Může obnova rašelinišť v lesních plantážích regulovat výskyt škůdců a jimi přenášených nemocí?

Ixodes ricinus je nejvýznamějším vektorem patogenů v Evropě. Nesou bakterie Borrelia burgdorferi s.l. - původce boréliózy, komplex organismů způsobujících klíšťovou encefalitidu (Babesia sp., Anaplasma sp.) a bakterie rodu Rickettsia. Rozšíření a početnost klíšťat v daném klimatu se odvíjí od typu habitatu, což je dáno tím, jaký habitat preferují hostitelé klíšťat. Lze tak říct, že větší zásahy do prostředí výrazně zasáhnou též klíšťata. Jedním z takových zásahů je obnova rašelinišť. Nedotčená rašeliniště hostí významnou biodiverzitu. Hrají důležitou roli v regulaci hydrologického režimu oblasti tím, že mírní vylevání vody při povodních. Zároveň vážou nemalé množství skleníkových plynů - ačkoli pokrývají necelá 3% zemského povrchu, odhaduje se, že zadržují třetinu veškerého v půdě vázaného uhlíku. Naopak rašeliniště degradovaná, či jinak poškozená, se stávají hlavním zdrojem, odkud uhlík uniká do atmosféry. Rašeliniště celosvětově ohrožují procesy znečištění, nadměrného spásání, vypalování, odvodňování, těžby, zalesňování či současného trendu výstavby větrných elektráren. Proces obnovy rašeliniště zahrnuje pokácení stromů a přehrazení systému odvádějícího vodu. Povrch je zbrázděn a brázdy jsou vyplněny dřevěnou drtí, která dále natahuje vlhkost. Studie sledovala proces obnovy ve skotském Forsinard Flows (Británie), území o rozloze 21 tis ha, které tvoří mozaika ploch vysázených lesů, nedotčených rašelinišť a restorovaných ploch různého stáří od počátku procesu obnovy (5-13 let). Byl sledován počet nymf klíšťat a jelenů v každém z těchto typů habitatů a hledán mechanismus vysvětlující jejich přítomnost a počet na dané ploše. Nymfy byly smýkány bílou látkou po 10m dlouhé linii. Počty vysoké zvěře byly odhadovány na základě nalezeného trusu. Nejvíc nymf klíšťat bylo nasmýkáno z linií v lese (průměrně 2,64 nymfy), v restorovaných plochách bylo sesmýkáno v průměru 1,18 nymfy na linii, oproti 0,12 larvy na linii z původních nedotčených rašelinišť. Jejich počet dále pozitivně koreloval s počtem vysoké zvěře, ale jen na restorovaných plochách. S rostoucím stářím restorované plochy klesl počet nymf až do hodnot odpovídajících nedotčenému rašeliništi - z nejstarších obnovovaných ploch bylo sesmýkáno průměrně 0,13-0,15 nymfy, oproti tomu nejvyšší průměrný počet nymf z nedotčených rašlinišť byl 0,08.
Ačkoli byl nasbírán dostatek dat pro potvrzení víc jak poloviční redukce populace klíšťat na plochách, kde probíhá restorace rašelinišť oproti lesnímu prostředí, nelze s jistotou stanovit přesnou dobu potřebnou k přeměně jehličnaté monokultury na původní rašeliniště. V tomto ohledu je potřeba provést další výzkum. Nicméně lze říct, že obnova biodiverzity nastane zhruba za 5 let od začátku procesu obnovy, na původní úroveň se hladina spodní vody dostane asi za 10 let a vlastní akumulace rašeliny započne během 30 let. S jistotou lze říct, redukce populace klíšťat započne během 13 let. Rašeliniště jako taková prokázala svůj potenciál v kontrole klimatu a hydrologických podmínek, nyní se ukazuje, že jsou neméně významným faktorem řídícím dynamiku škůdců a patogenů.