Náklady a efektivnost strategií pro vytvoření životaschopné metapopulace zubrů v Karpatech
Populace zubrů evropských (Bison bonasus) je silně fragmentovaná, a jejich další přežití závisí na vytvoření fungujícího systému provázaných metapopulací. Opatření, vytvořená k podpoře této snahy v oblasti Karpat, rozlišují autoři studie do tří kategorií – reintrodukce, budování „zelených nadchodů“, umožňujících migrace volně žijících zvířat a sérii opatření, zaměřených proti nelegálnímu lovu. V této studii se pokusili vyhodnotit ekonomickou náročnost a současně i efektivnost, jakou se tato opatření ve skutečnosti podílejí na vytvoření životaschopné zubří metapopulace.
K analýze celkové životaschopnosti metapopulačního modelu byl využit program Ramas Gis 5.0, díky kterému se podařilo odvodit plochy, které by mohly zubří lokální populace v budoucnu hostit. Na této bázi pak byla vytvořena základní osa možného rozšíření druhu.
Pro odhadování vývoje početnosti hypotetické zubří populace byl vytvořen věkový model. Pro něj byl podstatný počet samic, protože samci mají na celkový vývoj populace jen minimální vliv (jen 50% samců se rozmnožuje), a podíl samic je ve stádech výrazně vyšší.
Procentický podíl populace, migrující na cílové plošky, byl založen na negativní exponenciální funkci. V této studii byly zhodnoceny tři scénáře, vycházející z různé hustoty populace na sledovaném území, a k tomu vztaženy i výpočty maximální vzdálenosti migrace (90-100 km).
Celkem se podařilo vymezit existenční prostor pro 151 lokálních zubřích populací, které by mohly teoreticky hostit 8038 samic. Největší shluky vhodného území se nacházely v rumunských Karpatech, a na ukrajinsko-slovenském pomezí. V kontrastu s tím, modelové populace v Čechách, Polsku a Slovensku byly malé, a obsahovaly by méně než 100 jedinců. Pro polské území pak platí výjimka v podobě NP Biesczady, kde by mohla fungovat kombinovaná populace 401 exemplářů.
Opatření směřovaná proti nelegálnímu odlovu (pytláctví) zvyšují pravděpodobnost další kolonizace na vzdálenější plošky, ale jen za předpokladu, že jsou původní zdrojová území pod ochranným režimem.
Reintrodukce je z hlediska porovnání nákladů a efektivity nejúčinnějším přístupem pro vytvoření životaschopné populace, zvláště pokud je doplněna o technická řešení, v podobě přechodů pro migrující jedince.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
