Morfologie půdního substrátu závisí na topografii a vegetační dynamice, případová studie z Karpat

půdotvorné procesy probíhají neustále.

lesy dominované porosty smrku ztepilého jsou typické pro vysoko položené oblasti v temperátním pásu Evropy. Ve smrkových porostech je hlavním půdotvorným procesem tzv. podzolizace. Podzolizace je proces primárně daný typem mateční horniny, nicméně topografie terénu a místní vegetace jej také mohou významnou měrou ovlivnit. Topografie představuje stabilní faktor, ale vegetace je značně proměnlivá a její vliv je silnější a bezprostřední.

• disturbance porostů horského smrkového lesa a následné sukcesní procesy významně tvarují svrchní organické horizonty půdy.

byly zkoumány 3 fragmenty původních horských smrčin ve Východních Karpatech. Tyto fragmenty se nacházely v nadmořské výšce mezi 1290 a 1645 m. Průměrný roční úhrn srážek v těchto oblastech se pohyboval mezi 853 až 1150 mm s průměrnou teplotou nepřesahující 4 °C.

• první zkoumaný porost (C1) se nachází v pohoří Căliman (Rumunsko), na svahu sopečné kaldery tvořené andezitem. Pohoří Căliman je součastí stejnojmenného národního parku a lesní rezervace. Půdu této oblasti tvoří kryptopodzol (42%), luvické podzoly (32%), leptosoly (18%) a stagnosoly (7%). Druhý zkoumaný porost (G1) je součást lesní rezervace Giumalau v pohoří Giumalau-Rarau (Jv Rumunsko). Podloží této oblastí tvoří fylit a rula. Místní půdu tvoří kryptopodzol (54%), modální kambisoly (17%), luvické podzoly (11%), leptosoly (8%), glejosoly (7%) a umbrisoly (2%). Třetí fragment lesa (S1) se nachází na Sv Ukrajiny, na hřebeni Syvulja (pohoří Horhany). Tato oblast leží na pískovcovém podloží. Oblast není předmětem legální ochrany, nicméně její odlehlost a špatná přístupnost zamezují lidskému vlivu stejně účinně.

  • pozn. překladatele: zde zmíněné názvy půdních typů je třeba brát se špetkou soli. Systém klasifikace půd je nejednotný, nezohledňuje jiné postupy měření. Každý ze systémů je založen na jiném postupu měření - chceme-li tak srovnat různé systémy a jejich názvosloví, zamotáme se obvykle do systému odlišných mezních limitů N, P atd. Dokud půdní biologové kriticky nezhodnotí svoje postupy měření, názvosloví se nikam neposune. A zde je hluboko v černozemi zakopaný pes.

na každém lesním fragmentu byla popsána struktura lesa (Viz Obr. 1) na základě náhodně vybraných čtvercových ploch (40 pro C1, 42 pro G1, 41 pro S1). Z každé plochy bylo odebráno 5 půdních sond.

• v každé sondě byla zjištěna: i) síla a forma jednotlivých organických a minerálních horizontů půdy, a to do do hloubky 0,5 m případně níže až k Bhs horizontům v případě luvických podzolů; ii) podíl kamenných fragmentů, a iii) taxonomické zařazení daného půdního substrátu.

• pro každou odebranou sondu a lesní plochu byly stanoveny mikrotopografické charakteristiky (Viz Obr. 2, 3).

z výsledků vyplývá jednoznačný vliv vegetace a topografie na strukturu a morfologii půdy. Mezi nejsilnější topografické vlivy patří např. orientace svahu či přítomnost srázů, teras a jiných terénních útvarů podél spádnice. Složení organických horizontů půdy včetně jejího pokryvu (= bylinné patro a semenná banka) je výsledkem součinnosti struktury lesního pokryvu a lokální historie disturbancí.

• narušení pokryvu stromového porostu umožňuje rozvoj graminoidních porostů, po uzavření stromového patra nicméně převládne vrstva opadu, která tvoří živný substrát především pro společenstva mechorostů.