Městské zahrady II – experimentální test metod pro zvýšení biodiverzity

Se zvyšující se mírou urbanizace je rovněž věnována vyšší pozornost roli soukromých zahrad pro zachování biodiverzity. Zahrady mají značný potenciál, aby se z nich staly prostory vhodné pro biodiverzitu. V populární literatuře se to jen hemží doporučeními jak zvýšit hodnotu zahrad pro biologickou rozmanitost. Původ některých doporučení je ale nejasný a chybějí důkazy o jejich skutečné účinnosti. V této studii provedli autoři soubor experimentálních opatření v soukromých zahradách v Sheffieldu ve Velké Británii a zkoumali jejich účinnost pro podporu biodiverzity. Většina experimentů proběhla ve 34 zahradách. Bylo testováno pět jednoduchých dočasných a vratných opatření, které je možné snadno uskutečnit, a tudíž by mohla být vlastníky zahrad široce uplatněna: 1) výroba umělých hnízd pro vosy a včely, 2) výroba umělých hnízd pro čmeláky, 3) drobné vodní plochy, 4) mrtvé dřevo pro houby a jiné saproxylické organismy, 5) plošky s kopřivou dvoudomou pro housenky denních motýlů. Všech pět opatření poskytuje extra biotop pro reprodukci, a tudíž mohlo být očekáváno zvýšení populace, nikoli jen přesun jedinců ze zahrady do zahrady.
Hnízda pro samotářské včely byla vyvěšena ve výšce 1,5 m na slunná místa s jižní expozicí. Úly byly trojího typu: 1) plechovky naplněné stébly z papíru (105-100 mm x 70 – 75 mm), 2) dřevěné špalky (50 x 50 x 100 mm) s vyvrtanými slepými otvory, 3) plastové kanalizační trubky o průměru 110 mm naplněné stonky z bambusu a opatřené víčkem z jedné strany. V roce 2002 byl instalován v 80 zahradách pár dřevěných špalků.
Pro čmeláky byly rovněž vyráběny tři typy příbytků: 1) terakotové květináče se zakrytým odvodňovacím otvorem, vyplněné čalounickou bavlnou, obrácené dnem vzhůru a posazené na dlaždici tak, aby hrana květináče překrývala dlaždici o cca 20 mm, 2) terakotové květináče v zemi – s nezakrytým odvodňovacím otvorem, 3) dřevěné budky – s 20 mm vstupním otvorem vyplněné čalounickou bavlnou.
Drobné vodní plochy byly vytvořeny instalací plastových nádob o délce 700 mm, šířce 300 mm a hloubce 250 mm. Nádoby nebyly zapuštěny do země, přístup byl pouze z jedné strany pomocí plastového plůtku.
Do každé zahrady bylo umístěno 6 čerstvě pokácených špalků bříz (délka 600 – 800 mm, průměr 70 – 150 mm).
Úly pro samotářské včely a vosy byly využívány ve všech 20 zahradách, 15 v letech 2000 a 2001, 17 v roce 2002. Nejčastěji byly využívány trubky s bambusem a dřevěné špalky s 4 mm otvory. Bylo zaznamenáno 14 druhů samotářských včel nebo vos. 
Z 80 párů dřevěných špalků hnízdily samotářské včely v 36 (45%). Více byly využívány dřevěné špalky umístěné na slunci než ve stínu. Nejvyšší obsazenost byla u 4 mm otvorů.
Z 20 zahrad, kde bylo sledováno více typů hnízd, byly soustavy dřevěných bloků obydleny v 15 zahradách, zatímco osamocené dřevěné bloky jen v deseti.
Žádný ze tří typů příbytků pro čmeláky nebyl ve sledovaných třech letech využíván.
Po 23 měsících zůstalo 19 z 20 hromad březových špalků nenarušených. Rozklad dřeva nebyl viditelný na žádné ze zahrad a nebyly zaznamenány žádné druhy saproxylických bezobratlých. Byly ale zaznamenány čtyři druhy hub a množství dalších organismů.
Na ploškách s kopřivami byly z denních motýlů nalezeny za tři roky pouhé dvě larvy babočky bílé C. Nicméně kopřivové plošky přitáhly další specialisty, mj. dva druhy nočních motýlů.
Výsledky jednotlivých metod se z hlediska jejich podpory městské biodiverzity značně lišily. Některé experimenty se zcela nebo téměř zcela neosvědčily, zatímco jiné byly velmi úspěšné. Jako v jiných typech prostředí i na zahradách se osvědčilo umístění příbytků pro samotářské včely. Osídlení bylo rychlé a obsazenost lokalit vysoká. Některé ze zjištěných druhů jsou ochranářsky významné (Pseudomalus violaceus).
U čmeláků byl v zájmové oblasti zjištěn výskyt 9 druhů. Nevyužívání umělých příbytků tedy nelze vysvětlit prostou nepřítomností čmeláků. Je možné, že čmeláci nemají v městském prostředí omezenou nabídku vhodných hnízdních lokalit. Dalším vysvětlením je nevhodnost umělých příbytků. Zvláště květináče zahloubené v půdě často dosti zvlhly, což naznačuje, že se mohou uplatnit jen v dobře propustných půdách. Příbytky mohly být rovněž umístěny na pro čmeláky nevhodná místa. Nejvhodnější bývá umístit hnízda tam, kde jsou pozorovány královny pátrající po novém příbytku. V okolní krajině to jsou často neobdělaná půda, břehy, křoviny atp. Je pravděpodobné, že čmeláčí královny nehledají potenciální hnízda v zahradách, které tyto prvky postrádají. Výsledky naznačují, že pro úspěšnou podporu čmeláků může být účinnější vytvořit na zahradě vhodná mikrostanoviště než instalovat samotné příbytky.
Experiment s vodními plochami prokázal, že i u malých vodních ploch může být vodní biotop zachován po tři roky. Biotop hostil spektrum bezobratlých druhů i žáby (přes omezený přístup na vodní plochy). Na druhou stranu, některé běžné druhy vodních živočichů zde nebyly nalezeny. Vzhledem k tomu, že zahradní rybníčky mohou být několikanásobně rozlehlejší než studijní plochy, existuje tak i vyšší pravděpodobnost, že budou osídleny dalšími kolonizátory. Budování zahradních rybníčků je obzvláště významné v kontextu jejich úbytku v okolní krajině. Byl zde prokázán výskyt zelených skokanů a čolka obecného i č. hranatého.
Ukazuje se, že u hromad dřeva ponechaných k zetlení je proces rozkladu pomalý, že se omezuje na rozvoj hub v průběhu několika málo let. Nicméně, na hromadách dřeva se zachycuje opad a zachovává se vlhké mikroklima, které může být příznivé pro mnohé druhy organismů.
Skutečnost, že se na ploškách s kopřivami téměř nevyskytovaly housenky denních motýlů, je možné vysvětlit mj. tím, že výskyt živné rostliny pravděpodobně není pro druh limitujícím zdrojem. Navíc pokusné plošky s kopřivami mohly být pro výskyt housenek příliš malé. Na druhou stranu poskytovaly kopřivy biotop pro některé specializované druhy bezobratlých. Nicméně, vzhledem k častému výskytu kopřivy nelze očekávat, že by přídatné plošky na zahradách byly významným biotopem pro bezobratlé.