Mechy jako indikátory a diagnostické druhy starobylých lesů: případová studie ze Šlesvicka-Holštýnska

Mechy jako indikátory a diagnostické druhy starobylých lesů: případová studie ze Šlesvicka-Holštýnska

Práce zaplňuje informační mezeru pro potenciální využití mechorostů jakožto druhů indikujících přítomnost starobylých porostů. Autoři vynesli data o distribuci na les vázaných mechorostů vůči mapě lesních porostů starších více než 200 let. Byly identifikovány dvě skupiny mechorostů charakteristické pro věkovité porosty rozdílného charakteru, jež mohou být v budoucnu využity jako zcela relevantní indikátor kontinuity porostu.

Využitelné výstupy: 
  • řada druhů je vázána na určitý soubor konkrétních podmínek v rámci stanoviště. Pokud dojde ke změně těchto podmínek (vlivem znečištění apod.), tyto druhy vykáží nějakou reakci (populační pokles apod.). Takovýmto druhům říkáme indikační příp. diagnostické.
  • indikátory starobylých porostů vypovídají o tom, že dané lesní stanoviště vykazuje dlouhou kontinuitu tedy jde o stanoviště, jež bylo nepřetržitě zalesněno po několik století.
    • v rámci Britských ostrovů je starobylým lesem rozuměn takový porost, jehož existence se datuje před rok 1600. V podmínkách střední Evropy jde o porosty o dvě století mladší.
  • autoři hledali odpovědi na následujcí otázky: 1) přítomnost kterých mechů lze spojit s přítomností lesa?, 2) existují skupiny mechů spjaté s určitými podmínkami různých lesů?, a 3) mohou být mechy využity jako druhy indikující věkovitý porost?
  • studovaným územím byl spolkový stát Šlesvicko-Holštýnsko na severu Německa (viz Příloha 1). Pro účely studie bylo území proloženo čtvercovou sítí o rozměru buněk 5,5 x 5,5 km. Autoři využili floristické záznamy z let 1974 - 2003.
    • bylo identifikováno 328 druhů mechorostů s vazbou na les. 65 z nich bylo vázáno na uzavřený les, 11 na lesní okraje a mýtiny, 144 byly druhy lesní s výskytem i v jiných habitatech, 108 se vyskytuje především na otevřených stanovištích, ale lze je dohledat i v lesích.
      • tyto mechy byly dále rozděleny dle kategorií substrátové vazby na: mechy na kůře, na mrtvém dřevě, na skále a na půdě. Dále byly kategorizovány dle stupně ochrany a byla ověřena jejich přítomnost v každé buňce sítě.
    • byla určena rozloha lesa a jeho podíl v rámci každé buňky. Za starobylý les byly považovány porosty starší než dvě století (viz Příloha 1, 2).
  • byly nalezeny dvě skypiny mechorostů typické pro starobylé porosty. Skupina E. striatum, sdružuje 17 druhů. Druhy této skupiny upřednostňují vlhké polopřirozené listnaté lesy s mocným půdním profilem. Skupina E. glaucum zahrnuje 14 druhů preferující kyselé porosty bučin, doubrav a jehličnanů (viz Příloha 3).
  • skupina P. schreberi byla identifikována jako soubor druhů indikující současné porosty mladší než dvě století. Jde o 30 světlomilných druhů s preferencí půdy jako substrátu. Jde o druhy mladých lesních porostů spojených s disturbancemi.
     
Grafické přílohy: 
Mechy jako indikátory a diagnostické druhy starobylých lesů: případová studie ze Šlesvicka-Holštýnska
Mechy jako indikátory a diagnostické druhy starobylých lesů: případová studie ze Šlesvicka-Holštýnska
Mechy jako indikátory a diagnostické druhy starobylých lesů: případová studie ze Šlesvicka-Holštýnska
Zdroj: 
Mölder A., Schmidt M., Engel F., Schönfelder E., Schulz F. (2015): Bryophytes as indicators of ancient woodlands in Schleswig-Holstein (Northern Germany). Ecological Indicators 54: 12-30
Zadal: 
Zuzana Blažková