Krajina uvnitř a vně chráněných území: zhodnocení hlediska funkčnosti
Jaký je vztah mezi funkčností krajiny z ekologického hlediska (landscape functionality) zvýšenou mírou územní ochrany? Obecně řečeno, můžeme považovat krajinu v chráněných oblastech za „funkčnější“? Je možné říct, že vyšší stupeň ochrany garantuje i vyšší funkčnost? A jak se projevují nejrůznější krajinné prvky z hlediska zvýšení funkčnosti na nechráněných územích?
V této studii byla pro zhodnocení ekologické funkčnosti krajiny využita metrika krajinných struktur, odvozená z map krajinného pokryvu (land cover). Došlo ke srovnání chráněných/nechráněných území z hlediska funkčnosti, v rámci šesti odvozených skupin, včetně zhodnocení, jak různá úroveň ochrany území zvyšuje ekologickou funkčnost.
Na ortofotech z roku 2009 (s rozlišením 1 m) bylo celkem identifikováno 83 typů krajinných elementů různých kategorií, například orná půda, trvalé travní porosty, lesy, vodní plochy. Mapa byla nejprve vektorizována v programu ArcGIS 9.3, a poté byly vybrané krajinné prvky označeny příslušným kódem. Ten konkrétní prvek začleňoval do nadřazené kategorie (dle půdního povrchu) a přiřazoval charakteristiky podle ekologické kvality (z dat mapování Natura 2000). Na základě podkladů dodaných AOPK byl vytvořeny dvě interaktivní mapy chráněných území. První vycházela z dat o maloplošných chráněných území všech kategorií, druhá pak z velkoplošných chráněných území, biosférických rezervací, národních parků a přírodních parků/klidových zón a Naturových území. Následně byly tyto mapové vrstvy aplikovány na překryv nechráněných území, a porovnávána ekologická funkčnost uvnitř a vně chráněných území, v rámci tří náhodně vybraných ploch.
- Průměrná funkčnost krajiny byla obecně (i numericky) vyšší uvnitř chráněných území. Výsledky napovídají, že území s ochranným statutem hrají významnou roli v celkové míře funkčnosti krajiny. Vyšší stupeň územní ochrany se i významně podílí i na vyšší funkčnosti.
- Více než 80% chráněných území bylo pokryto krajinnými prvky vyznačujících se vysokou funkčností u všech tří modelových typů sledovaných území (ve srovnání se 40 % u nechráněných oblastí). Horské zemědělské oblasti uvnitř chráněných oblastí pak byly hodnotnými krajinnými elementy pokryty z 47%, ve srovnání se 17% u území bez ochrany.
- Funkčnost krajiny bylo vyhodnoceno na základě přítomnosti/míry vzájemné propojenosti (konektivity) a rozdělena do šesti kategorií, dle funkčních skupin na: spojující koridory (umožňující migrace organismů mezi jednotlivými krajinnými elementy), narušujícími koridory (komplikujícími migrace organismů, většinou silnice, železnice), hodnotný matrix (krajinné elementy s vyšší ekologickou hodnotou), narušený matrix (povrch s výrazným antropogenním ovlivněním), umělý matrix (uzavřené oblasti, průmyslové oblasti, skládky) a nášlapné kameny (proxy-habitaty, remízky, háje, opuštěné lomy).
- Z hlediska průměrné funkčnosti skupin panovaly značné rozdíly mezi narušeným/umělým matrixem v obou vrstvách vytvořených map. Vyšší funkčnost zde byla zaznamenána jen u nášlapných kamenů, kde byla střední hodnota funkčnosti vyšší i u nechráněných částí druhé mapové vrstvy.
- Analýzy potvrdily, že krajinné elementy situované v chráněných oblastech mají obvykle vyšší hodnoty ekologické funkčnosti, na rozdíl od těch mimo chráněné oblasti. Krajinné elementy s vyšší ekologickou hodnotou náleží obvykle k „hodnotnému matrixu“, nebo jsou koridory napojeny na ostatní skupiny s vyšší ekologickou funkčností.
- Metrika krajiny, jako podklad pro zhodnocení průměrné funkčnosti, je do značné míry ovlivněna charakterem jednotlivých elementů. Například liniové koridory (ať už spojující či rozdělující) mají vyšší hodnoty, než ty kompaktnější.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
