Koridory v městské krajině ovlivňují společenstva členovců domácích zahrad

Ekologické koridory jsou krajinnými prvky, které brání negativním účinkům fragmentace prostředí. V městské krajině může být budování zelených koridorů způsobem jak omezit fragmentaci a zvýšit „běžnou biodiverzitu“. Cílem této studie bylo vyhodnotit účinnost koridorů v příměstské krajině využitím sledování společenstev členovců v městských domácích zahradách. Ačkoli se domácí zahrady vyznačují nízkou rozlohou, bývá jich velký počet a představují významné zastoupení zeleně ve městech. Nejsou ale příliš známé mechanismy zodpovědné za strukturu společenstev živočichů v zahradách. Autoři se zaměřili na tři významné taxony bezobratlých – pavouky, střevlíky a drabčíky. Pro zjištění účinnosti koridorů byly porovnány druhová pestrost, početnost, taxonomické a funkční složení společenstev lesů (považovaných za zdrojové populace), lesnaté koridory spojené s lesními enklávami a živé ploty dvou typů zahrad – spojených s koridory a oddělených od koridorů. Sledování proběhlo na čtyřech lokalitách v okolí Paříže.
Celkem bylo odchyceno 1262 jedinců pavouků, 398 střevlíků a 1446 drabčíků patřících 75, resp. 25, resp. 61 druhy. Byl zjištěn vliv typu zeleně u drabčíků a pavouků. Byla zjištěna nižší druhová pestrost drabčíků u oddělených zahrad než u ostatních typů (zdrojové lesy či parky, koridory, zahrady napojené na koridory) a nižší početnost drabčíků a pavouků u oddělených zahrad než u ostatních typů. Početnost střevlíků významně poklesla se vzdáleností od zdroje a byla ovlivněna vegetačním pokryvem.
Koridory, zdroje, napojené zahrady a oddělené zahrady hostily významně odlišná společenstva členovců. Nicméně, společenstva napojených zahrad byla blízko společenstvům koridorů. Spojitost koridorů byla významná pro střevlíky a drabčíky, zatímco vzdálenost od zdroje byla významná jen pro střevlíky.
Zdrojové lokality charakterizované společenstvy pavouků s vysokou afinitou k lesním formacím se odlišovaly od ostatních typů. U drabčíků a střevlíků byly zdrojové lokality na jedné straně gradientu představujícího pokles afinity k lesním formacím k zvýšení rozptylových schopností. Oddělené zahrady byly na opačném konci gradientu. U drabčíků a střevlíků mělo napojení na koridor a spojitost matrice pozitivní vliv na habitatové specialisty a druhy s nízkou disperzní schopností.
Z výsledků vyplývá, že koridory významně ovlivnily složení společenstev členovců okolních zahrad a napomohly rozptylu mnoha druhům. Bylo zjištěno, že taxonomické a funkční složení společenstev střevlíků, drabčíků a pavouků  u napojených zahrad bylo blíže těm u zdrojových lokalit a koridorů než u oddělených zahrad. Byly zjištěné identické reakce všech tří taxonomických skupin vzhledem k omezením vyplývajícím z rozptylu druhů. Společenstva druhů s nízkým rozptylem byly spjaty se zdrojovými lokalitami, koridory a napojenými zahradami. V menší míře to ale platilo u pavouků. U uvedených tří typů zeleně se vyskytovaly druhy spjaté s lesním prostředím. Lesní druhy jsou obvykle citlivější na fragmentaci a potřebují koridory více než ostatní druhy.
U drabčíků byl nalezen vliv koridorů na druhovou pestrost i početnost. Bez napojení na koridor sestávala společenstva drabčíků z několika málo druhů s výraznými rozptylovými schopnostmi, které jim umožní migraci na několik kilometrů. Zdrojové lokality naopak hostily např. bezkřídlý druh P.brunnea. Na rozdíl od mnoha jiných studií měl vegetační pokryv nevýznamný vliv na složení společenstev. Tento výsledek může být způsoben nízkou variabilitou v pokryvu vegetace u živých plotů.
Střevlíky ovlivňují mechanismy operující v širších měřítcích. Nebyla zjištěna nižší druhová pestrost nebo početnost střevlíků v oddělených zahradách a celkově byl zde jejich výskyt dost vzácný. To může být způsobeno jejich vzácností i ve zdrojových lokalitách. Početnost střevlíků byla negativně ovlivněna vzdáleností ke zdroji. Napojené zahrady blíže ke zdrojovým lokalitám hostily více lesních druhů.
Nebyla zjištěna nižší druhová pestrost pavouků u oddělených zahrad. Pavouci jsou schopni dispergovat na vzdálenosti od stovek metrů po desítky kilometrů. Mnoho druhů je schopno překonat oddělené zahrady.
Z výsledků vyplývá, že role koridorů, a v menší míře krajinné matrice jsou určující pro zvýšení biodiverzity městské zeleně. Zvyšují rozptyl a snižují vliv izolace krajinnou matricí. Je třeba zdůraznit jejich roli při zachování „běžné“ biodiverzity a podpořit budování zelených koridorů jako důležitou součást městské infrastruktury. Pro některé skupiny druhů je zapotřebí ovlivňovat krajinu v širším měřítku.