Monitorování biodiversity lesů: evropské perspektivy mapování pro mírná a boreální pásma
V současné době stojí systematický přístup k monitorování stavu a biodiverzity lesů na výši, pokud jde o zacílení na strukturu, druhovou a věkovou skladbu hospodářských lesů a chráněná území. Základní problém ale je, že jednotlivé přístupy k monitoringu víceméně kopírují hranice národních států, a v současnosti je zapotřebí přístupu globálnějšího, který by odrážel monitoring celých bio-geografických regionů.
Pro modelování vývoje stávajících trendů je tedy zapotřebí přístup, kdy budou moci být jednotlivé změny sledovány v širším měřítku, ale současně s ohledem na detailní specifika a konkrétní aspekty jednotlivých lokalit.
Evropu nemůžeme z ekologického hlediska považovat za nějaký „hot-spot“ biodiverzity, už proto, že tu žije okolo 2 – 6 % všech popsaných druhů. Přesto řada z nich žije právě jen v Evropě, a lesy pro tyto organismy sehrávají zásadní roli jako životní prostor, ale také jako migrační koridory, případně místa sezónního výskytu migrujících druhů.
Lidé sehráli v krajině Evropy svým působením významnou roli, v mnoha ohledech pozitivní i negativní. Zemědělství, vytváření prostorové heterogenity, tvorba nových habitatů, blokování sukcese, to vše přispělo ke vzniku mozaikovité krajiny.
Různé aspekty lesní diversity jsou akcentovány různou měrou v rozdílných evropských zemích. Je tomu tak především díky tomu, že jednotlivé země mají rozdílné přírodní podmínky, i různou mírou antropogenního ovlivnění krajiny. V praxi to ale znamená, že jen pár indikátorů může skutečně postihnout celkovou biodiverzitu a dát možnost vzájemného srovnání.
Středomořské lesy mají téměř dvakrát více druhů stromů, než jiné evropské lesy (247 vs. 135 druhů).
Ve většině zemí můžeme v lesích nalézt na 10 – 30 % vyšších rostlin, více než 50 % všech kapradin, a také téměř polovinu všech druhů evropských savců.
Ve Francii a Německu lesy (a jiné plochy se stromy) pokrývají přibližně 30 % půdního povrchu, a hostí 16 – 19 % všech přítomných cévnatých rostlin. Pouze 2 – 4 % z těchto rostlin můžeme považovat za ohrožené.
Ke zhodnocení biodiverzity v evropském měřítku bude zapotřebí čtyř kroků. 1) definovat biodiverzitu, respektive vybrat vhodné indikátory, na základě kterých bude posuzována. 2) vybrat správné měřítko, přesněji řečeno, míru přesnosti a přiblížení. 3) zvážit ty nejvíce vyhovující přístupy sběru dat (opět se tu vychází z měřítka), 4) významnost a relevance získaných dat, s ohledem na politické procesy v přeshraniční úrovni.
Se zvyšující se průměrnou teplotou se stávají opadavé lesy konkurenceschopnější, vůči jehličnatým lesům. V současnosti mají země bývalé Jugoslávie největší procentické zastoupení opadavých lesů v Evropě (87 %), následovaných Maďarskem se 78 %, Itálií (72 %), Rumunskem (70 %), Bulharskem (67 %) a Francií (64 %).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
