Jsou kolaborativní agro-envi schémata užitečná pro biodiverzitu i zemědělce?

Primárním úkolem, který si vytýčila opatření shrnutá pod hlavičkou AES (agro-environmental schemes) je zvyšovat biodiverzitu v krajině, tím, že ovlivňují způsob a intenzitu hospodaření na jednotlivých farmách. Na příkladu Anglie je však demonstrováno, že více než třetina cílových druhů (savců, ptáků, čmeláků, obojživelníků, atd.) v době hnízdění využívá větší plochu, než kolik je rozloha průměrné farmy (146 ha), což vede k zamyšlení nad užitými geografickými měřítky opatření.
Nepřímo z toho vyplývá, že velkoplošná schémata ochrany krajiny jsou teoreticky účinnější, než ta realizovaná maloplošně (na farmách). Ideální by tedy bylo aplikovat AES v krajinném měřítku, a ne jen lokálně. Co na to ale místní, v tomto případě britští, farmáři?
Vznikla tak vize „collaborative AES“, (cAES) tedy plošné spolupráce zemědělců a farmářů v rámci užití agro-envi schémat, která by překrývala plošně větší území. 81 % z dotazovaných zemědělců by se v zásadě této formě spolupráce nebránilo, ale převážně by preferovali spíše jednotlivá lokální extenzivní opatření, než nějakou intenzivní formu, například tvorbu specializovaných habitatů.

Využitelné výstupy: 
  • Jaké jsou dosavadní výsledky programů AES v Evropě? V roce 2003 se průměrný stav území, na nichž bylo AES realizováno, projevil pozitivní odpovědí biodiverzity v 54 %. Zbývajících 46 % se projevilo neutrálně/negativně – 6 % vyloženě negativně, u 17 % došlo ke smíšeným výsledkům a u 23 % území nebyla zaznamenána srovnatelná změna. Vzhledem k vynaloženému času/energii/penězům je však nutné zmíněnou 46 % kategorii brát jako negativní, neboť nepřinesla očekávanou změnu.
  • Různá opatření AES byla do roku 2012 realizována v Anglii na 67,4 % zemědělské půdy. Většina z nich (86 %) byla realizována na bázi „vstupních a-e schémat“ (ELS). Ty se však téměř neprojevili pozorovatelnou změnou stavu biodiverzity, například zabráněním poklesu početnosti cílových ptačích druhů. Opatření ELS lze tedy charakterizovat jako „mělká“, neboť jejich skutečný přínos je malý. Zbývajících 14 % patřilo mezi HLS, tedy opatření intenzivnějšího řádu (například zmíněná podpora tvorby habitatů).
  • Problém „přímého pozitivního efektu na biodiverzitu“ podle autorů spočívá v tom, že řada opatření je realizována lokálně, zatímco areál konkrétních druhů je větší, než rozloha jedné takové farmy. Začali se proto soustředit na analýzu pojmů „plocha“ a „vzdálenost“ očima těchto druhů. Kolik lokalit (farem) v režimu AES se nachází v okruhu, akčním rádiu, čmeláka? Pokud například jen jedna, je zřejmé, že lokálně realizované opatření nepřineslo výrazné zlepšení stavu tohoto druhu. A proto se autoři začali soustředit na překryv lokalit AES s daty o výskytu cílových druhů.
  • V této studii byly zhodnoceny informace, získané formou osobní ankety, přímo do farmářů. Byli by schopni se podílet na cAES, a jakou formu realizovaných opatření by vítali? Zemědělcům a farmářům (už do programu AES zapojených, i nezapojených) bylo představeno devět scénářů možné spolupráce, s různou mírou intenzity spolupráce a realizace opatření. Na základě jejich odpovědí byly vyhodnoceny celkové postoje vůči cAES.
  • Detailní reakce a odpovědi farmářů lze popsat ve třech krocích – 1) raději vítají realizace opatření, která se dotýkají hospodaření na farmě plošně (než lokálně) 2) jsou obecně méně flexibilní, pokud jde o úpravy a zásahy do umístění jednotlivých prvků 3) v drtivé většině požadují výkupy území, na kterých se mají opatření realizovat.
  • Scénáře - Vytváření sítí tůněk, budování mokřin, rozšiřování živých plotů a alejí, cílené vysazování stromů a remízků, výsadba lesů a křovin, načasování sklizně ve shodě se sousedy (vytvoření mozaiky střídavé seče), umožnit části území návrat do polo-přirozeného stavu, realizovat specifická opatření pro zvýšení populací hrdliček či ohrožených druhů netopýrů – vyhodnotila většina zemědělců poměrně jednoduše. Tato opatření a schémata vítají, v zásadě proti nim nic nemají a rádi by je podpořili, pokud by se ovšem nemuseli nutně realizovat na jejich pozemku, ideálně, pokud by se jejich realizace nemusela vázat na omezení jejich produkce či snížení míry intenzity hospodaření.
Grafické přílohy: 
Jsou kolaborativní agro-envi schémata užitečná pro biodiverzitu i zemědělce?
Jsou kolaborativní agro-envi schémata užitečná pro biodiverzitu i zemědělce?
Zdroj: 
McKenzie J.A., Emery S.B., Frank R.J., Whittingham J.M. 2013: Landscape-scale conservation: collaborative agri-environment schemes could benefit both biodiversity and ecosystem services, but will farmers be willing to participate? Journal of Applied Ecology 50: 1274-1280.
Zadal: 
Radomír Dohnal