Jsou jepice (Ephemeroptera) dobrým biologickým indikátorem vodních ploch?

Larvy jepic jsou celosvětově známy pro svoji citlivost k vyčerpání kyslíku v tekoucích vodách, a proto jsou využívány v mnohých monitorovacích schématech. Jepice využívající stojaté vody nebyly pro účely biomonitoringu příliš využity, a je tedy žádoucí získat lepší povědomí o jejich rozšíření a o jejich nárocích na prostředí. Za tímto účelem byl zkoumán výskyt jepic na 104 rybnících ve Švýcarsku. Jejich rozšíření bylo zkoumáno ve vztahu k proměnným prostředí, zejména trofickému stavu (celkový obsah fosforu, celkový obsah dusíku a vodivost). Údaje o jepicích byly získávány jednou ročně během léta (červen až začátek srpna) od roku 1996 do roku 2005.
Jepice byly zaznamenány v 76 ze 104 sledovaných vodních ploch. Z 85 druhů vyskytujících se ve Švýcarsku bylo zaznamenáno 12 druhů pěti čeledí. Převažovaly druhy stojatých vod, nicméně druhy tekoucích vod se vyskytovaly také. Z 28 vodních ploch, kde nebyly jepice nalezeny, bylo charakterizováno vysokou nadmořskou výškou nad 1410 m (22 ploch) a vysokou trofií (6 ploch). Nicméně, jepice ne vždy absentovaly v hypertrofních rybnících. Dvoukřídlé jepice (Baetidae) se vyskytovaly ve 26 hypertrofních plochách a jepice čeledi Caenidae v 15 plochách. Stejně tak se jepice vyskytovaly i ve vodních plochách nad 1410 m n.m. Pokud se jepice vyskytovaly ve vodní ploše, dosahovaly nízké rozmanitosti. Průměrný počet druhů na plochu byl 1,9. Dominantními druhy byly Cloeon dipterum a Caenis horaria. Nejpočetněji byly zastoupeny druhy z čeledi Baetidae. Jepice z čeledi Caenidae se vyskytovaly pouze tam (a ne vždy), kde se vyskytovaly druhy čeledi Baetidae. Tato skutečnost může mít bioindikační hodnotu. K obvykle nízkému počtu jepic v těchto podmínkách může mít přídatný výskyt druhů z čeledi Caenidae význam z hlediska proměnných prostředí. Na druhou stranu, přítomnost vzácných druhů jepic byla spjata spíše se speciálními podmínkami než s trofií.   
Nízký počet zjištěných druhů souvisí s tím, že většina druhů jepic je adaptována  na život v tekoucích vodách, kde jsou podmínky zcela odlišné od podmínek stojatých vod. Nejodolnější druhy schopné snášet nízký obsah kyslíku a organické znečištění pochází z čeledí Caenidae a Baetidae. Nejčastěji se vyskytující druhy, Cloeon dipterum a Caenis horaria, jsou známy svou odolností k eutrofním podmínkám. Ostatní zaznamenané druhy patří k vzácným jepicím, vyskytujícím se ve speciálních podmínkách.  
Nebyl zaznamenán významný rozdíl v trofických proměnných ve vodních plochách s výskytem Cloeon dipterum (nebo Caenis horaria) a ve vodních plochách, kde se tyto druhy nevyskytovaly. Nicméně vztah mezi celkovým obsahem fosforu a výskytem Cloeon dipterum byl téměř signifikantní. Rovněž nebyl zaznamenán významný rozdíl v druhové pestrosti mezi vodními plochami s různou trofií. Na druhou stranu, rozdíl v pestrosti mezi hypertrofními a eutrofními rybníky se blížil statisticky významnému.
U obou nejčastěji nalézaných druhů vzrůstala pravděpodobnost výskyt s velikostí plochy. Caenis horaria se vyskytovala převážně v oligotrofních druhově bohatých vodách, zatímco Cloeon dipterum v eutrofních rybnících.
Autoři dospěli k závěru, že existuje velký potenciál pro využití jepic k bioindikaci kvality vody vodních ploch. Navrhují využití druhové pestrosti jepic a přítomnosti jepic čeledi Caenidae (spolu s jepicemi čeledi Baetidae) pro trofický stav rybníků. Vzhledem k nízkému počtu druhů jepic ale navrhují je využít pouze ve spojení s dalšími indikátory.