Krajinná konektivita, biotopová struktura a aktivita netopýrů v zemědělské krajině

Intenzifikace zemědělské výroby způsobila pokles strukturních prvků v evropské zemědělské krajině, kde jsou přírodní biotopy stále více izolovány. Úbytek biotopových prvků má škodlivý vliv na biodiverzitu a ovlivňuje druhy netopýrů, které využívají vegetační prvky pro lov nebo migraci. V této studii sledovali autoři vliv konektivity a konfigurace krajinných prvků na letovou aktivitu, druhovou pestrost a rozmanitost hmyzožravých netopýrů. Byly rozlišeny tři gildy netopýrů podle druhově specifických akustických projevů. Bylo testováno, zda netopýři s kratším rozsahem echolokace jsou citlivější na fragmentaci biotopů než netopýři s vyšším rozsahem echolokace.
Aktivita netopýrů byla sledována na 225 mikrolokalitách na 15 studijních plochách ve Švýcarsku. Konektivita a tvar krajinných prvků byly analyzovány v GISu.
Aktivita netopýrů byla významně vyšší v okolí krajinných prvků v porovnání s otevřenými kontrolními plochami. Netopýři s krátkým rozsahem i vyšším rozsahem echolokace byli aktivnější v krajinách s vyšší konektivitou, ale úrovně optimální spojitosti se lišily mezi gildami. Druhová pestrost rostla významně s konektivitou, zatímco druhová rozmanitost nikoli. Celková aktivita netopýrů nebyla ovlivněna tvarem krajinných prvků.
Studie poukazuje na důležitost konektivity v zemědělské krajině pro netopýry. Netopýři s krátkým rozsahem echolokace jsou obzvláště citliví k fragmentaci krajiny. Lépe propojené prvky jsou zjevně vhodnější než jednotlivé izolované prvky (solitérní strom). Strukturálně rozmanitější krajinné prvky mohou pravděpodobně snížit populační ústup netopýrů a mohly by zlepšit podmínky i pro další ubývající druhy, např. ptáky. Lineární a ostrůvkovité prvky tvoří potravní biotopy a nášlapné kameny. Aktivita byla nejvyšší u optimálních hodnot spojitosti, které musí být vyhodnoceny zvlášť pro jednotlivé gildy a prostorově zacíleny na biotopy v regionu. Autoři navrhují zahrnout zvýšení strukturálních prvků pro zvýšení biotopové rozmanitosti jako součást agro-environmentálních opatření. Nové prvky by měly být umístěny blízkosti již existujících větších prvků. Autoři zároveň doporučují věnovat pozornost prostorovému rozmístění prvků a zavést monitoring účinnosti těchto opatření.