Kontaminace těžkými kovy z potravy sýčka obecného
Rostoucí lidská populace a technický rozvoj přináší stále větší produkci chemických látek nejrůznějšího druhu, které se dostávají do životního prostředí. Přítomnost některých z nich může mít díky jejich bioakumulativnímu potenciálu negativní vliv na živočichy, obzvláště druhy vyšších trofických hladin. Autoři článku sledovali hladiny kadmia, s nímž se mohou jedinci sýčka obecného setkat ve své potravě. Zjistili, že riziko otrav roste především s podílem žížal v jídelníčku.
- Studie probíhala v Holandsku v deltě Rýna.
- Složení potravy bylo vypočítáno pro každý měsíc roku pro 3 rozdílné biotopy (niva, pastvina, sad) podle zastoupení 6 hlavních typů potravy sýčka (žížaly, terestričtí brouci a čtyři druhy drobných savců).
- Nejdostupnější potravou sýčků jsou žížaly, které představují více než 60 % biomasy dostupné potravy ve všech 3 typech biotopů. Následují brouci (20 %) a hraboši polní (15 %).
- Sýčci v Holandsku však loví nejčastěji hraboše (okolo 50 % ve všech typech biotopu), následují žížaly a zemní brouci.
- Zastoupení drobných savců je ale díky pravidelným početním výkyvům nejvariabilnější složkou potravy. Význam brouků vzrůstá na jaře a v létě, význam žížal je největší na začátku jara a na konci léta.
- Největší množství kadmia se do těla sýčků dostává v nivním biotopu, méně na pastvinách a v sadech.
- Denní příjem kadmia roste se zastoupením žížal v potravě (83 % celkového kadmia v sadech a 93 % na pastvině).
- Naopak s rostoucím podílem hrabošů příjem kadmia klesá.
- V případech populačních propadů hrabošů a dostatečné dostupnosti žížal mohou hladiny kadmia dosahovat v denním příjmu až toxických hladin.
- Odhad environmentální zátěže by měl být součástí ochranářských strategií.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.