Mozaika lesních a lučních biotopů z pohledu okáče kluběnkového

Okáč kluběnkový Erebia aethiops je považován za lesního motýla, nicméně jeho populace využívají různé polootevřené formace jako řídce zalesněné vřesoviště, rašeliniště a lesní okraje. V České republice, kde v poslední době došlo k poklesu jeho početnosti,  je charakterizován jako zranitelný druh. Vzhledem k širokému rozpětí biotopů se tento úbytek může zdát překvapivým. Poznání detailních nároků na prostředí je proto klíčové pro pochopení situace okáče kluběnkového. V této studii byly analyzovány nároky na biotop okáče, vyhodnocující vliv managementu na jeho populační hustotu. Populace byla sledována v rezervaci Vyšenské kopce zahrnující mozaiku kosených a pasených trávníků a neobhospodařovaného lesa. Management je zde velmi rozrůzněný od rotační pastvy ovcí a koz přes kosení po dočasné ponechání části ladem a od redukce křovin přes pařezinové hospodaření po ponechání lesa bez managementu. Populace okáče byla sledována metodou zpětného odchytu v roce 2007 na 27 lokalitách. Lokality byly charakterizovány svojí geografií, geomorfologií, vegetační strukturou, nabídkou nektaru, okolím a managementem.
Bylo odchyceno 541 samců a 365 samic; znovu odchyceno bylo 309 samců a 174 samic. Pravděpodobnost přežívání byla vyšší na začátku sezóny a postupně klesala, u samců rychleji. Velikost populace byla odhadnuta na 820 samců a 610 samic. Délka přežívání byla stanovena na 6,2 dne u samců a 6,8 dne u samic. Střední dosažená vzdálenost byla 164 m u samců a 137 m u samic, nejvyšší zaznamenaná vzdálenost byla 1982 m u samců a 2101 u samic. Rozsáhlé plochy nevhodného biotopu byly překročeny 13 samci a třemi samicemi. Populační hustota samců pozitivně korelovala se stromovým zápojem a lesnatými okraji lokalit. Populační hustota samic vzrůstala s vyšším zápojem soliterních stromů a rovněž s lesnatými okraji lokalit. Zastoupení samic bylo nižší při vyšším zastoupení skupin stromů, nízkých křovin a intenzivně kosených okrajů lokalit. Podíl stálých jedinců vzrůstal se zastoupením skupin stromů. S rostoucí rozlohou klesala populační hustota u obou pohlaví.
Jako u ostatních okáčů rodu Erebia začali samci létat dříve, s vyváženým poměrem pohlaví na vrcholu sezony. Okáči využívali jak lesní plošky, tak otevřená stanoviště. Nejvyšších populačních hustot dosahovali v malých otevřených enklávách obklopených lesem a nejnižších na rozsáhlých lukách bez rozptýlených stromů. Samice dosahovaly vyšších populačních hustot u otevřených trávníků se solitérními stromy, samci byli početnější v křovinatých lokalitách. Na otevřených enklávách se překrývaly zdroje důležité pro samce (stín) a samic (nabídka nektaru, živné rostliny). Samci trávili většinu času na zastíněných pasekách, samice se slunily, sály nektar a kladly vejce na trávnících se solitérními stromy a vysokým podílem stařiny. Přes rozdílné preference mikrostanovišť vykazovaly obě pohlaví podobné rozptylové charakteristiky. Většina jedinců zůstávala na lokalitě nebo se pohybovala jen na krátké vzdálenosti. Nebyl zjištěn žádný vliv rozlohy a hranic lokalit na rozptyl jedinců.
Okáči dosahovali nejvyšší populační hustotu na neposekaných ploškách trávníků obsahujících solitérní stromy a roztroušené křoviny a vyznačující se vysokým podílem stařiny. Ponechání trávníků ladem ale není z dlouhodobého hlediska vhodným managementem, protože dochází k postupnému k zarůstání křovinami. Občas sečené a lehce pasené trávníky obsahovaly rovněž vysoké hustoty okáče. Střídání těchto dvou typů managementu s dočasným ponecháním bez obhospodařování se proto zdá vhodným kompromisem. Intenzivně kosené louky jsou pro výskyt druhu nevhodné. Okáči proto čelí zároveň dvěma potížím: lesy jsou příliš zastíněné a trávníky příliš otevřené. Z výše uvedených pozorování vyplývá, že okáč kluběnkový vyžaduje vysoce rozrůzněnou vegetační strukturu se střídáním zastíněných, polozastíněných a slunných ploch s trávníky bohatými na nektar i trávníky s bohatým zastoupením stařiny. Trávníky zarůstající křovinami ale nevyhovují dalším předmětům ochrany na lokalitě modrásku vikvicovému Polyommatus coridon a soumračníku západnímu Pyrgus trebevicensis. Proto by měla podpora populace okáče směřovat spíše k prosvětlení lesních porostů. Postupné vytvoření plošek s nízkým lesem by vytvořilo sled pestrých sukcesních stadií vhodných nejen okáče kluběnkového.