Mechorosty tlejícího dřeva a jejich vztah ke druhu stromu a stádiu rozkladu v přirozeném jedlobukovém lese v České Republice

mrtvé dřevo ve všech stádiích rozkladu představuje zásadní prvek lesního ekosystému. Padlé větve, kmeny či stojící souše vytváří malé hotspoty lesní biodiverzity, které poskytují živný substrát, zdroj potravy či úkrytů mnoha specializovaným (saproxylickým tj. na mrtvé dřevo vázaným) druhům - rostlinám, houbám, bezobratlým či drobným obratlovcům.

vyšší početnost a různorodost mrtvého dřeva je v letitých původních porostech přitahuje bohatší společenstva saproxylických organismů.

rozkladem dřeva dochází ke změnám mechanických a chemických vlastností dřeva jakožto živného substrátu a tyto změny jsou reflektovány ve složení společenstev mechorostů.

• na počátku rozkladu, převládají na kmeni epifytické druhy vázané na kůru. Rozdílné druhy stromů na sebe váží různá společenství mechorostů a to díky rozdílům ve struktuře kůry. I v pozdějších fázích tlení samotného dřeva nejdeme rozdíly mezi přítomnými mechorosty - tyto rozdíly jsou dány odlišným chemizmem dřeva listnáčů a jehličnanů.

• nejvíce druhů naleznema na dřevě v průběhu tlení. V této přechodné fázi nalezneme nejvíce zástupců od různých skupin - epifyty, oportunistické druhy a striktně epixylické (na povrch dřeva vázané) druhy. Mezi striktně epixylické druhy patří játrovky, které jsou vysoce nachylné k vysušení. Epixylické druhy zcela převládají v pozdních fázích tlení, kdy jsou, s tím jak dochází k úplné dekompozici dřeva, postupně vytlačeny druhy pozemního substrátu.

• hlavním hnacím faktorem této sukcese je změna pH v prostředí substrátu. Hodnota pH ovlivňuje klíčení, růst a životaschopnost výhonků a šlahounů.

sběr dat pro účely práce byl proveden v Národní Přírodní Rezervaci Salajka v Moravskoslezských Beskydech. Salajka se rozkládá na 22 ha. Podloží podloží rezervace tvoří flyšové horniny a kambizem, na které rostou jedlové bučiny (61% porostů tvoří buk, 30% jsou jedle, zbytek jsou porosty smrku ztepilého a javoru klen).

• jde o velmi starý les, kde podíl tlejícího dřeva přesahuje 40% celkového objemu. Objem tlejícího dřeva je víc než z 84% tvořen jedlí.

bylo sledováno 57 padlých kmenů ve třech fázích rozkladu (viz Obr. 1). Po délce 5 m byly zapsány všechny nalezené mechorosty, které byly učeny do druhu a roztříděny do kategorií podle životní strategie na druhy epixylické, epifytické, epilitické (rostoucí na povrchu horniny), terikolní (rostoucí na povrchu půdy), a oportunní (rostoucí na mnoha površích).

• bylo změřeno pH na povrchu 38 kmenů. V závislosti na fázi tlení byla zaměřena buď kůra anebo dřevo. Všechna měření byla provedena během jednoho dne za konstantních povětrnostních podmínek.

na padlém dřevu bylo nalezeno 68 druhů mechorostů (19 játrovek, 49 mechů). V bučinách byla vyšší druhová diverzita mechů než v jedlových porostech, diverzita játrovek byla stejná pro jedlové i bukové porosty (Viz Obr. 2).

nejvyšší diverzita mechorostů obecně byla zjištěna v průběhu dekompozice dřeva, počáteční a závěrečná fáze tlení měly obdobné hodnoty diverzity.

pH povrchu klád se lišilo podlo druhu stromu a fáze tlení. Ve finální fázi rozkladu bylo pH výrazně nižší než na počátku a v průběhu procesu. Nicméně, větší vliv na hodnotu pH má druh stromu. Naměřené hodnoty pH byly výrazně nižší u jedle.

z výsledků vyplývá, že pro zachování vysoké diverzity mechorostů je třeba udržet smíšené lesní porosty s dostatečným množstvím mrtvého dřeva v různých fázích rozkladu.