Jsou stále divocí? Hospodářské zásahy jako kroky k „polo-domestikaci“ lovených kopytníků

Domestikace je proces, který v sobě zahrnuje adaptaci na člověka a člověkem vytvořené prostředí. Člověk pak má kontrolu nad rozmnožováním i délkou života zvířat, nad prostorem, který zvířata využívají i nad jejich potravními zdroji. Populace lovených kopytníků se stále častěji blíží stavu domestikace a ztrácí své divoké znaky.
V Evropě je lov relativně běžný. Zásahy do přirozeného prostředí lovné zvěře (především kopytníků) většinou zahrnují oplocení určitého území za účelem zvýšení hustoty zvířat na daném území a odstranění predátorů. V Evropě většinou nedochází k cílenému ovlivnění reprodukce.
Lov může měnit genový tok, genetický drift a selekci pro i proti určitým znakům. U domestikovaných druhů zvířat, například u skotu, je reprodukce často plně pod kontrolou člověka – dochází k umělé selekci pro požadovaný znak (například dojivost krav). U lovených zvířat může docházet k odstraňování nejlepších jedinců, hlavně u trofejových zvířat, a to následně může mít  nežádoucí evoluční důsledky. Například u samců může vést odstraňování nejlepších samců k selekci na zmenšení trofejových znaků (např. paroží), nebo může ovlivnit sexuální selekci.
Dokrmování zvěře, hlavně v zimním období, může vést až k sezónní závislosti na umělém zdroji potravy. Dokrmování může dále ovlivňovat složení populace. Dodávání potravy za extrémních klimatických podmínek (tuhé zimy) se odehrává v čase, kdy běžně nejsilněji působí selekce – odstranění nejslabších jedinců. Dokrmováním se selekce snižuje. V oblastech, kde zvěř běžně migrovala za potravou, může docházet až k vymizení migrace. 
Dalším znakem domestikace je také odstranění predátorů. Velcí karnivoři byli ve velkém odstraněni z mnoha oblastí, kde jsou populace lovených kopytníků. Selekční tlaky způsobené predací tak mizí a dochází ke změnám v chování kopytníků i v jejich fyziologii. Dalo by se říci, že člověk nahrazuje predátora – odstraňuje některé jedince z populace. Problém ovšem je, že člověk a predátor vybírají jedince, kterého odstraní podle jiných měřítek. Zatímco predátor odstraňuje z populace často menší a slabší jedince, člověk to dělá přesně naopak, často odstraní ty nejsilnější.
Zdá se, že populace lovených kopytníků se stále více blíží domestikovaným zvířatům. Dnes už by se daly zařadit do kategorie polo-domestikované populace (od domestikace se liší tím, že zde není kontrola člověka nad rozmnožováním zvířat). Člověk mění selekční tlaky v populacích kopytníků a ti se začínají více lišit od svých divokých protějšků.  Toto je zapotřebí vzít v úvahu při dalších zásazích. Měli bychom se snažit, abychom udrželi současné populace s tak divokými znaky, jak jen to jde. Další zvětšování kontroly nad populacemi lovených kopytníků může mít větší negativní dopady.  Další zvětšování hustoty kopytníků v lesích může mít vliv na současný stav biodiverzity a další dopady na fungování daného ekosystému.