Jsou umělé vodní nádrže adekvátní náhradou přirozených?
Tak jako na celém světě, i ve Středomoří se řada druhů potýká s úbytkem vhodných biotopů. Nejvýraznější je tento stav v zemědělsky využívaných oblastech. U obojživelníků je úbytek životního prostředí zvýrazněn nutností najít si vhodný biotop dvakrát během svého pravidelného ročního cyklu – vodní biotop k rozmnožování a terestrický v období mimo rozmnožování. Portugalští herpetologové Mário Ferreira a Pedro Beja si položili otázku, zda jsou uměle vznikající či zakládané vodní nádrže uprostřed zemědělské krajiny plnohodnotnou náhradou přirozených rozmnožovacích lokalit. V jejich sledované oblasti došlo mezi lety 1991 a 2009 k úbytku 56% přirozených vodních ploch, z nichž celých 89% zmizelo díky zemědělské činnosti. Překvapivě stejným tempem docházelo k úbytku i v národních parcích.
- Celkem se podařilo shromáždit data ze 38 stálých vodních nádrží, 31 umělých nádrží, 21 potoků, 17 vodou naplněných příkopů a 15 zavodňovacích struh.
- Druhová diverzita obojživelníků přepočtená na jednotlivou plochu byla pro přirozené vodní nádrže dvojnásobná ve srovnání s ostatními typy nádrží.
- Z 10 zaznamenaných druhů mělo sedm nejvyšší denzitu v přirozených nádržích, přičemž v ostatních byly velmi vzácné nebo se nevyskytovaly vůbec.
- Pouze jediný ekologicky oportunní druh Pelophylax perezi (druh ze skupiny „zelených“ skokanů) dosahoval vysokých početností i v umělých nádržích a zavodňovacích strouhách.
- Výsledky ukazují, že při ochraně obojživelníků by měl být v první řadě kladem důraz na zachování původních přirozených lokalit. Náhradní umělé lokality nejsou adekvátním řešením jejich úbytku.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
