Minimální velikost metapopulace páchníka hnědého
Páchník hnědý (Osmoderma eremita) je obligátní saproxylický vrubounovitý brouk (Scarabaeidae), vývojově vázaný na trouchnivějící dřevo v dutinách kmenů a hlavních větvích starých stromů. Jako takový je tento druh charakteristický nerovnoměrným, silně ostrůvkovitým výskytem. Vhodné stromy může nalézt na starých pastvinách, v historických parcích, ve starých alejích nebo zahradách. Jednotlivé stromy a jejich shluky jen vzácně dokážou udržet dostatečně silnou a početnou populaci, která by byla dlouhodobě životaschopná. Naopak, tento druh brouka je typickým příkladem druhu závislého na propojení sítě malých populací a fungující metapopulační dynamice. Takové fungování vyžaduje dlouhodobou rovnováhu mezi vymíráním jednotlivých populací a kolonizací nových stromů.
Mnoho druhů ohrožených saproxylických brouků v současné době patrně není schopno tuto rovnováhu v řadě oblastí udržovat, a to zejména z důvodu mizení vhodného životního prostředí. Úbytek vhodných dutin ve starých stromech může mít za následek nejen okamžité snížení početnosti dotčených druhů, může ale také v určitých případech znamenat výrazné narušení fungování metapopulační dynamiky, například zvýšením vzdálenosti mezi jednotlivými populacemi nad hranice doletu dospělých jedinců při jejich disperzi.
Švédský entomolog Thomas Ranius z Univerzity v Lundu zkoumal metapopulační dynamiku a strukturu obývaného biotopu páchníka hnědého na dvou lokalitách v jižním Švédsku s cílem zjistit, jaká je kritická minimální velikost metapopulace tohoto druhu, umožňující jeho dlouhodobou existenci v krajině. Ranius zjišťoval přítomnost páchníků v dutinách stromů přímým vyhledáváním zbytků chitinových částí těla. Pomocí metody zpětných odchytů do padacích pastí uvnitř dutin pak odhadoval velikost lokálních populací.
Doklady výskytu páchníka byly zjištěny ve 33% zkoumaných starých dubů na první a v 70% dubů na druhé sledované lokalitě. Z hlediska studia metapopulační dynamiky jsou ale zajímavější některé zjištěné závislosti výskytu. Především pravděpodobnost výskytu roste s počtem dutin na stanovišti. Frekvence výskytu navíc pozitivně roste s množstvím trouchu v dutinách, ale také s rostoucí průměrnou tloušťkou kmene. Naopak hustota stromů na stanovišti nemá na výskyt páchníka podle zjištění Raniuse žádný vliv. Velký vliv ale má množství dostupných stromů na stanovišti, kde byla rovněž zjištěna pozitivní závislost. Z těchto výsledků je možné vyvozovat, že množství dostupných stromů na stanovišti limituje množství přítomných jedinců páchníka a ochrana jednotlivých stromů bez vazby na další vhodná stanoviště v dosažitelné vzdálenosti není z hlediska ochrany páchníka hnědého příliš významnou a efektivní aktivitou.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
