Metapopulační dynamika a ochrana obojživelníků

Metapopulační teorie se stává populárním základem pro ochranu druhů ve fragmentované krajině nebo krajině s ostrůvky vhodných biotopů. Dynamika početnosti je pak analyzována počtem jednotlivých lokalit, mezi kterými probíhá migrace jednotlivých subpopulací a kde může docházet k lokálním extinkcím nebo kolonizacím. Tyto studie jsou důležité pro ochranářskou biologii, protože empiricky vyhodnocují vliv geometrie plošek a jejich konektivity na lokální a regionální populace. Metapopulační přístup byl mj. uplatňován i u obojživelníků. Je zřejmé, že fragmentace biotopů a ztráta stanovišť vhodných pro migraci mohou být jednou z příčin ústupu mnoha druhů obojživelníků. Z metodologického hlediska jsou reprodukční plochy zřetelně kvalitativně odlišnými ploškami biotopů v okolní krajině. Většina studií proto chápe jednotlivé rybníky jako plošky, které mohou být charakterizovány lokální extinkcí či kolonizací a migrací mezi ploškami. Na rozdíl od hmyzu, kde mohou být jednotlivé plošky vhodnými biotopy v jinak neprostupné krajině, jsou ale u obojživelníků rybníky prostě jen místa, kde je nejjednodušší je studovat. Situace je proto složitější. Většina dospělých obojživelníků stráví na reprodukčních plochách málo času, někdy jen několik dní v roce. Dokonce i většina druhů s prodlouženou rozmnožovací sezonou stráví většinu života na suchozemských stanovištích, které nemusí na reprodukční plochy přímo navazovat. Rostoucí počet studií ukazuje, že suchozemská stanoviště mohou hrát v populační dynamice druhu důležitou roli. Pokud dochází k izolaci suchozemských stanovišť od reprodukčních ploch, ubývá početnost resp. druhová rozmanitost. V některých případech měl vliv izolace suchozemských stanovišť dokonce silnější vliv než izolace jednotlivých reprodukčních ploch od sebe. U studií, které berou reprodukční stanoviště jako plochy s lokální populací, je hodnocena každoroční prezence/absence obojživelníků či larválních stadií. Pokud po výskytu druhu na lokalitě v minulých letech není druh potvrzen, je to bráno jako lokální extinkce. Přitom mohou existovat další důvody tohoto kolísání. Častým důvodem je metodologická chyba. Druh není při průzkumu v konkrétní sezoně potvrzen, ačkoli se vyskytuje na lokalitě nepřetržitě. U obojživelníků může být tento případ častý z důvodu silných meziročních fluktuací. Existují ale i biologické důvody, např. vynechání rozmnožovací sezony z důvodu nevhodných podmínek, pravidelné migrace žab mezi jednotlivými plochami (není chápáno jako extinkce a kolonizace) apod. Suchozemská stanoviště mohou být pro ochranu obojživelníků opravdu významná. Management, který se soustředí pouze na ochranu vodních ploch a mokřadů, bude pravděpodobně z dlouhodobého hlediska pro udržení životaschopných populací neúspěšný. Prioritou pro ochranu přírody by mělo být stanovení a ochrana klíčových suchozemských stanovišť. Agregace obojživelníků na jednotlivé reprodukční ploše by nemělo být chápáno a chráněno jako „lokální populace“. Mnoho obojživelníků mezi jednotlivými reprodukčními plochami migruje. Skupina nebo soustava rybníků je proto z pohledu managementu smysluplnější jednotkou. Žádoucí je provádění aktivního managementu, který může spočívat v zachování vhodných sukcesních stadií (suchozemských, vodních i mokřadních), eliminaci nepůvodních predátorů apod. Izolovanost reprodukčních ploch může být významnou otázkou přednostně v narušeném prostředí, kde je migrace mezi rybníky znemožněna bariérami, jako jsou silnice nebo zástavba.