Je želva bahenní skutečně striktně vodní želvou?
Želva bahenní (Emys orbicularis) je rozšířena na velké části Evropy, ale obývá i biotopy v Malé Asii nebo severní části Afriky. Ve většině publikací je želva bahenní označována jako polovodní (semiakvatický) druh, ovšem s tím, že její mimovodní aktivita je omezena na hledání vhodného místa pro hnízdo samicemi a kladení vajec. Význam terestrického biotopu se pak omezuje pouze na zajištění vhodných podmínek pro úspěšnou inkubaci vajec a vývoj mláďat. S tímto názorem zcela nesouhlasí polský odborník na želvu bahenní Slawomir Mitrus, který shrnuje v časopise Acta Herpetologica poznatky o mimovodní aktivitě želv a upozorňuje na důležitost terestrického biotopu.
- Ačkoliv u želv ve střední Evropě máme pouze data o páření v mělké vodě, v jiných oblastech bylo zaznamenáno i pářeni na souši poblíž vody.
- V potravě želv se poměrně často objevují i terestrické druhy členovců. Není však zcela zřejmé, zda se jedná o výsledek lovu na souši nebo konzumaci jedinců, kteří spadli do vody. U mláďat chovaných v umělých podmínkách ale byly pozorovány pokusy o lov cvrčků na kamenech poblíž vody v teráriích. Podobné pozorování z volné přírody zatím schází.
- Studie z volné přírody dokládají zimování želv pod vodní hladinou. Dospělé želvy jsou ale schopny překonat zimní období i mimo vodu, i když většina dokladů o takovém chování pochází z chovů v zajetí.
- Většina pohybu na souši se týká samic v době vyhledávání vhodných míst pro hnízdo. Obvykle se jedná o vzdálenost maximálně několika málo stovek metrů, byly však zaznamenány i přesuny přesahující jeden kilometr.
- Z mimohnízdních terestrických migrací jde hlavně o přesuny z vysychajících mokřadů, nejsou ale doklady migrací delších než jeden kilometr.
- Želvy bahenní v různých částech areálu rozšíření žijí v poměrně odlišných podmínkách, lze tedy očekávat, že i jejich terestrická aktivita se bude lišit podle lokálních podmínek.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.