatkem vhodných rostlin pro kladení. Žádné z těchto rizik neovlivňuje modráska vičencového, jehož vajíčka jsou ukryta nízko ve vegetaci a jehož larvy se krmí listy, které brzy obrazí po posečení. Letní pastva má pravděpodobně též negativní vliv na modráska ligrusového, protože dochází k okusu květenství vičence. Bylo dokumentováno, že kosení a pastva způsobily vymizení modráska ligrusového z několika lokalit v ČR. Pastva později na podzim může být méně destruktivní. Bylo pozorováno, že larvy v pozdním září opustily květenství a živily se listy při zemi. Naproti tomu, v této studii bylo zjištěno, že výskyt modráska vičencového byl vyšší při vyšším zastoupení pastvy. Přítomnost modráska ligrusového byla ovlivněna vzdáleností nejbližších obsazených lokalit (u modráska vičencového nikoli). Vliv konektivity na výskyt druhu obvykle vypovídá o metapopulační struktuře jeho populací, kdy je lokální vymírání kompenzováno (znovu)osídlením nových plošek.
M. vičencový a m.ligrusový představují dvojici druhů, u nichž je posledně jmenovaný citlivější na výskyt živné rostliny a tudíž je zranitelnější co se týče managementu. Management populací obou druhů modrásků proto musí zohlednit nároky citlivějšího druhu, tj. m.ligrusového. Sečení a pastva, ačkoli blokují sukcesi, musí být uskutečňovány pouze s nejvyšší opatrností. Autoři navrhují sekat či pást zhruba třetinu lokality každý rok, což by mělo zabránit nežádoucí sukcesi a zároveň by mělo zachovat dostatečný počet kvetoucích rostlin nutných pro vývoj m.ligrusového. Protože se živná rostlina vyskytuje ostrůvkovitě, měl by být management uplatňován v mozaice. Pokud má být provedena na lokalitě pastva, musí to být mimo období negativně ovlivňující vývoj m.ligrusového, tj. mimo červen – září. Management by měl rovněž obnovit výskyt vičence na vhodných lokalitách v blízkosti současných lokalit, např. na teplých a suchých silničních okrajích, na polních okrajích a v biologicky ošetřovaných vinicích.