Jaké škody působí hlodavci při regeneraci horských lesů – studie z Beskyd

Drobní hlodavci představují v ekosystému lesa důležitý komponent. Podle statistik Ministerstva zemědělství z let 1994-2004 je ročně hlodavci zničeno až 1200 ha znovuzalesněné plochy. Populační hustoty hlodavců nejsou v průběhu roku stejné, naopak, procházejí značnými fluktuacemi. Druhy s rychlým rozmnožováním, které žijí v sezónních habitatech, často působí při přemnožení velké škody na polích a v lesích.
Za různé formy poškození stromů v lese, zejména poškození kůry, jsou převážně zodpovědné dva druhy hlodavců. Jedním z nich je hraboš mokřadní (Microtus agrestis), který obývá otevřené travnaté habitaty a působí škody na nově vysazených stromcích. Druhým nejčastějším škůdcem je norník rudý (Myodes glareolus), který obývá lesní habitaty, a je často zodpovědný za ovlivnění přirozené regenerace lesů či za poškození oblastí s novou výsadbou. V zimě se pak norník živí okusováním kůry a pupenů stromů. Při vyšší sněhové pokrývce se oba druhy mohou dostat až ke špičkám mladých stromků (norník je schopen na stromy vylézt i bez pomoci sněhové pokrývky). Cílem této studie bylo posoudit negativní dopad hrabošů na přirozenou regeneraci lesa či na vysazené stromky a také posoudit efekt různých faktorů, které mohou ovlivnit poškozování stromků hlodavci.
Početnost hrabošů byla odhadována pomocí odchytů. Mladé stromky (z přirozené obnovy lesa i uměle vysazené) byly pravidelně kontrolovány a byla zjišťována míra jejich poškození (celkem zkontrolováno 5277 stromků). Studie trvala po dobu dvou sezón. Z výsledků vyplývá, že průměrně bylo poškozeno 20% stromků (16,4% jeden rok a 23,5% druhý rok). Větší míra okusu se objevovala po dlouhé zimě, kdy napadalo hodně sněhu (v případě hrabošů, u norníků tato souvislost zjištěna nebyla). Sněhová pokrývka měla pro hraboše velký význam i z toho důvodu, že je chránila před mrazy a predátory a umožnila přežít zimu velkému počtu jedinců. To pak samozřejmě souviselo s vyšší mírou poškození kůry.
Poškození kůry u listnatých stromků se většinou objevovalo na bázi kmene (poškození typické pro hraboše), u malých stromků byly poškozeny i větve a vrcholky (typické pro norníky). Poškozené stromky navíc nebyly nalézány rovnoměrně, ale vždy byl poškozen shluk blízkých stromků. Poničené stromky nepřežily až v 7% případů. Kůra na bázi kmene u jehličnatých stromků nebyla nikdy poškozena, poškozena byla kůra na větvích a opět na vrcholcích. Listnaté stromy lákají hlodavce mnohem více než jehličnaté (22% oproti 8%). Stromky byly poškozeny mnohem více v otevřených travnatých habitatech, kde byla i větší abundance hrabošů mokřadních. Vysazené stromky byly poškozovány mnohem více, než tomu bylo u stromků vycházejících z přirozené obnovy lesa. Vysazované stromky jsou uměle přihnojovány, díky tomu mají vyšší obsah živin a pravděpodobně hlodavcům více chutnají.
Z těchto výsledků vyplývá, že nejen populační hustota hlodavců, ale také několik dalších faktorů má vliv na míru poškození mladých stromků. Mnohem více byly poškozovány uměle vysazované stromky, což by mělo být zohledněno v lesnickém managementu, ve kterém by měla být upřednostňována přirozená obnova lesa.