Je pasení dobytka pro ochranářské účely v konfliktu s ochranou plazů?
Pastva domácích zvířat je jedním z ekologicky nejpřirozenějších přístupů k udržování a ochraně některých specifických zejména nelesních biotopů, ale může být i nástrojem pro kontrolu či odstranění invazních druhů. K pozitivům náleží i relativní finanční nenáročnost uplatňování. V některých lokalitách se pastva jeví jako jediná možná metoda kontroly, to jsou například místa nedostupná pro techniku, navíc je citlivá k životnímu prostředí. Výhodou pastvy oproti herbicidům i kosení je její selektivita, herbicidy zničí okolní vegetaci a původní etablované druhy tak ztratí výhody proti invaznímu druhu. Naproti tomu během pastvy dochází k výrazným strukturním změnám množství biomasy rostlin, vegetačního i půdního krytu či druhového zastoupení rostlin, které je v případě některých druhů žádoucí (např. mnoho druhů motýlů, ropucha krátkonohá), mohou ale působit problémy některým dalším skupinám živočichů. Dosavadních informací o vztahu intenzity pastvy a vývoje početnosti či druhového zastoupení plazů je velmi málo a jsou většinou velmi útržkovité. Vliv pastvy na výskyt a početnost plazů shrnuli ve své publikaci angličtí herpetologové Jofré a Reading.
Jednoznačným a hlavním závěrem publikace je, že na lokalitách, na nichž je primárním předmětem ochrany přírody právě diverzita plazů, je nutné pastvu domácích zvířat regulovat, a to především hovězího dobytka a koní (autoři uvádějí poníky, ale ostatní plemena koní mají velmi pravděpodobně minimálně stejný vliv). V lokalitách, kde se uplatňuje pastva těchto zvířat, dochází nevyhnutelně k výraznému početnímu úbytku až vymizení všech druhů plazů. Nejrychleji ubývají druhy, které vyžadují výrazně strukturovaný vegetační kryt, jako je například ještěrka obecná (Lacerta agilis). Nizozemské zkušenosti uvádějí 3-5-ti násobnou početnost ještěrky živorodé (Zootoca vivipara) na nepasených plochách ve srovnání s lokalitami vypásanými. Publikované údaje ze stejné oblasti z vypásaných vřesovišť (za účelem zastavení sukcese nežádoucích druhů rostlin) dokládají po zavedení tohoto managementového opatření velmi výrazný úbytek ještěrky obecné a úplné vymizení slepýše křehkého (Anguis fragilis) a užovky hladké (Coronella austriaca). Změny v početnosti těchto tří druhů plazů jsou přičítány pravděpodobným změnám v nabídce jejich obvyklé kořisti jako reakci na redukci vegetačního krytu. Publikace dále zpracovává dosavadní znalosti problému v mimoevropských částech světa, jelikož se ale dotýkají vesměs druhů (i čeledí), které se v Evropě nevyskytují, nebudu je zde uvádět. V každém případě z publikace vyplývá, že k ochraně ohrožených lokalit pastvou je nutno přistupovat velmi obezřetně a mít na mysli nejen vliv na společenstva rostlin, ale i živočichů. Ve všech případech je nutné nejprve zvolit priority ochrany a až následně přistoupit k metodickému návrhu opatření. Výzkumů vlivu pastvy na plazí společenstva je žalostně málo, v prezentované publikaci proto autoři navrhují rovněž standardizovanou metodiku, jak tento vliv zkoumat a vyhodnocovat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
