Ekologická specifika podčeledi Tetraoninae (tetřevi)

Podčeleď Tetraoninae (tetřevi) tvoří velké až středné velké ptáky z řádu hrabaví (Galliformes) žijící jen na severní polokouli. Mezi nejznámější zástupce skupiny patří tetřev hlušec (Tetrao urogallus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix) a jeřábek lesní (Bonasa bonasia), kteří se rovněž vyskytují i v České republice. Druhy této podčeledi jsou specificky vázané na stanoviště a ekosystém, kde se přirozeně vyskytují. Dané druhy se označují jako tzv. deštníkové druhy, neboť jejich ochranou docílíme ochrany celého ekosystému. Nicméně tetřevi jsou citliví na řadu faktorů snižující v současnosti extrémně velikost jejich populací. Faktory ohrožující jejich přežití jsou zejména: ztráta přirozeného habitatu, fragmentace prostředí, změna klimatu a rušivé lidské aktivity (např. sporty a aktivity s nimi spojenými v době hnízdění a jiné).

1. Studie popsala kombinaci environmentálních parametrů a jejich mezních hodnot, podle kterých lze předpovědět výskyt zájmových druhů lesních ekosystémů – v tomto případě se jednalo o jeřábka lesního (Bonasa bonasia) a tetřeva hlušce (Tetrao urogallus). Výzkum a sběr dat proběhl ve Švýcarsku na třech horských lokalitách. Autoři zahrnuli do studie následující habitatové proměnné: stadium sukcese, strukturní charakteristiky a individuální charakteristiky. Výsledky ukázaly, že se tetřev vyskytoval na místech s velkou pokryvností bylinného patra a tam, kde byl dostatek stromů s nízko položenými větvemi. Tetřev se naopak vyhýbal porostům s vyšším podílem smrku ztepilého a buku lesního. Celkem analýza komplementarity určila čtyři kombinace habitatových charakteristik, které ovlivnily přítomnost tetřeva. Jeřábek preferoval místa s bohatě vyvinutým bylinným patrem tvořeným kapradinami, bylinami a borůvčím. Jeho přítomnost byla dále vázána na porosty s jeřáby, či jinými listnáči, které druhu sloužily jako potravní zdroj. Ve výsledku, přítomnost jeřábka určovaly tři kombinace habitatových proměnných. Studie nepotvrdila nálezy předchozích výzkumů tvrdící, že příslušné druhy preferují rozdílná stadia sukcese. Preference obou druhů pro vyšší pokryv bylinného patra, případně nízko položené větve, lze vysvětlit potřebou úkrytu pro kuřata.
identifikace-doplnujicich-se-habitatovych-promennych-umozni-tvorbu-managementu-siteho-na-miru-indivi

2. Populace všech tří druhů tetřevovitých ptáků žijících ve Finsku – tetřívka obecného (Tetrao tetrix), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), jeřábka lesního (Bonasa bonasia) - čelily mezi lety 1964 a 1988 poklesu úspěšnosti hnízdění. Ve stejné době docházelo i k velkoplošnému vysoušení mokřadů zejména v jižní, a hlavně pak centrální části Finska. Zmeliorováno bylo přibližně 6 mil ha půdy. Autorům se podařilo prokázat souvislost mezi budováním drenáží, množstvím srážek na jedné straně a poklesem úspěšnosti hnízdění, a to u všech zmíněných druhů. Tento závěr je překvapivý s ohledem na to, že ekologické preference všech tří druhů nejsou totožné. Jen tetřívek preferuje vysloveně mladé lesní porosty a rašeliniště, narozdíl od tetřeva nebo jeřábka, kteří se více vyskytují ve starších lesních porostech. Avšak minimálně na jihu Finska byla krajina již natolik fragmentovaná, že i tetřev s jeřábkem byli nuceni jít do mladších lesních porostů, a tedy i tyto druhy byli budováním drenáží ovlivněni. Vliv odvodňování na mortalitu kuřat byl jak přímý, tak nepřímý (např. vliv na potravu kuřat, predace hnízd, utonutí kuřat ve strouhách). Z toho důvodu je pro ochranu tetřevovitých nezbytné zahrnout či neobnovovat alespoň některé hlubší strouhy.
velkoplosne-odvodnovani-ovlivnuje-hnizdni-uspesnost-tetrevovitych

3. Studie se zabývala faktory ovlivňující selekci stanoviště tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v Alpách, kde autoři sledovali mezi lety 2003 a 2006 za pomocí vysílaček 30 jedinců daného druhu (15 samců, 11 neúspěšně a 4 úspěšně hnízdící samice). Autoři studie sledovali následující charakteristiky prostředí: strukturu vegetace, pokryvnost rostlinami, topografii terénu, vzdálenost od lidské infrastruktury a rušení lidmi, a dostupnost potravy. Ze všech sledovaných charakteristik nejlépe výskytu tetřívku odpovídala struktura vegetace, a pro výskyt samic i skladba vegetace a výskyt lidské infrastruktury a turismu. Na rozšíření samců měla zase vliv topografie terénu (vybírali si spíše strmější místa). Vliv výskytu mravenišť se v této studii neukázal. Tetřívci se vyskytovali nejvíce tam, kde byla heterogenita porostu největší. Úspěšně hnízdící samice se navíc objevovaly v místech s nízkým travním porostem (do 10 cm). Pro úspěšný management populací tetřívka je tedy nejdůležitější zachovávat věkově různorodou mozaikovitou strukturu jeho stanovišť. Je ale zároveň důležité hledět na rozdílné nároky obou pohlaví, jak vyplývá i z této studie. Bylo již dříve prokázáno, že krypticky zbarvené samice jsou aktivní hlavně přes den (i proto, aby zajistili dost potravy svým kuřatům), zatímco aktivita tmavých samců je omezena spíše na dobu soumraku a úsvitu. Pro úspěšné rozmnožování tetřívka je též nutné omezit turistickou aktivitu v kritické době.
role-struktury-vegetace-heterogenity-prostredi-pro-vyber-mikrohabitatu-tetrivkem-obecnym

4. Na základě výzkumu v rakouských centrálních Alpách bylo odhadnuto, které ze studovaných faktorů mělo největší vliv na výskyt tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a bělokura horského (Lagopus muta helvetica). Cílem bylo vyhodnotit díky rozmístění trusu a následného statistického modelování habitatová specifika a distribuci daných druhů. Ačkoliv podobných studií už bylo provedeno více, liší se závěry jak mezi Skandinávií a Alpami, tak v rámci Alp. Poukazují tak na nutnost vlastních studií v dalších lokalitách, pokud pro tato území chceme naplánovat co nejvhodnější management a zvýšit úspěšnost regionálních záchranných programů. V tomto případě jsou hlavními faktory u tetřívka pokryvnost drobnými keři, jejich výška, mozaikovitost a výskyt mravenišť. U bělokura to byla opět pokryvnost drobnými keři a jejich výška, navíc i výskyt ploch s kamenitým substrátem. Ze studií tedy vyplývá, že výsledné preferované charakteristiky prostředí obou druhů jsou průnikem mezi nutností mít dostatečné možnosti úkrytů, dostatek potravy a dostatečný přehled o svém okolí. Tyto závěry potvrzují závěry předchozích studií a ukazují komplexitu, s jakou je potřeba přistupovat k managementu prostředí.

jaky-habitat-preferuje-tetrivek-obecny-belokur-horsky

5. Studie se zabývala dvěma faktory ovlivňující kuřata tetřívků obecných (Tetrao tetrix) – dostupnost potravy a úkrytu před predátory. Vzájemné působení těchto dvou faktorů na sebe zkoumali autoři článku v letech 2004–2007 v centrálních a jižních Alpách. Autoři sledovali vysílačkami označené samice tetřívků i s jejich snůškami a porovnávali, zda se vyskytují tam, kde je i nejvíce hmyzu. Téměř všechny samice, které úspěšně vyvedly svá mláďata, preferovaly travnaté habitaty s křovinami a s roztroušenými stromy. Naopak největší biomasa hmyzu byla zjištěna na lukách a travnatých habitatech s křovinami. Samice tetřívků nevyhledávaly tedy místa, která byla nejhojnější na potravu, ale ta, kde mají dostatek úkrytů před predátory. Ochranáři by se měli pro zachování populací tetřívka a vhodných podmínek pro jeho rozmnožování zaměřit na udržování mozaiky vřesovcových keřů a travin s mladými i dospělými stromy. Dané prostředí je v současných Alpách, stejně jako v České republice, ohroženo ztrátou tradičního managementu krajiny, a opuštěné plochy opět zarůstají. Z toho důvodu je nezbytné obnovovat pastviny s pásy dřevin namísto velkých travnatých ploch. Jedním z navrhovaných způsobů by mohlo být znovuzavedení pastvy krav a kozí, které jsou schopny v dlouhém měřítku redukovat nárůst dřevin a vřesovců.
vyber-habitatu-slepic-tetrivka-s-mladaty-ovlivneny-nutnosti-ukryvat-se-pred-predatory

6. Při poklesu početnosti tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v Evropě se běžně uvažuje o vlivu lesnictví, i přestože nebyla dosud udělána žádná analýza, která by tento předpoklad statisticky testovala. Předpokládá se zejména, že tetřevi jsou závislí na přítomnosti staršího lesa. Ve Finsku docházelo k rozsáhlým změnám v lesním hospodaření až po druhé světové válce, kdy začala být výběrová těžba dřeva nahrazována holosečemi a umělým vysazováním semenáčků. Od té doby je zaznamenán úbytek populací tetřeva, který se zastavil až v 90. letech. Autoři studie otestovali vliv změny věkového složení lesů na populace tetřeva v letech 1965 až 1988. Ačkoli byl na celém území Finska prokázán setrvalý pokles populace tetřevů přibližně o 4 % za rok, jeho provázanost se změnou věkové struktury lesa v krajinném měřítku se spolehlivě prokázat nepodařilo. Autoři tedy upozorňují na před kladením přílišného důrazu na vliv věkové struktury lesa na populace tetřevů, ale přiznávají, že s poklesem populací tetřeva hlušce v Finsku může souviset jiný netestovaný faktor související s lesnictvím. A proto autoři článku doporučují, aby se lesní hospodáři zaměřili spíše na celkové udržení pokryvnosti a fyziognomii jednotlivých lesních úseků, kladli speciální důraz na zachování stavu tokanišť a nepřeceňovali význam věkové skladby lesa.
mohou-za-pokles-populaci-tetrevu-ve-finsku-zmeny-ve-vekove-skladbe-lesa