Management spásání luk rostoucích na vápencích a jeho dopad na ochranu společenstev brouků

Louky na Salisburské pláni leží na křídovém podloží. Po 50 let byla tato oblast nechána ladem a až v poslední době dochází k znovuzavedení pastvy na přibližně ¼ plochy, jehož cílem je zamezit šíření náletů. Spásání je prováděno nájemnými statkáři ve dvouletých cyklech po dobu 10 až 14 dní, kdy je dosaženo výšky porostu kolem 5 cm. Na hektar a rok se zde pase 0,25 kusu dobytka. Byly porovnávány následující režimy: nespásané louky, v nedávné době (tj. před 2 až 3 lety) zavedené spásání kravami, v nedávné době zavedené spásání ovcemi, dlouhodobé (kolem 10 let) spásání kravami a dlouhodobé spásání ovcemi. Na každé lokalitě odečítali na stanovených kvadrantech procentuální pokryvnost cévnatými rostlinami a mechorosty a stanovovali fytosociologická společenstva. Brouci nasbíraní na lokalitách byli pokud možno určeni do druhu a přiřazeni k jedné z potravních gild (rozhodující byla dieta larev).
Žádný z pěti typů zásahu neměl vliv na celkovou abundanci brouků, druhovou bohatost ani vyrovnanost. Diversita rostlin a procento pokryvnosti trávami positivně korelovaly jen s diversitou brouků. Pokud šlo o potravní gildu dravých a polyfágních brouků, tak jejich abundance byla větší na plochách s delší existencí spásání a na všech spásaných plochách byla i větší druhová bohatost. Zároveň dlouhodobé spásání ovcemi snižovalo relativní druhovou bohatost. Celková abundance fytofágních druhů se měnila v závislosti na typu spásání, kde vyšší byla také na dlouhodobě spásaných plochách, a na dlouhodobě ovcemi spásaných plochách byla vyšší i jejich relativní druhová bohatost. Uvnitř fytofágní gildy byla také nalezena závislost na typu spásání. Semeno- a květožravé druhy byly četnější na déle spásaných plochách, kořenožravé navíc i na krátkodobě skotem spásaných plochách. Na druhou stranu dlouhodobé spásání ovcemi snižovalo relativní druhovou bohatost listožravých brouků. Nutno však podotknout, že většina sebraných brouků patřila k relativně běžným druhům suchých luk.
Výsledky můžeme shrnout tak, že typ spásání neovlivňoval zásadní složení společenstev brouků, ale měl významný vliv na druhové složení a zastoupení jednotlivých potravních gild, ty jsou zřjmě spojeny se změnami rostlinného složení ploch a to hlavně snížením početnosti trsovitých trav (např. ovsík vyvýšený a srha laločnatá), které mají tendenci v plochách bez zásahu vytlačovat ostatní flóru. Dlouhodobé spásání pak vede k dominanci druhů jako je sveřep vzpřímený, což vedlo k nárůstu početnosti fytofágních brouků. Nutno však pamatovat na to, že spásání ten konkrétní rok na dané lokalitě snižuje potravní příležitosti pro fytofágní druhy a proto je důležitý management mozaikovitého spásání ob rok, které vytváří krajinnou mozaiku. Důležité je také uvědomit si, že spásání neovlivňuje jen nadzemní biotu, ale i brouky živící se na kořenech, neboť spásání pozitivně ovlivňuje rozvoj kořenového systému. Navíc musíme počítat s tím, že broučí společenstvo se významně změní až po delší době aplikace managementu spásání a nemůžeme tedy očekávat výsledky okamžitě. Pro vyhodnocování celkového vlivu by ale bylo třeba započítat i sekundární změny biotopu spojené se spásáním, které v této studii zahrnuty nebyly, jako je zhutňování půd. Broučí fauna by se v budoucnosti dala, pokud to podpoří další výzkum, použít k určení stavu i dalších bezobratlých na lokalitě.